Reklama

23. 10. 2019  |  Publicistika  |  Autor: redakce

Pokud na skládku odpadů prší, dříve či později zamoří vodu pod sebou. Každá skládka prostě jednou proteče

Kdo tvrdí, že skládka je bezpečná technologie, nechť přinese důkaz. Zatím jsou ale k dispozici pouze důkazy o tom, že skládky neustále hoří, že i přes veškerou snahu jímat metan produkují obrovské množství skeníkových plynů a pokud řádně zaprší, dostává se do spodních vod něco, co opravdu není dobré pít.

Hoření jsme se věnovali minule, nyní si vezměme na paškál výluh ze skládek, který patří mezi velká rizika pro veřejné zdraví.

Zmiňované výluhy prosáknou do podzemních vod nebo i do povrchových vod kvůli vadám ochranné vrstvy. Protože žádná vrstva nevydrží věčně, nastane dříve či později vážný problém, protože znečištěné zvodnělé půdní vrstvy vyžadují dlouhý čas na regeneraci.

Co je výluh? Výluh je jakákoli kapalina pronikající usazeným odpadem, vypouštěná ze skládky nebo obsažená v ní. Při prosakování odpadem zachycuje prachové a rozpustné materiály, které pocházejí nebo jsou produkty rozkladu odpadu. Nic hezkého to není.

Co výluhy obsahují?

Tvůrci tabulky chemických prvků v čele s panem Mendělejevem by tleskali. Výluh obsahuje širokou škálu nebezpečných, toxických nebo rakovinotvorných chemických látek. Dále tam jsou těžební odpady, splaškové kaly a zbytkové pevné látky ze zařízení na kontrolu znečištění ovzduší. Ty obsahují vysoké koncentrace stopových kovů, řadu kyselin a dokonce i radioaktivní látky.

Za kyselých podmínek se nebezpečné stopové kovy, jako je měď, kadmium, zinek a olovo, rozpouštějí a cestují s výluhem. Je proto důležité kontrolovat a řídit produkci a vypouštění výluhů po celou dobu existence skládky. Tedy na věky věků. Jak dostatečně či nedostatečně se to kontroluje za doby, kdy je skládka aktivní, bychom asi vedli dlouhé diskuze, takže asi tušíme, jak se to bude hlídat po ukončení činnosti skládky.

Potravní řetězce, nadměrné obohacování půdy a vody, reprodukce a toxicita

Produkce výluhu klesá mnoho desetiletí až staletí. Takže mají čas, nikam nespěchají, a protože rostliny nemají filtr, z výluhů absorbují kovy. Tím poskytují klíčovou cestu pro vstup kovů do potravinového řetězce.

Dost zajímavý chemický mišmaš vznikne, když na takto kontaminovanou půdu zemědělci zahnojí. Pokud je výluh smíchán s povrchovou vodou a s vyššími koncentracemi dusičnanů a fosfátů, způsobují nadměrnou produkci planktonických řas a sinic v otevřených sektorech jezer. Řasy nepouští do jezer a nádrží světlo, což nemají rády ryby.

Řada chemických látek může narušit reprodukční chování u mnoha druhů tím, že působí jako napodobeniny estrogenu.

Ať sbíráme baterie, jak sbíráme, na skládkách jich končí obrovské množství. V bateriích je rtuť – jeden z nejvíce toxických kovů. Rtuť v potravinovém řetězci umí nadělat velké zdravotní patálie. Pokud se ke rtuti z baterií přidá ta, která je obsažena v barvách uložených na skládce, je o velký problém postaráno.

Skládky prostě nejsou nic zdravého. Pakliže máme na svém území něco kolem 180 skládek, máme 180 časovaných bomb. Některé, jako třeba skládka v Pozďátkách, už bouchly, ostatní jsou dříve či později na řadě.

 

ilustrační foto/afcec.af.mill

© Průmyslová ekologie, s.r o. Autorská práva jsou vyhrazena a vykonává je vydavatel

ZPĚT NA SEZNAM

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372