Mýty o odpadech IV.: Recyklace nás nezachrání

K odpadům můžeme zaujmout několik postojů. Můžeme je odmítat, nekupovat věci, které nepotřebujeme a odpadům tak předcházet, můžeme snižovat jejich množství, snažit se je znovu používat, anebo je recyklovat. Většina z nás se kloní k poslední variantě. Máme dobrý pocit z toho, že třídíme, a díky nám se odpady recyklují, ale víc nás vlastně ani tak moc nezajímá. Jenomže ono nás to nespasí.

Slovo „recyklace“ označuje materiálové využití věcí, které již nepotřebujeme, čili odpadů. V teoretické rovině recyklace znamená, že z odpadu vyrobíme něco, co má stejnou nebo obdobnou hodnotu. V ideálním světě by něco takového mělo jít dělat prakticky do nekonečna, bez toho, aby materiál ztratil na své kvalitě. Jenomže většina recyklačních postupů je ve skutečnosti „downcyclingem“. Během recyklačního procesu se použitelnost a hodnota výrobku sníží.

Třeba takový papír, v první fázi se vyrobí kvalitní křídový papír do knihy v té nejvyšší kvalitě. Kniha se vyhodí do modrého kontejneru,vytříděný odpad se zrecykluje na novinový papír. Noviny oběhnou to samé kolečko, tentokrát se z papíru s nižší kvalitou stane kartonový nebo toaletní papír.

Degradace materiálu, ke které během recyklace dochází, také omezuje možností využití výsledného recyklátu. Pokud se bude mechanickým způsobem přetvářet plast, není možné z něj dostat tak kvalitní produkt s takovými vlastnostmi, jako měl na začátku panenský polymer. Procesní zpracování polymeru vede k tomu, že je namáhána délka polymerního řetězce, který se zkracuje, a časem se zkrátí až na kritickou mez.

Lahvový PET je možné mechanicky zpracovat jednou, maximálně dvakrát, pak už délka řetězce natolik krátká, že už další zpracování není možné. Výsledkem je, že z mechanické recyklace získáte dražší a o to horší produkt. A co si budeme povídat, na trhu vás to staví do horší pozice.