Chceme být environmentálně zodpovědní, ale nikdo nechce slevit ze svého životního standardu

| autor: Pavel Mohrmann| zdroj: Průmyslová ekologie 1/20200

nature-5393601_640.jpg
zdroj: Pixabay

„V podvědomí lidí převažuje názor, že průmysl zásadně negativně působí na životní prostředí. Samozřejmě, že průmysl, ten chemický nevyjímaje, má vliv na životní prostředí. Za posledních 30 let však došlo k zásadnímu snížení negativního vlivu,“ říká výkonný ředitel Svazu chemického průmyslu Ivan Souček.

Je pravdou, že v posledních desetiletích průmysl prošel obrovským skokem kupředu, pokud se budeme bavit o jeho působení na životní prostředí. A právě průmysl je první na ráně, když se někdo v nejvyšších patrech EU rozhodne o „zelenější“ politiku. A stalo se to už jakýmsi náboženstvím. To se průmyslníkům může zdát trochu nespravedlivé, nemyslíte?

Tak obecně si připusťme, že provozování výroby, včetně chemické a zajištění produkce energií, má určitý negativní vliv na životní prostředí. To nechci rozporovat. Na druhou stranu lidstvo má nějaké potřeby, které je potřeba zabezpečit. Nelze žít bez toho, aniž by naše potřeby byly zabezpečovány. A jsou zabezpečovány mimo jiné i průmyslem. Ať už dodávkami energií, či potřebami pro běžnou spotřebu, nebo potravinami.

Dá se říct, že náš životní standard je energeticky hodně náročný?

Ano. A přitom si je málokdo schopen připustit, že by ze svého životního standardu měl slevit.

Evropa je v environmentálním smýšlení asi nejdál z celého světa. Proč si myslíte, že klade takový obrovský tlak na snižování emisí CO2?

Předně chci upozornit, že emise CO2 nejsou jedinými, které přispívají ke skleníkovému efektu. Nejvíce je to například vodní pára, ale pak i metan, freony a jiné látky. Evropa prokazatelně přispívá k emisní zátěži CO2 zhruba 9 - 10 % z celkových emisí, vyvolaných lidskou činností na světě. Přestože jsou čínské emise v absolutním měřítku nepochybně nejvyšší, nezaznívá příliš často, že emise Německa a jiných průmyslových zemí na obyvatele jsou vyšší ne emise Číny na obyvatele. Takže argumentace v tomto smyslu není jednoduchá, proto ta sebereflexe. Zelená dohoda pro Evropu a její první konkrétní výstup, návrh Klimatického paktu, je již na stole...

Každý spalovací proces emituje do ovzduší škodliviny. Do jaké míry je činnost člověka tak zásadní v kontextu celého životního prostředí?

Bez ohledu na diskusi o původu, tak v prvé řadě je potřeba zmínit to, že z lidské činnosti vzniká na světě CO2 pouze z 3,5 - 4 %. Zbytek CO2 je emitován přirozenou cestou z moří, oceánů, půdy, lesů, erupcí sopek, a podobně. Tento fakt si uvědomuje málokdo. Je však důležitý pro uvědomění si, jak efektivně vlastně dokážeme ovlivnit celkovou bilanci CO2 na zemi... Jak jsem již zmiňoval, podstatně vyšším skleníkovým efektem disponuje vodní pára, která mimo jiné přispívá ke skleníkovému efektu zhruba ze 40 %. Za ní je asi dvakrát až třikrát nižší efekt z CO2, jehož koncentrace ve vzduchu je podstatně nižší - cca 0,04 %. Pak to jsou freony, metan a další látky, které se hromadí v atmosféře.

Byl bych nerad, aby to vyznělo tak, že obhajuji přítomnost skleníkových plynů v atmosféře, ale chci zmínit i skutečnost, že pokud by nefungoval skleníkový efekt, tak podle encyklopedických zdrojů by teplota na Zemi byla přibližně o 33 stupňů Celsia nižší s dopady nejenom na zemědělství, ale i na zásadní element stability koncentrace CO2 v atmosféře, kterým je fotosyntéza rostlin. Jiný zajímavý pohled do statistik říká, že spalováním obnovitelných zdrojů se generuje přibližně stejné množství emisí CO2, jako jsou emise z dopravy. Pokud tedy říkáme, že musíme omezit dopravu, abychom emitovali méně CO2, tak nevím, proč bychom současně neměli říkat, nechme ten strom růst déle, nedělejme z něj dříví, aby se spálilo, když přispívá fotosyntézou k pohlcování CO2.

Je opravdu cesta snižování emisí tou správnou cestou k odstranění prohlubování skleníkového efektu a zpomalení změny klimatu?

