Pokud chce Česko splnit evropské cíle v oblasti odpadového a oběhového hospodářství, musí rozšířit kapacity zařízení, která dokážou odpady skutečně využít. Energeticky, chemicky i materiálově. Bez moderních koncových technologií se totiž systém neobejde. Jenže každý nový projekt naráží na odpor veřejnosti, která často podléhá zjednodušeným představám o tom, co je „správné“ řešení.
České odpadové hospodářství se v posledních letech rychle mění. Skládkování má skončit, recyklace má růst a teplárny hledají náhradu za uhlí. Všechny tyto cíle mají jedno společné: bez dostatečných kapacit zařízení na energetické či chemické využití odpadů jich nelze dosáhnout.
Přesto se každý větší projekt setkává s rostoucí nedůvěrou veřejnosti. Obce se obávají zátěže, lidé mají strach ze spalování a veřejná projednávání často končí odmítnutím ještě dřív, než se vůbec začne mluvit o technických parametrech.
Případ Písku, kde místní referendum zastavilo plánované zařízení na energetické využití odpadů, není výjimkou, ale spíše symptomem širšího trendu. Část veřejnosti stále vnímá ZEVO jako hrozbu, nikoli jako moderní nástroj, který dokáže nahradit uhlí, snížit emise a zároveň řešit odpad, který nelze recyklovat. Recyklace je důležitá, ale není všespásná a ani nikdy nebude. Každý vyspělý systém potřebuje i koncové technologie, které si poradí s tím, co v materiálovém cyklu zůstává.
O tom, proč je to problém a jak z něj ven, mluví v rozhovoru ředitel České asociace oběhového hospodářství Miloš Kužvart.
Jak by podle vás měla veřejná správa i odborná komunita reagovat na tento trend, aby se nezastavil rozvoj nezbytných koncových zařízení?
Reagovat by měla jak veřejná správa, tak i odborná komunita. A nikoli reaktivně, až když mezi občany různí rádoby zelení „tydýti“ rozešlou letáčky plné lží. To už je pozdě. Prostě argumentace, ale aktivní, již před začátkem kampaně těch druhých. Argumentace stojící na třech pilířích trvalé udržitelnosti: environmentálním, sociálním a pilířem ekonomickým.
Jak lze podle vás dlouhodobě měnit veřejné vnímání moderních odpadových technologií tak, aby se z nich nestávaly strašáci, ale naopak běžná součást infrastruktury, podobně jako vodárny nebo čistírny? Co lidem říkat, aby pochopili, že tato zařízení nejsou hrozbou, ale službou?
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Komentáře