U mnohých lidí vyvolává sousloví Green Deal negativní emoce. Cirkulární ekonomika je, ať chceme nebo ne, s Green Dealem spojena. Jak ale Radek Hořenovský ze společnosti WASTen Star Holding, b.v. říká: „Cirkulární ekonomika ke Green Dealu patří, není to ale totéž.“
A právě s Radkem Hořenovským vedeme dnešní Cirkulární hovory H a v rámci nich jsme mu položili 3 otázky:
V souvislosti s ekonomickou nejistotou v Evropě některé státy postupně ustupují od ambiciózních cílů Green Dealu. Cirkulární ekonomika je však jeho klíčovou součástí – myslíte si, že tlak na změnu ovlivní také přechod z lineární na cirkulární ekonomiku? Jaké dopady by měl případný ústup od těchto principů na evropské hospodářství?
Udržitelnost se v Evropě skloňuje ve všech pádech, ale poslední dobou se z diskusí vytratila její základní a klíčová složka, totiž ekonomická udržitelnost. Bez silné a odolné ekonomiky není budoucí udržitelnost možná. Ambiciózní cíle Green Dealu by se tedy měly upravit minimálně v těch aspektech, které silně dopadají na evropské podniky buď ekonomicky, jako jsou emisní povolenky v jejich současné podobě, nebo regulací a výkaznictvím, jako je ESG reporting pro podniky.
Cirkulární ekonomika naproti tomu míří na surovinovou soběstačnost jednotlivých podniků i celé Evropy. Nedostatek zdrojů, a zejména kritických surovin, je jednou z největších slabin Evropy a nelze ji v žádném případě obejít. Historicky bylo možné nahradit nedostatek surovin jejich dovozem z kolonií, což ovšem v současné době samozřejmě není možné. Přechod z lineární na cirkulární ekonomiku může částečně tento problém řešit. Musíme si ovšem uvědomit, že cirkularita není nikdy 100%, vždy se v rámci výroby a zpětného využití druhotných surovin část zdrojů přirozeně ztratí.
Zavedení principů cirkulární ekonomiky může pro podniky znamenat efektivnější využití druhotných surovin a vlastních odpadů a bude mít významný finanční dopad na hospodaření firmy. Výnosy mohou plynout z prodeje vlastních recyklovaných materiálů a vedlejších produktů nebo naopak výrazné úspory mohou vzniknout snížením spotřeby primárních surovin a snížením nákladů na likvidaci odpadů.
Jaké konkrétní kroky podniká Česká republika v přechodu na cirkulární ekonomiku? Jsme v porovnání s ostatními evropskými státy v této oblasti napřed, nebo spíše zaostáváme? Jaké hlavní překážky brání rychlejšímu rozvoji cirkulárních řešení v českém průmyslu?
Porovnání českých technologií v oblasti cirkulární ekonomiky se zahraničními vychází pro české dodavatele příznivě, technologie jsou většinou srovnatelné a máme také celou řadu špičkových technologií, které nemají srovnatelnou konkurenci. Bohužel širšímu rozvoji nepřeje prostředí svými regulacemi a zbytečně komplikovanými schvalovacími procesy.
Situace v cirkulární ekonomice v České republice je značně rozporuplná. Přirovnal bych ji k běžci v cílové rovince maratonu – hlava by chtěla, ale nohy ji neposlouchají… Na jedné straně se realizuje celá řada velice zajímavých a přínosných iniciativ. Ministerstvo průmyslu a obchodu připravilo pro podniky cirkulární audit, který je obdobou energetického auditu, a podporuje jej dotacemi z programu OP TAK - Poradenství. Ministerstvo životního prostředí podporuje moderní technologie, které umožňují zpracování druhotných surovin.
Naše zkušenosti z praktického zavádění cirkulárních řešení do podniků však mluví o zcela jiné realitě. Každý podnikatel, který se pokouší zavést efektivní řešení do svého podniku vždy narazí na pevnou hráz složenou z úřadů a úředníků. Nahlas se mluví o nezávislosti úředníků, ovšem pod touto nálepkou se skrývá ve většině případů pouhý alibismus.
