Dodavatelé sice zlevňují ceny energií, vrátí se ale na úroveň před jejich rapidním zdražením? Nebo je pravděpodobnější, že dojde k jejich zvýšení kvůli probíhajícímu konfliktu na Blízkém východě? Jaký vývoj cen elektřiny, plynu a tepla můžeme tedy očekávat? Nejenom o cenách energií jsme mluvili s Václavem Králem, poslancem a předsedou představenstva českobudějovické teplárny, s nímž jsme probrali současnou situaci v české energetice.
Proč vláda škrtla dotace na energie?
Jednalo se o mimořádnou pomoc státu domácnostem a firmám v době vrcholící energetické krize. Legitimnost některých opatření navíc EU schválila pouze do poloviny roku 2023. Další pokračování této podpory, která již dosáhla 110 miliard korun za rok, není s ohledem na aktuální stav veřejných financí možné a celkové ceny elektřiny proto půjdou nahoru. Tyto náklady buď zaplatí spotřebitel nebo daňový poplatník. Není jiná cesta.
A Vláda si v návrhu rozpočtu na příští rok zvolila jiné priority jako například obranu, školství nebo snižování celkového schodku a já uznávám, že vzniká docela nebezpečná situace. USA, Spolková republika Německo i další evropské státy začínají masivně dotovat svůj národní průmysl i ceny energií a vzniká tak brutální tlak na snižování konkurenceschopnosti českých firem. Tento závod v přerozdělování veřejných prostředků nemůže Česká republika vyhrát. Jednotný trh EU nikdy nefungoval a teď už to snad musí být zřejmé každému.
Zaplatíme za energie víc i přes to, že dodavatelé je zlevňují?
Ano, ve finále zaplatíme víc. Rostou zejména distribuční náklady i náklady na obnovitelné zdroje a to je pouze začátek toho, jak evropská politika Green Dealu, resp. německá Energiewende zasahují do peněženek českých občanů. A o zlevňování bych ani moc nemluvil. Trend byl do nedávna samozřejmě pozitivní, ale musíme si uvědomit, že jenom cena silové elektřiny se dnes pro zákazníky s roční fixací pohybuje na úrovni 4 000 Kč/MWh, u zemního plynu je to cca 1 700 MWh.
To jsou stále přibližně dvoj až trojnásobky cen z nedávných let 2020/21. Boj s klimatickou změnou a snaha o nahrazení dodávek zemního plynu a ropy z Ruské federace holt něco stojí a věřte, že se mezi námi najdou i jedinci, kteří z toho mají radost. Jsou to buď ekologisté, kteří si chtějí vyzkoušet teorii nerůstu v praxi nebo lidé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že zvyšování míry regulace a přerozdělování povedou k blahobytu společnosti. Opak je přitom pravdou.
Je možné, že se ceny energií vrátí na úroveň, na jakou jsme byli před cca 3 lety zvyklí?
Ve střednědobém horizontu ne. Ideologie totiž zvítězila na rozumem. Kromě již zmíněných důvodů si musíme připomenout katastrofální roli emisních povolenek (EUA) za vypouštění CO2 do ovzduší. Už se obchodovaly i za 100,- EUR za 1 tunu CO2 a odborníci predikují takřka setrvalý růst.
Když to zjednodušíme, aktuálně stojí cca 80,- EUR a elektřina na burze přibližně 120 EUR/MWh. Na pokrytí nákladů výroby elektřiny z uhlí (tzn. především palivo, údržba a mzdy) je potřeba cca 30 EUR/MWh a na nějakou marži tedy teď zbývá „pouze“ asi 10 EUR. Tento rozdíl přitom už byl ale i záporný, takže výrobci zastaví svůj provoz. U výroby z plynu je to podobné - povolenka zde má sice menší vliv, nicméně ceny paliva jsou zase vyšší. Povolenka je snad jediná daň v dějinách lidstva, jejíž výše se odvíjí od momentální nálady finančních spekulantů. S ekologií to nemá vůbec nic společného.
Ani dnes tolik skloňovaná komunitní energetika nás nezachrání a naopak pouze zvýší tlak na zdražování distribuce a zajištění provozu záložních zdrojů, které budou schopné flexibilně pokrývat spotřebu elektřiny například v době, kdy je zima, nesvítí Slunce a nefouká vítr.
