Náklady Německa na opatření na stabilizaci přenosové soustavy v loňském roce vzrostly na 2,3 miliardy eur, a dosáhly tak nejvyšší hodnoty v historii. Oproti roku 2020 vzrostly o 60 %, zejména vlivem nárůstu nákladů na aktivaci konvenčních elektráren pro redispečink. Uvádí to data německého síťového regulátora (BNetzA).
Zatímco náklady na opatření pro stabilizaci soustavy v roce 2021 oproti předchozímu roku vzrostly o 60 % na 2,29 mld. EUR, objem těchto opatření vzrostl o 19 %. Opatření na stabilizaci soustavy zahrnují omezování výroby obnovitelných zdrojů energie (OZE) a konvenčních elektráren a navyšování výroby konvenčních elektráren aktivních na trhu nebo připravených v síťové rezervě.
Omezování výroby OZE
Největší podíl na celkové sumě historicky tradičně připadal na náhradu ušlého zisku při snížení dodávky elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a zdrojů na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v době, kdy tato elektřina nemohla být z důvodu hrozícího přetížení přenesena. Tato situace se v loňském roce změnila, kdy převážily náklady na snížení nebo navýšení výkonu konvenčních elektráren.
V roce 2021 bylo celkově omezeno 5,8 TWh elektrické energie vyrobené z OZE a KVET zařízeních, to představuje cca 3 % celkově vyrobené elektřiny z těchto zdrojů. Omezování výroby OZE na žádost provozovatele přenosové soustavy k zajištění stability soustavy tak pokleslo již druhý rok v řadě o zhruba 5 %. Tento pokles je podle BNetzA pravděpodobně způsoben postupným rozvojem přenosové soustavy ve Šlesvicku-Holštýnsku.
S přibližně 59 % (oproti 67 % v roce 2020) omezené výroby zůstávají pevninské větrné elektrárny na prvním místě, následované větrnými elektrárnami na moři s necelými 5 % (29 %). Přestože přibližně 63 % opatření byla provedena v distribuční soustavě, většina (73 %) jich byla způsobena úzkými místy v přenosové soustavě nebo na rozhraní mezi distribuční a přenosovou soustavou. Tyto údaje však dokumentují změnu trendu: podíl regulovaných objemů v distribuční síti klesá, zatímco počet úzkých míst v distribuční síti roste.
Odhadované náklady na odškodnění provozovatelů OZE a KVET v roce 2020 činily přibližně 807,1 milionů EUR (2020: 761,2 milionu EUR). Tento nárůst o přibližně 6 % je způsoben nárůstem vekoobchodních cen elektřiny, a tedy nárůstu odškodnění na každou nevyrobenou jednotku elektřiny.
Redispečink
V roce 2021 vedl proces redispečinku k ovlivnění přibližně 21,5 TWh elektřiny vyrobené v konvenčních elektrárnách, to je nárůst o 28 % oproti 16,8 TWh z roku 2020. Tento objem se skládá ze snížení výroby konvenčních elektráren aktivních na trhu, a navýšení výroby tržních konvenčních elektráren a elektráren v síťové rezervě.
Předběžné náklady na redispečink, protiobchody a rezervaci a aktivaci elektráren v síťové rezervě v roce 2021 činily přibližně 1,5 miliardy EUR, což je více něž dvojnásobek výdajů za rok 2020 (637 milionů EUR).
Redispečink představuje stav, kdy jsou namísto původních konvenčních zdrojů, které měly dodat elektřinu do sítě, nasazeny zdroje v jiném místě pro předejití přetížení prvků elektrizační soustavy. Omezování výroby podporovaných zdrojů (OZE a KVET) za stejným účelem označuje Německo jako tzv. Einspeisemanagement, jehož objemy a náklady jsou uvedeny výše. Tato opatření jsou nákladná, jelikož je nutné odškodnit původní výrobce za nemožnost dodávky energie do sítě, a zároveň zaplatit za vyrobenou elektřinu na místo nich nasazovaných zdrojů.
Komentáře