Za zkrachovalými solárními firmami zůstane díky benevolentním pravidlům dluh v podobě nezaplacených nákladů za likvidaci vysloužilých baterií. V důsledku špatných pravidel a nezodpovědného přístupu firem celkem chybí na recyklaci vysloužilých baterií 3 miliardy korun.
Firmy prodávající a instalující solární elektrárny odpovídají také za sběr a recyklaci vysloužilých odpadních baterií. Tuto povinnost mohou plnit buď individuálně nebo zapojením se do kolektivního systému. Největší síť sběru u nás provozuje společnost Ecobat. Ta jako jediná může kolektivním systémem řešit i průmyslové baterie, kam spadají právě ty ze solárních elektráren.
Podle Petra Kratochvíla, experta z společnosti Ecobat, není aktuálně reálné zajistit, aby firmy, které nejsou součástí kolektivního systému, svoje povinnosti splnily. Přitom likvidace jedné osmdesátikilogramové baterie z domácí solární elektrárny stojí kolem 5 tisíc korun a doposud zkrachovalé firmy takových elektráren instalovaly dohromady tisíce. Celkové náklady na likvidaci všech baterií z elektráren postavených do konce roku 2025 odhaduje společnost Ecobat na téměř 3 miliardy korun.
„Pravidla pro zajištění financování likvidace vysloužilých baterií jsou stanovena velmi benevolentně a nikdo jejich plnění u firem nekontroluje. V podstatě je na libovůli firem, jakou částku vyčlení. Ecobat musí mít na vázaném účtu připravenou částku ve výši minimálně 50 % odhadovaných ročních nákladů na likvidaci baterií, jejichž živostnost v daném roce skončí. U individuálně plnících firem – tedy firem nezapojených v kolektivním systému – je tento podíl stanoven na pouhých 20 %. Jenomže odhad, kolik baterií v daném roce skončí, si dělají sami firmy a tak je podle mých informací na těchto účtech jen celkem zhruba milion korun,“ vysvětluje Petr Kratochvíl a dodává, že všechny v poslední době zkrachovalé firmy nebyly členy kolektivního systému a nejspíš tedy nezaplatí nic.
Problém by měla do částečně řešit novela zákona o výrobcích s ukončenou živostností. Ta stanovuje povinné zapojení se do některého kolektivního systému a tedy jistotu, že na likvidaci vysloužilých odpadních baterií bude připravena finanční rezerva.
„Novelu bohužel minulá sněmovna nestihla projednat a nyní je znovu v legislativním procesu. Řešení, které přináší je správné, bohužel však přichází pozdě a v systému bylo či je řada černých pasažérů, kteří se o likvidaci baterií jednoduše nestarají. Máme tak tady v praxi obrovský dluh v podobně nutných nákladů na likvidaci starých baterií, přičemž není jasné, kdo jej zaplatí,“ říká Petr Kratochvíl.
Ecobat získal oprávnění na kolektivní sběr průmyslových baterií až v roce 2023. V poslední době počet členů v systému výrazně narostl na několik stovek, stále však zdaleka nepokrývá celý trh. Členové však přispívají do systému za baterie instalované až po 1.1.2024
„Dluh v podobně likvidace baterií od firem neplnících své povinnosti určitě nemůže nést Ecobat, protože půjde o náklady vysoce překračující náš celkový roční obrat. Stejně také samozřejmě není fér, aby tento náklad spadl například na obce, které zodpovídají za odpad ve svém katastru. Stát v minulosti bohužel na jednu stranu podporoval solární boom a na druhou stranu vůbec neřešil jeho negativní důsledky v budoucnu. Nevidím však mimo jiné s ohledem na situaci v solárním byznysu jinou možnost, než jeho zapojení do likvidace baterií z vysloužilých elektráren,“ uzavírá Petr Kratochvíl.
Komentáře