Náklady na technologie schopné využívat obnovitelné zdroje jsou v porovnání s jejich výkonem a stabilitou stále obrovsky vysoké. Další náklady budou spojené s rozvojem elektromobility a tepelných čerpadel. Již dnes distributoři elektřiny hlásí potřebu dalších investic do rozvodné sítě na úrovni 400 mld. Kč! I tyto náklady zaplatí spotřebitelé, resp. se projeví v cenách tuzemských výrobků a služeb. Ceny energií, stejně jako bezbřehé rozhazování veřejných peněž mají zásadní vliv na růst inflace, což je další aspekt, který musíme v této souvislosti zmínit.
Jsou rekordní zisky energetických firem na úkor spotřebitelů?
Spotřebitel na regulovaném trhu zaplatí vždy víc, než by zaplatil na trhu volném, který není deformován státem. Tak zní základní ekonomická poučka, která je stále platná. A energetika je regulovaná absolutně!
Co to je ten rekordní zisk? A bavíme se o hospodářských výsledcích výrobců energií nebo o obchodnících? Ptal se někdo v roce 2017 nebo 2018 na zisky výrobců při ceně elektřiny 30 EUR/MWh? Ty firmy musely (a budou muset) fungovat, přežít a navíc investovat desítky miliard korun do opatření na snížení dopadů na životní prostředí a politicky tlačeného odklonu od spalování fosilních paliv jako je uhlí či zemní plyn. A to všechno při totální legislativní nestabilitě!
Například aktuální státní energetická koncepce u nás platí od roku 2015, dnes už ji Vláda zase předělává, a přitom z pohledu energetika se fakticky skoro žádné objektivní podmínky v dostupnosti vhodných technologií a zdrojů nezměnily. Již relativně dlouhou dobu nežijeme v době příznivé pro klíčová rozhodnutí a velké investice. Bohužel. Důkazem budiž například totální selhání při výstavbě nových jaderných bloků. I přes masivní podporu české veřejnosti jsme fakticky stále na začátku tohoto náročného a nákladného procesu.
Proč nakupujeme elektrickou energii draze na burze, když ji sami vyrobíme levněji?
Tento model léta fungoval a zákazníci z něj měli výhody v podobě nízkých cen energií. Není přece problém elektřinu vyrobit, prodat ji na trhu, vydělat a zaplatit z toho daně. Energie umíme stále vyrábět levně, ale legislativní opatření postupně přijímaná v rámci realizace čím dál šílenějších cílů Green Dealu energie prodražují a geopolitická rozhodnutí EU, resp. národních států navíc omezují okruh zemí, se kterými můžeme obchodovat a nakupovat tam nejenom energetické suroviny. Od závislosti na Rusku se velice rychle můžeme stát závislí na Kataru a Číně, která hraje naprosto klíčovou roli v dodávkách fotovoltaických řešení, baterií či přímo celých elektromobilů. Neustále musíme diverzifikovat a hledat zdroje na území České republiky, případně EU.
Vláda schválila převzetí firmy Net4Gas spravující tuzemskou síť páteřních plynovodů. Po nedávné koupi šesti podzemních zásobníků jde o další vstup státu do energetiky. Je to správné? Ušetříme?
Ministerstvo průmyslu a obchodu obě tyto investice prezentuje jako posílení energetické soběstačnosti. Potrubí ani zásobník však nejsou důl na uhlí, ložisko plynu ani elektrárna. Ten podnik má dluhy ve výši 33 mld. Kč a stát za něj ještě zaplatil asi 5 - 8 mld. Kč. Vláda zřejmě disponuje dostatkem volných finančních prostředků, když může dělat tato prázdná gesta. Jak jsem již zmínil, máme v ruce všechny nástroje, jak činnost těchto zařízení legislativně ošetřit, když se bude chtít. Ale to jsme zase zpátky u faktu, že ta regulace a sociální inženýrství vlastně nikdy ve finále nefungují… To je další se základních ekonomických pouček.
Sázíme na obnovitelné, občasné zdroje energie a současně chceme víc využívat zemní plyn v energetice? To už všichni zapomněli na situaci, kterou jsme prožívali před rokem? Skutečně jsme nahradili dodávky ruského plynu dlouhodobými kontrakty s politicky stabilními partnery a sjednali si dobré ceny? Zemní plyn už není fosilní palivo a za jeho spalování nebudou za chvíli odvádět emisní povolenky VŠICHNI? Vždyť tuto legislativu už Evropa schválila!
Kdyby situace nebyla tak vážná, snad už bych se tomu musel i smát. Kde je veškerá snaha o liberalizaci energetických trhů, decentralizaci, unbundling veřejně deklarovaná špičkami evropské politiky? Přece víme, že stát je špatný hospodář. Je mi z té nekompetentnosti a krátkozrakosti smutno…
Může nám válečný konflikt mezi Izraelci a Araby zdražit energie?
