V dnešním díle polemizovali na toto téma Anatol Pšenička, generální ředitel Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava, a.s. a Jiří Heřman, předseda představenstva ČEVAK.:
Anatol Pšenička:
Vodárenství
je jako obor roztříštěné jak z hlediska vlastníků infrastruktury,
provozovatelů, ale i orgánů, které sektor ovlivňují a regulují. To
samozřejmě přináší v praxi řadu problémů. Nicméně na druhou stranu
bychom se neměli bát se také pochválit, protože vodárenství v České
republice funguje i přes tyto zmiňované skutečnosti velmi dobře a na
vysoké úrovni. To je patrné především, když máte možnost srovnání
s okolními státy, jako jsem měl v uplynulém období já. Kolegové ze
Slovenska nebo Polska byli v řadě oblastí překvapeni, jak dobře
vodárenství u nás funguje.
A k fragmentaci. Jestliže vlastníci
menších vodárenských společností vyhodnotí, že je pro ně efektivní,
praktické a výhodné se sloučit do větších celků, mohou tak učinit i
dnes. Takže bych nebyl v této oblasti pro nějaké plošné a striktní
nařizování. S přihlédnutím ke konkrétním podmínkám v daném regionu se
jistě vlastníci budou snažit odpovědně rozhodnout, jaká forma uspořádání
je nejlepší pro jejich praktické fungování, ale především pro kvalitu
služeb pro jejich odběratele.
Jiří Heřman:
Nemyslím, že je zcela namístě pojem „koncepce“ - tu obor má a není tím, nad čím by se rezorty, jichž se to týká, svářily, spíše bych mluvil o potřebě společného postupu při realizaci té koncepce stávající. Také bych mírnil oblíbené klišé o pěti ministerstvech, která řídí obor - ve skutečnosti jde pouze o tři, z nichž u MŽP se o řízení oboru dá mluvit pouze proto, že mu historicky připadla úloha posla nesmyslných požadavků Evropské komise. Až jednoho dne (doufejme, že blízkého) skončí dotační éra, bude jeho role opět „pouze“ ve formulaci požadavků na ochranu čistoty vod. Takže dlouhodobě jde pouze o zemědělství a finance.
Komentáře