Přesné znění návrhu novésměrnice EU stanovuje v čl. 8a odst. 5, že:
„Pokud na území členského státu vykonává jménem výrobců povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti výrobce více organizací, tentočlenský stát určí alespoň jeden subjekt nezávislý na soukromých zájmech, nebo pověří některý veřejný orgán, aby dohlížely nad prováděním povinností rozšířené odpovědnosti výrobce.“
Jak kolektivní systémy, tak i asociace výrobců, jsou soukromé firmy. Je tedy jasné, že to nejsou subjekty nezávislé na soukromých zájmech. Nabízí se tedy několik variant, kdo by měl být tímto nezávislým dohlížitelem např.: MŽP, ČIŽP, případně jiná státem zřizovaná instituce.
Kdo z nich by podle vás měl být tím nezávislým dohlížitelem?
Vhledem k většímu počtu respondentů je polemika rozdělena na dvě části. Druhý díl přineseme v následujících dnech.
Ministerstvo životního prostředí:
Ministerstvo životního prostředí dříve navrhlo v rámci zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností koncept tzv. koordinačního centra, které mělo mít jak kontrolní funkci, tak by současně zajišťovalo platformu pro finanční vypořádání kolektivních systémů - vzhledem k jejich odlišným podílům na trhu a různým výsledkům sběru.
Tento koncept byl ze strany široké odborné veřejnosti odmítnut, přičemž důvodů pro nesouhlas s navrhovaným modelem bylo značné množství, a současně byly velmi pestré - od formalisticky legislativních až po ryze praktické nebo koncepční.
Minimální požadavky na systémy rozšířené odpovědnosti výrobce, tak jak je bude definovat nově schválená rámcová směrnice o odpadech, stanovují, že členské státy mají vytvořit na výrobcích nezávislou instituci, která bude kontrolovat plnění povinností právě výrobců, resp. systémů rozšířené odpovědnosti výrobce. Ministerstvo v tuto chvíli zvažuje ideální způsob implementace tohoto požadavku, a to právě i s ohledem na diskusi, která dříve proběhla. Lze si samozřejmě představit více funkčních modelů.
Oním dohlížitelem může být jak Ministerstvo životního prostředí, tak Česká inspekce životního prostředí, ale může jim být i určitá účelově vytvořená instituce, jejíž rozhodování bude nezávislé na vůli kolektivních systémů. Tato nezávislost by mohla být zaručena např. účastí zástupců státu v jejích rozhodovacích procesech či orgánech.
Roman Tvrzník, kolektivní systém Elektrowin:
Je třeba si uvědomit, že kolektivní systémy jsou pouze nástroje pro plnění povinností výrobců, nikoli podnikatelské subjekty, jak je veřejnosti neustále podsouváno. Není mi proto jasné, co se rozumí soukromým zájmem. ELEKTROWIN vždy podporoval koordinaci činnosti kolektivních systémů a uvítali jsme, že v návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností byl tento institut navržen. O to více nás mrzelo, že vlivem lobby odpadových firem tento institut byl ve finální verzi vypuštěn. Mohli jsme tady mít již fungující mechanizmy pro vyrovnání plnění povinností mezi systémy a nemuseli jsme řešit otázku, kdo má být tím nezávislým dohlížitelem. Obecně si myslím, že nejlepší je samosprávná kontrola dotčených subjektů, nikoli jakýkoli státní orgán.
Kolektivní systém Ekolamp:
V některých
státech EU jsou skutečně koordinační centra, kde mají rozhodovací
pravomoci kolektivní systém vlastněné výrobci, případně přímo výrobci
nebo jejich asociace. Bohužel tento model se příliš neosvědčil a asi
každému je jasné proč.
Představa „závislého“ koordinačního centra, tj.
orgánu ovládaného osobami propojenými s těmi, které má takové
koordinační centrum kontrolovat, je stejně absurdní, jako kdybychom se
rozhodli zrušit ministerstvo financí potažmo finanční správu a nahradili
je jakýmsi „koordinačním centre výběru daní“, které by bylo řízeného
soukromými firmami.
Asi každý má jasnou představu, jak by takové „závislé koordinační centrum výběru daní“ dopadlo, a kolik daní by asi tak vybralo.
Řešením je, že se pravomoci těchto „závislých“ koordinačních center, přesunou na státní orgány. Takto reagovala i EU a ve zmiňovaném návrhu směrnice je zcela jasně uvedeno, že nad kolektivními systémy má být nezávislý dohled, který musí být nezávislý obzvláště na soukromých zájmech
I v České Republice jsme byli nedávno svědky toho, že některé kolektivní systémy, nebo s nimi propojené asociace, se pokoušely prosadit do návrhu české legislativy takové „závislé“ koordinační centrum. Naštěstí včas zasáhl Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který jistě zcela správně označil takového koordinační centrum za „institucionalizovaný kartel“ a následně bylo toto koordinační centrum ze zákona zcela vypuštěno. Doufejme, že podobné nápady jak „privatizovat“ státní správu budou i příště rychle odhaleny a odsouzeny k nezdaru.
Kontrolu a koordinaci mohou dělat právě pouze instituce
nezávislé na soukromých zájmech, což jsou zcela jistě pouze státní
orgány. Tímto nezávislým dohlížitelem by tedy mělo být MŽP nebo ČIŽP,
které by měly být při tomto dohlížení a kontrole zcela nezávislé na
soukromých zájmech, přesně tak jak to požaduje směrnice EU.
Kromě ustavení tohoto dohlížitele, je tedy nutné ještě zajistit a pohlídat, aby některé kolektivní systémy nebo asociace výrobců, nemohli tohoto nezávislého dohlížitele ovlivňovat. Jen tak bude zajištěn rovný a spravedlivý výkon dohledu tohoto orgánu na všechny kolektivní systémy.
Komentáře