Jednou z nejvýraznějších novinek v rámci směrnice o jednorázových plastech (SUP) je zavedení povinnosti tabákového průmyslu hradit obcím náklady na úklid nedopalků. Martina Vrbová, ředitelka kolektivního systému Nevajgluj, představila mechanismus, jakým se prostředky od výrobců dostávají do obecních rozpočtů, a jaké jsou první reálné zkušenosti s náběhem tohoto systému v České republice.
Proč právě tabákové filtry?
Důvodem, proč se legislativa zaměřila právě na nedopalky, je jejich dominantní zastoupení v litteringu. Z hlediska kusovosti jde o nejčastěji odhazovaný typ odpadu. Navzdory zažité představě nejsou filtry vyrobeny z papíru, ale z acetátu celulózy – bioplastu, který se v přírodě rozkládá velmi dlouho a rozpadá se na mikroplasty.
Kromě samotného materiálu představují problém i toxické látky zachycené ve filtru po kouření, které se při kontaktu s vodou uvolňují do prostředí. „Nedopalky jsou bohužel nechválně proslulou hvězdou litteringu. Je to skutečně odpad, který má největší kusovost v celém litteringu jako takovém,“ uvádí Martina Vrbová.
Mechanismus úhrad: Paušál podle počtu obyvatel
Kolektivní systém Nevajgluj, který založili největší výrobci reprezentující 95 % trhu (Philip Morris, BAT, JTI a Imperial Brands), funguje na principu přenesení nákladů z obcí na výrobce. Protože však není technicky možné přesně vyčíslit náklady na úklid každého jednotlivého nedopalku, systém využívá tzv. nákladový model. Ten je založen na průměrných nákladech na suché a mokré čištění v různých velikostních skupinách obcí. Do výpočtu vstupuje také hmotnostní podíl nedopalků zjištěný z rozborů uličních smetků a obsahu odpadkových košů. Aktuální sazby se pohybují v rozmezí 9 až 14 korun na jednoho nahlášeného obyvatele za rok.
První výsledky: Desítky milionů pro obecní rozpočty
Přestože kolektivní systém Nevajgluj patří k nejmladším v České republice, vykazuje značnou dynamiku v zapojování samospráv. Zákonná povinnost mu ukládá zasmluvnit do tří let od získání oprávnění obce reprezentující 90 % obyvatel ČR, k čemuž systém aktuálně směřuje. Zatímco za poslední tři měsíce roku 2023 bylo zasmluvněno 540 obcí s vyplacenou částkou 29 milionů korun, v roce 2024 už počet spolupracujících samospráv stoupl na 1136 a objem vyplacených prostředků dosáhl 78 milionů korun.
Pro rok 2025 se pak předpokládá další nárůst na zhruba 1620 obcí, což odpovídá přibližně 8 milionům obyvatel, přičemž odhadovaná výplata náhrad by měla překročit hranici 94 milionů korun. Pro obce nepředstavuje smlouva zásadní administrativní zátěž. Jedinou povinností je vyplnění ročního dotazníku o nákladech na úklid a provoz košů, přičemž získané prostředky může obec využít libovolně – ideálně však na nákup nových košů či vlastní osvětové akce.
Bariéry v osvětě a „mýtus kanálu“
Důležitou součástí systému je edukace kuřáků. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že ačkoliv si jsou kuřáci své odpovědnosti vědomi, část viny přenášejí na obce kvůli údajnému nedostatku košů. Častým problémem je také vhazování nedopalků do kanalizačních vpustí.
„Velká část naší kampaně se zaměřovala právě proti odhazování nedopalků do kanálu. Lidé je často vnímají jako 'magické díry', kam odpad zmizí, ale neuvědomují si dopad na kanalizační síť a vodní toky,“ vysvětlila Vrbová. Kromě celostátních kampaní systém nabízí obcím i praktické pomůcky, jako jsou nálepky na koše či podporu lokálních úklidových akcí.
Budoucí vývoj a sběr dat
Systém Nevajgluj v současnosti monitoruje především zastoupení nedopalků v komunálním odpadu prostřednictvím fyzických analýz. Tyto statistiky jsou následně reportovány Ministerstvu životního prostředí a slouží k aktualizaci sazeb úhrad. V budoucnu by se systém mohl zaměřit i na specifické oblasti, jako jsou rekreační objekty a chataři, pro které se zatím kvůli nedostatku dat nepodařilo stanovit spravedlivou sazbu.
Komentáře