Existují možnosti, jak nakupovat s větším ohledem na životní prostředí, nevytvářet více odpadu, než je nutné a zároveň šetřit peněženku. Přinejmenším to poslední ocení každý z nás.
Nevyhodit, opravit
Zná to patrně každý z nás. Zakoupený výrobek se po nějakém čase rozbije, přestane fungovat, případně už nefunguje tak dobře, jako na začátku. Oprava je složitá a často se finančně nevyplatí, proto se uchýlíme k tomu, že si raději koupíme nový produkt. A odpad se vesele generuje.
Europoslanci připravují návrh o právu na opravu, který by měl zakázat nekalé praktiky vedoucí k zastarávání výrobků a jejich obtížné opravě. Francie je ovšem o krok napřed. Od ledna minulého roku zde pro výrobce některých elektronických zařízení platí povinnost označení, zda se jedná o opravitelné zařízení. Přičemž informace musí být pro spotřebitele dostupné v době nákupu.
Výrobci musí své produkty vyhodnotit na základě „indexu opravitelnosti“, v němž se pohlíží na řadu kritérií. Patří mezi ně dostupnost technických dokumentů na podporu opravy, snadná demontáž, dostupnost náhradních dílů, cena náhradních dílů a zástupná kategorie pro problémy s opravou specifické pro danou třídu produktů. Index je ohodnocen 10 body. Čím vyšší číslo zařízení má, tím je opravitelnější. Do roku 2024 se počítá s tím, že index bude proměněn v „index trvanlivosti“, který zákazníky informuje nejen o tom, jak opravitelný produkt je, ale popíše i jeho obecnou robustnost.
Zároveň Francie motivuje spotřebitele, aby při reklamaci dali přednost opravě namísto výměny za nové zboží. Například tím, že během opravy výrobku se zákonná záruka pozastavuje. Pokud spotřebitel požádá prodejce o opravu výrobku, prodlužuje se mu záruka o šest měsíců. O dva roky se záruka prodlužuje, pokud se místo opravy obchodník rozhodne spotřebič vyměnit.
V Rakousku zase spotřebitelům rozdávají speciální poukázky, za které si mohou lidé nechat opravit některé staré věci, které by jinak vyhodili. S projektem začala Vídeň již v roce 2020 a pokračuje v něm i nadále. Město obyvatelům hradí 50 % nákladů, přičemž maximální částka dosahuje 100 euro. Vídeň uvádí, že míra úspěšnosti se drží nad 90 %. Z 26 000 opravených položek tvořila 62 % elektronika, především mobily a tablety. Zhruba 13 % připadlo na opravu bot, oblečení a kožených věcí, 10 % oprav na jízdní kola.
Ty to nechceš? Tak já si to vezmu
V evropských zemích fungují také re-use haly nebo obchody, kam lidé mohou přinést různé produkty, které si tam může kdokoli zdarma nebo za symbolický poplatek vyzvednout. Jedinou podmínkou je, aby se jednalo o funkční výrobek. V re-use centrech můžete nalézt nebo odevzdat kuchyňské nádobí, hračky nebo knihy, v některých i nábytek, většinou nepřijímají elektrozařízení, oblečení a obuv nebo stavební materiály.
Nemusíme se ale dívat jenom k našim sousedům, re-use centra fungují i v České republice a stále vznikají nová místa. Zakládají se zejména ve větších městech a mnohdy bývají přidružená ke sběrných dvorům. I zde často končí funkční předměty, ale je zakázáno je odtud odnášet. V současnosti funguje re-use centrum například v Praze, Ostravě, Plzni nebo v Příboru. Provoz v těchto dnes zahájí i kopřivnické re-use centrum.
I některé oděvní společnosti vybízejí spotřebitele, aby v jejich prodejnách odevzdali obnošené oblečení, které pak bude znovu použito. Výměnou za to obdrží poukázku k dalšímu nákupu. V Česku tak kupříkladu činí švédský módní řetězec H&M nebo anglický Marks & Spencer. Nemusí se ale jednat jen o textil. Společnost IKEA před několika lety spustila službu Druhý život nábytku, která zákazníkům umožňuje prodat nevyužitý či nepotřebný nábytek zpátky do obchodu.
Na tomto místě je ale třeba zmínit, že by stále mělo být na prvním místě předcházení vzniku odpadu. To znamená oblečení i nábytek vyrábět tak, aby byl využit co nejdéle, případně jej opravit.
Konec plýtvání
Evropské země chtějí učinit přítrž plýtvání i v jiném směru. Němečtí výrobci a prodejci budou muset v budoucnu jasně dokumentovat, jak dále nakládají s neprodaným zbožím. Například, že jej darují nebo prodávají za nižší cenu. Vzhledem k tomu, že on-line prodejci často ničí zboží, které jim zákazníci vrátí zpět, jedná se o pochopitelný krok. Velké společnosti dosud nebyly povinny zveřejňovat, kolik zboží vyhodí nebo zničí.
Kapitola sama o sobě je plýtvání s potravinami. Zatímco v některých částech světa trpí lidé nedostatkem potravy, v jiných se jídlo ve velkém vyhazuje. V Dánsku byla už v roce 2015 vyvinuta aplikace ‚Too Good To Go‘, která bojuje právě s tímto problémem. Restaurace nebo obchody v aplikaci zveřejní neprodané jídlo, které by jinak vyhodily. Zákazníci se pak do ní podívají, co je v jejich okolí k dispozici, a vyzvednout si jídlo za většinou velmi příznivé ceny.
Další možností jsou bezobalové obchody, kde se některé potraviny kupují do vlastních donesených nádob. V Nizozemí mají už i bezobalový online supermarket, kde je možné produkty nakoupit ve velkém a dostanou je v zálohovaných skleněných nádobách. Použité sklenice lze vrátit řidiči zásilkové služby, aby je mohl znovu umýt a naplnit. Bezobalové prodejny fungují samozřejmě už i v České republice, ovšem v poslední době se jim nedaří. Desítky z nich už kvůli Covidu nebo stoupajícím cenám zanikly, další bojují o přežití.
Komentáře