Diskuse o dalším rozšiřování multikomoditního sběru opět otevírá otázku, zda lze vyšší míry třídění dosáhnout pouze rozšiřováním stávajícího systému. Data ukazují, že nikoliv. Přestože má možnost třídit odpady již několik let 99 % obyvatel České republiky a počet sběrných nádob každoročně roste, podíl lidí, kteří pravidelně třídí, zůstává dlouhodobě na přibližně 75 %. Systém tak naráží na svůj limit.
Jen za poslední rok přibylo podle společnosti EKO-KOM více než 150 tisíc nádob na tříděný odpad. Přesto se počet domácností zapojených do třídění prakticky nemění. Další rozšiřování infrastruktury tak sice zvyšuje náklady systému, mírně zvyšuje množství vytříděného materiálu, ale nepřivádí nové lidi ke třídění.
„Současná debata vytváří dojem, že stačí lidem třídění ještě více zjednodušit a problém bude vyřešen. Jenže data ukazují něco jiného. Čtvrtina domácností netřídí dlouhodobě, přestože mají kontejnery dostupné. Problémem už není infrastruktura, ale motivace. A právě tu přináší zálohování nápojových obalů,“ říká Lutfia Miňovská, mluvčí iniciativy Zálohujme.cz.
Právě finanční motivace je podle zkušeností z devatenácti evropských zemí důvodem, proč zálohové systémy běžně dosahují více než 90% návratnosti PET lahví a nápojových plechovek. Díky tomu získávají výrobci kvalitní a čistou surovinu vhodnou pro výrobu nových obalů, zatímco materiál ze směsného sběru bývá více znečištěný a jeho využití je omezenější. Navíc zálohy výrazně omezují množství nápojových obalů odhozených v ulicích a přírodě.
Průmyslu chybí kvalitní PET i hliník
Celkové množství vytříděného odpadu na obyvatele sice meziročně vzrostlo z 75,6 na 88,2 kilogramu, velká část pro průmysl cenného PETu a hliníku ale stále končí mimo materiálovou recyklaci. Podle dat EKO-KOM skončilo v roce 2025 energetickým využitím 41 % plastových obalů. Recyklace hliníkových obalů vzrostla z 36 % na 44 %, u nápojových plechovek však podle poslední dostupné analýzy pro Ministerstvo životního prostředí zůstává míra sběru výrazně nižší.
Evropský průmysl zároveň stále výrazněji řeší nedostatek kvalitního recyklovaného PETu (rPET) vhodného pro výrobu nových lahví. Food-grade rPET v roce 2025 dražší o 500–600 eur za tunu nad primárním PETem. Evropská legislativa přitom postupně zavádí povinný obsah recyklátu v PET lahvích – minimálně 25 % od roku 2025 a 30 % od roku 2030. Do těchto cílů se započítává pouze recyklát pocházející z obalů uvedených na evropský trh. Nedostatek kvalitní suroviny se tak stává nejen ekologickým, ale i ekonomickým problémem.
„Zálohování není konkurencí třídění. Je jeho doplněním tam, kde současný systém dlouhodobě selhává. Pokud chceme získat zpět téměř všechny PET lahve a plechovky, potřebujeme oslovit i lidi, kteří dnes netřídí. Bez motivačního prvku se to nedaří ani po letech dalšího rozšiřování sběrné sítě. Podobný princip přitom v Česku funguje už desítky let u skleněných, zejména pivních lahví. Češi jsou na zálohování zvyklí, nejde tedy o žádnou neznámou novinku, ale o rozšíření osvědčeného systému na další obaly,“ dodává Lutfia Miňovská.
Evropa směřuje k vyšší materiálové soběstačnosti
Nové evropské nařízení PPWR, které začne platit od 12. srpna 2026, posiluje požadavky na cirkulární využívání obalových materiálů a stanovuje cíle 80 % pro oddělený sběr nápojových obalů už v letošním roce. Země, které požadovaných výsledků nedosáhnou, budou muset zavést zálohový systém PET lahví a nápojových plechovek. „Česká republika dnes nestojí před rozhodnutím, zda více třídit, nebo zálohovat. Skutečnou otázkou je, jak získat zpět kvalitní PET a hliník i od těch domácností, které současný systém dlouhodobě míjí. Právě na ně samotné zjednodušování třídění nestačí,“ uzavírá Lutfia Miňovská.
Komentáře