Reklama

21. 10. 2016  |  Publicistika  |  Autor: Martin Rojko

Evropské handrkování o recyklačních ambicích nabírá na obrátkách

Jednotnost postojů členských zemí EU je v mnoha otázkách pouze iluzorní. Svou roli zde hrají partikulární politické snahy. Příkladem může být připravovaný balíček nařízení o tzv. "Oběhovém hospodářství".

Kamenem sváru je míra recyklace, kterou musí členské země dosáhnout v daném časovém horizontu. Podle neoficiálních informací, které získali enviroaktivisti, Německo nechce zvyšovat cíle na 65% míry recyklace komunálního odpadu do roku 2030, resp. 60% do r. 2025.

Zástupci německé vlády prý trvají na odložení přijetí vyšších limitů a odmítají způsob výpočtu navrhovaný Evropkou komisí, jak se k daným číslům dospěje.

To vyvolalo vlnu nevole u ekologických skupin, upozorňujících na to, že Německo, které se rádo prohlašuje za světového lídra v recyklaci, vysílá "špatný a ničivý signál" ostatním členským zemím EU.

Obávají se, že tato "neambicióznosť" německé vlády pouze ještě více podpoří výstavbu dalších provozů měnících odpad na energii. To podle nich brzdí vybudování silného recyklačního odvětví a má negativní důsledky na tzv. oběhové hospodářství EU.

Podle kritérií EK se odpad považuje za zrecyklovaný pouze tehdy, pokud vstupuje do recyklačního procesu, kterým se ukončuje jeho životnost.

Předtím se musí ještě vytřídit cizí materiál a odpad vyhozený omylem. Německo však i takový odpad zahrnuje do statistiky o recyklaci, výsledkem čehož jsou vyšší čísla.

Německo není jedinou zemí, která má s takovými ambicemi bruselských úředníků problém. I britské ministryni životního prostředí Thérese Coffeyové se taková čísla jeví "příliš vysoká k dosažení".

Velká Británie, podobně jako další země, s velkou pravděpodobností nenaplní ani nynější cíl 50% míry recyklace do roku 2020. Navíc, po odchodu z EU už nebude muset splnit kvótu ani na ...

 

Pro přečtení celého obsahu musíte být součástí našeho předplatného

za 2490 Kč získáte přístup ke všem článkům na Prumyslovaekologie.cz na 1 rok

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372