Délka stavebního řízení je již evergreenem, o kterém se mluví dlouho. Většina realizovaných opatření podléhá zjišťovacímu řízení (EIA), ovšem nejsou dopředu známá ani jednotná kritéria pro posuzování projektů. Výklady jednotlivých pravidel se liší kraj od kraje a při posuzování se žadatel dostane do nekonečného maratonu dokládání různých analýz, studií a měření, které údajně potřebuje úřad pro své rozhodnutí.
Celkové situaci by zcela jednoznačně napomohlo sjednocení pravidel pro schvalovací procesy, aby se rozhodování nelišilo kraj od kraje. Za zvážení by také stála zásadní změna v přístupu ke schvalování nových projektů, která se již úspěšně prosadila v některých sousedních zemích. Schválit projekt do zkušebního provozu a stanovit jasná a jednoznačná kritéria, při jejichž splnění bude povolen plný provoz. Pokud nebudou požadované podmínky splněny, projekt nebude schválen do plného provozu a veškeré riziko půjde za investorem.
Pyrolýza se stále více ukazuje jako efektivní technologie pro zpracování odpadu, přeměnu plastů na využitelné suroviny či výrobu energie. Jaké jsou aktuální možnosti její širší aplikace v průmyslu, a jaké překážky je nutné překonat pro její větší rozšíření? Vidíte v této oblasti potenciál pro ekonomickou efektivitu a udržitelnost?
Pyrolýza, tedy technologie termického rozkladu odpadů, patří mezi metody chemické recyklace. Výstupem z technologie pyrolýzy je procesní olej, procesní plyn a pevná složka. Množství a kvalita jednotlivých složek výstupních produktů závisí na vstupním materiálu, teplotním režimu a délce zdržení v jednotce.
Máte pravdu, v současné chvíli je již velice dobře zvládnuté zpracování plastů, pneumatik a jiných homogenních materiálů. Zpracování směsných plastů touto technologií má vysokou výtěžnost kapalného recyklátu s vysokou energetickou hodnotou, který je využitelný ve stávajících petrochemických provozech jako přímá náhrada fosilních zdrojů.
Současné technologie, například od firmy ENRESS, již umožňují zpracování kompletních směsných plastů včetně PVC a PET lahví. Provozní režim technologie však požaduje maximální obsah odpadního PVC a PET musí být pod 5% celkového objemu vstupních odpadních plastů.
Pyrolýza je ekonomicky velice zajímavou alternativou mechanické recyklace plastů, které tvoří jeden z nejvážnějších environmentálních problému dneška. Kapalný recyklát je velice dobře uplatnitelný v petrochemickém průmyslu. Musíme si uvědomit, že mechanická recyklace plastů je vysoce energeticky náročná a často úzce závislá na druhu recyklovaného plastu a jeho účelu.
Současná ekonomická situace v Evropě v souvislosti s cenami energií dostává klasické recyklátory plastů pod značný tlak. Nizozemí je považováno za zemi, která je zaslíbená cirkulární ekonomice, přesto podle informací Nizozemské asociace odpadového hospodářství skončilo v roce 2024 v Nizozemí 11 recyklátorů plastů v konkurzu a ukončilo svoji činnost.
Termický rozklad plastů je velice zajímavou alternativou, především proto, že může nahradit primární surovinu a produkty jsou tedy v budoucnu opakovaně recyklovatelné. Širšímu uplatnění zatím brání především nedůvěra úřadů a úředníků a do určité míry také obyvatel. Zcela jistě by pomohlo sjednocení pravidel pro schvalování investičních projektů ve stavebním řízení a dopadů na životní prostředí. Přes současnou situaci věřím, že pyrolýza je technologií budoucnosti pro zpracování plastů a že se nakonec prosadí nejenom v českém, ale také celosvětovém měřítku.
Komentáře