Ano, a už se tak děje. Po zastavení dodávek „potrubního“ plynu z Ruské federace jsme na zemích tohoto regionu více závislí. Ceny zemního plynu se v reakci na momentální eskalaci tohoto tisíciletého konfliktu zdvojnásobily v porovnání s letošním létem a elektřina bude následovat. Cena emisní povolenky přitom stále zatěžuje ceny energií a tím ničí konkurenceschopnost evropského, resp. českého průmyslu a vytahuje peníze z kapes domácností.
O to důležitější je orientace na vlastní problémy České republiky, podporu výstavby stabilních zdrojů na našem území a těmi jsou minimálně 4 nové jaderné bloky, případně doplněné plynovými elektrárnami, které budou schopny rychle poskytnout výkon v případě výpadku dodávek z OZE.
Do té doby ale musíme dál podporovat výzkum malých modulárních reaktorů a hlavně zachovat těžbu a spalování domácího uhlí v tepelných elektrárnách, které mimochodem také umí poskytovat ty takzvané podpůrné služby pro stabilizaci elektrizační soustavy. Dělají to třeba v Německu, Polsku, tak proč by to nemohlo jít i u nás? Když budeme chtít, zásoby uhlí máme na sto let!
Jaký vývoj cen elektřiny, plynu, tepla máme očekávat?
S ohledem na vývoj geopolitické situace a absolutně chybná politická rozhodnutí na evropské i národní úrovni bohužel očekávám nárůst celkových nákladů energií. U elektřiny dramaticky porostou fixní, distribuční náklady zejména kvůli živelnému rozvoji instalací fotovoltaických elektráren a větrníků. S rozvojem využívání LNG, jeho náročnou výrobou a nutností převážení přes půlku zeměkoule, s rozvojem biometanu či přímo vodíku porostou také náklady na distribuci plynu.
Ve spojení s LNG je zajímavý třeba také aspekt frakování břidličného plynu. Touto metodou se do podzemí pumpuje voda s rozpuštěnými chemikáliemi, tlak horninu rozruší a z ní se pak uvolní plyn. Z pohledu ekologie to asi není úplně ideální způsob těžby, projekty v Nizozemí či Velké Británii byly zastaveny, ale v USA se těží dál. Evropa přitom dnes trpí tím, že nemá dostatek vlastních ložisek plynu a má tak horší vyjednávací pozici s potencionálními dodavateli.
Bez ohledu na tohle všechno kopírujeme i v ČR bezhlavě vývoj v Německu, takže tam se lze jednoduše podívat, jak neúnosné mají náklady spojené s tzv. transformací energetiky. Nejvtipnější na tom je, že po umělém odstavení jaderných elektráren spalují uhlí ve velkém, jejich uhlíková stopa neklesá, a když tam nesvítí a nefouká, dováží tu „nenáviděnou“, uhelno-jadernou elektřinu od nás a zvyšují tak její cena pro všechny.
O tom se může každý přesvědčit na veřejných portálech Electricity map nebo Agorameter. I v Rakousku se chovají podobně pokrytecky… Naopak dovozy elektřiny Českou republiku nespasí, protože zejména v zimě neexistuje spolehlivý zdroj, odkud lze elektřinu dovézt. Musíme si tedy zachovat naši soběstačnost.
To je tedy jediná cesta z této složité situace?
Mnohé jsem už naznačil. Zatím jsme se bavili „pouze“ o vysokých cenách energií. Česká republika nadále zůstává exportní zemí, která elektřinu vyváží, což je zatím dobrá zpráva.
To se však může začít rychle měnit již od roku 2025, kdy se spustí avizované uzavírání našich uhelných elektráren a hrozí akutní nedostatek energií ve výši cca 10 TWh za rok a tento deficit bude narůstat. Jak jsem již řekl, na dovoz z okolních států se nemůžeme spolehnout. Důležité je tedy zajištění dostatku elektřiny a tepla v České republice. Na českém uhlí je navíc závislá velká část našeho teplárenství a také drobní, maloobchodní zákazníci, kteří uhlím stále topí. Pokud by se tedy zastavily velké uhelné elektrárny, tak už se další těžba nevyplatí a těžaři doly logicky zavřou, což by vyvolalo definitivní ztrátu energetické bezpečnosti ČR!
Na několik let by se měl zastavit a transformovat tzv. trh s emisními povolenkami, které jsou skutečnou příčinou růstu cen energií. Obchodovat by zde měly pouze subjekty, které CO2 skutečně vypouští.
Komentáře