Ono se těžko argumentuje takzvaně proti proudu. Přístup ke snižování emisí se stává pomalu náboženstvím určitých lidí, kteří se domnívají, že nulové emise v Evropě zásadně změní situaci ve světě. Nepochybně malým dílem přispějí. Jak se, hlavně z úst politiků říká, tak půjde-li Evropa příkladem, tak by mohlo dojít k zásadní změně v celém světě. O tom je vlastně i současná diskuze na půdě Evropské komise a Evropského parlamentu, kdy se začíná otevřeně říkat, že by současně podpora snižování emisí neměla jít na vrub konkurenceschopnosti evropského průmyslu a zemědělství. Existuje dokument Průmyslová strategie Evropy a z mého pohledu by nějaké razantní až nesplnitelné snižování emisí nemělo jít na vrub jiných potřeb, které Evropa, případně konkrétně ČR, má. Finanční zdroje jsou totiž jenom jedny.

Jestliže bude Evropa realizovat významné finanční podpory na snižování emisí, bude muset někde vzít, někde ubrat. Pochybuji, že by například francouzští odboráři chtěli slyšet, že se ubere z penzí, že bychom například v ČR chtěli zpomalit výstavbu dálnic a podobně. Je nutné k tomu všemu přistupovat uváženě. Opatření na snižování emisí se udělat musí, to bezpochyby, možná i zásadní, ale opravdu to nesmí být bez vědomí všech souvislostí, případně dokonce na úkor významného snížení nároků na naše potřeby.

Ke snižování CO2 můžeme jít z druhé strany, tedy spotřeby CO2 vším zeleným, co na světě roste. Jste toho názoru, že by bylo dobré masivně podporovat procesy fotosyntézy v přírodě? Více rostlin a stromů, které spotřebují více CO2?

Já osobně se domnívám, že tyto věci by měly jít souběžně. Legislativní návrhy, aniž se o nich příliš mluví, s tím de facto počítají. V ovzduší je 0,04 % CO2, kyslíku je cca 23 % a dusíku přes 75 %. K vyvážené bilanci určitě přispěje snížení emisí z lidské činnosti a současně musíme nechat přírodu v procesech fotosyntézy dostatečné množství CO2 pohlcovat. Diskuze o mýcení (nejenom) amazonských pralesů je nepochybně oprávněná. Snižování zalesňování rovněž přispívá k posunutí disproporce a dokonce je otázkou, jestli efekt umělého odlesňování není významnější než příspěvek emisí CO2 z lidské činnosti. Ale i o tomto dnes Evropská komise a EU hovoří a uvědomují si to, takže já si myslím, že je tady několik směrů, které je třeba podpořit.

Vrátím-li se zpět ke spotřebě, energetice, případně k dopravě a elektromobilitě, tak by asi bylo potřeba nalít si čistého vína a říct si, že elektromobilita bez zásadní změny „energetického mixu“ ke snižování emisí nepovede. Na jednu stranu se určitě sníží zatížení emisemi v městských aglomeracích, pokud se ale nezmění zásadně energetický mix, ke kterému přispívá spalování zemního plynu a uhlí, tak se vlastně globálně v ovzduší nic zásadního nestane. Kromě toho je nutné vyrobit energii potřebnou pro výrobu elektromobilů, baterií, pro které je mimo jiné nutné zajistit příslušné suroviny a jejich recyklaci, takže i v této oblasti je třeba dívat se na věc komplexně.

Takže musíme být moudří a na věci se dívat komplexně, zároveň jít do hloubky.

Ano, musíme být dostatečně technicky a ekonomicky zdatní, abychom dokázali posoudit celé řešení komplexně. Vždyť i případné omezení energeticky náročných odvětví v Evropě bude de facto znamenat pouze jejich „vymístění“ do jiných „méně ekologicky náročných“ částí světa a globálně to bude mít horší efekt s ohledem na nižší standardy, které v těchto regionech jsou.

V této souvislosti si na závěr neodpustím připomínku. EU by nepochybně prospělo, kdyby si všichni její členové nechali v co nejkratší době vypracovat dopady dokumentu The European Green Deal na hospodářství. Je třeba odpovědět na mnoho otázek, ale těch hlavních je jen pár. Kolik to bude stát? Co by se mělo dělat prioritně? Co by se dělat nemělo s ohledem na účinnost a finanční náročnost?

K tomu by si měla státní správa určitě nechat vypracovat i dopadové studie k omezování plastu, zejména v kontextu náhrad plastu jinými materiály, jejich disponibility, vlastností a zcela určitě by země EU neměly zapomenout na komplexní pohled na energetický dopad a možnosti hlubšího zavádění principů „cirkulární ekonomiky“. K takové spolupráci je Svaz chemického průmyslu ČR a nepochybně i ostatní zástupci zpracovatelského průmyslu a energetiky, připraven. Součinnost s dalšími kompetentními subjekty, jako jsou například Národní technologické
platformy, je vítána.

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

Satturn
AB Plast
Partner - SOVAK
EAGB