Evropská komise zveřejnila k připomínkování návrh revidovaného rámce EU pro nakládání s odpady. Zaměřuje se na dvě oblasti.
Rámcová směrnice o odpadech, pomocí hierarchie způsobů nakládání s odpady, podporuje předcházení vzniku odpadu a teprve potom řeší jeho opětovné využití a odstraňování.
Klade si za cíl zlepšit nakládání s odpady, a to tím, že dojde ke snížení objemu vznikajícího odpadu, a to prostřednictvím opětovného použití výrobků, dále snížení množství směsného odpadu a zdokonalení tříděné sběru.
Navržená změna rámcové směrnice o odpadech se zaměřuje na dvě odvětví, která jsou náročná na zdroje: výrobu textilu a potravin, přičemž sleduje následující obecné cíle:
- snížit dopady na životní prostředí a klima, zvýšit kvalitu životního prostředí a zlepšit veřejné zdraví v souvislosti s nakládáním s textilním odpadem v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady,
- snížit dopady potravinových systémů na životní prostředí a klima v souvislosti se vznikem potravinového odpadu. Předcházení vzniku potravinového odpadu by rovněž přispělo k potravinovému zabezpečení.
Textilní odpad
Povinnost tříděného sběru textilu podle rámcové směrnice o odpadech vstoupí v platnost 1. ledna 2025. Podle informací z členských států se odhaduje, že systémy tříděného sběru a infrastruktury pro třídění a recyklaci pravděpodobně nebudou na očekávané dodatečné množství sběru připraveny.
Předpokládá se, že třídění bude ve většině členských států probíhat v blízkosti míst sběru odpadů a ve větším měřítku tam, kde jsou příznivé tržní podmínky. Neočekává se, že by recyklace probíhala ve všech zemích, a je pravděpodobné, že se bude soustředit v regionech v blízkosti center textilní výroby a stávajících infrastrukturních základen.
Náklady na nakládání s odpady z použitých oděvů a bytového textilu se navíc nepromítají do ceny nových výrobků. V průměru by náklady na sběr a zpracování odpovídaly přibližně dvanácti centům na jeden kus. Náklady se ovšem liší podle typu výrobku, takže u výrobků, které obsahují směs různých druhů textilních vláken a mají zapínání (například knoflíky a zipy), je nakládání s odpadem nákladnější, zatímco výrobky, které obsahují pouze jeden druh vlákna bez dalších doprovodných prvků, jako např. trička, jsou méně nákladné.
Uvážíme-li velký objem textilního odpadu, který je v současné době odstraňován jako zbytkový odpad, pak se nezohledňují ani náklady na odstraňování a environmentální externality spojené s tímto odstraňováním, včetně emisí ze spalování a skládkování.
Roztříštěné definice textilu a textilního odpadu vedou k administrativní zátěži a představují překážky pro přeshraniční přepravu. Kromě toho, že je recyklace textilu kvůli různému složení textilního odpadu složitá, brání rozšiřování recyklačního průmyslu a opětovnému použití i rozdílné politické a regulační podněty v jednotlivých členských státech a chybějící informace (např. o kvalitě vstupních surovin), které rovněž narušují rovné podmínky na jednotném trhu.
Nedostatečná infrastruktura pro třídění a recyklaci pravděpodobně povede k tomu, že s textilem nebude nakládáno v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady ani poté, kdy vstoupí v platnost povinnost tříděného sběru. Proto je specifickým cílem návrhu zlepšit nakládání s textilním odpadem v souladu s „hierarchií způsobů nakládání s odpady“ zakotvenou v rámcové směrnici o odpadech, upřednostnit předcházení vzniku odpadů, přípravu k opětovnému použití a recyklaci textilu před jinými možnostmi využití a odstraňováním a uplatňovat zásadu „znečišťovatel platí“.
Potravinový odpad
Plýtvání potravinami je jedním z největších zdrojů neefektivity v zemědělsko-potravinářském řetězci. Zejména má negativní dopady na životní prostředí a klima. Zpracované, přepravené a tepelně upravené potraviny, které se pak ve fázi spotřeby vyhodí, mají větší dopad na životní prostředí než nezpracované potraviny, k jejichž ztrátám dochází v zemědělském podniku.
V roce 2020 vzniklo v EU 58,5 miliardy tun potravinového odpadu, který stál za emisemi v objemu 252 miliard tun ekvivalentu CO2. To odpovídá 16 % celkového dopadu skleníkových plynů vyprodukovaných v potravinovém systému EU. Plýtvání potravinami také zbytečně zatěžuje omezené přírodní zdroje.
Navzdory opatřením a rostoucímu povědomí o negativních dopadech plýtvání potravinami a politickým závazkům se produkce potravinového odpadu nesnižuje natolik, aby bylo možné dosáhnout významného pokroku v plnění cíle udržitelného rozvoje č. 12.3. Dosavadní opatření přijatá v členských státech jsou nejednotná a neumožňují výrazně snížit množství potravinového odpadu.
Proto je nezbytným krokem stanovení cílů. Konkrétní cíle tohoto návrhu jsou tyto: zaprvé přidělit členským státům odpovědnost za urychlené snižování množství potravinového odpadu, který vzniká na jejich území v rámci potravinového řetězce a v domácnostech, a zadruhé zajistit dostatečnou a konzistentní reakci všech členských států, která bude směřovat k omezení plýtvání potravinami a která bude v souladu s reakcí zemí, které jdou v tomto ohledu příkladem.
Komentáře