Energetika prochází rozsáhlou transformací. Musí, protože fosilní paliva už nejsou pro politiku EU žádoucí a je třeba využívat jiných zdrojů. Energetici mají představu, jak by měl vypadat stabilní systém bez uhlí. Mají plány a dostupné technologie. Bohužel je brzdí politická rozhodnutí a nad související legislativou u nás stále visí nemálo otazníků, což dělá z energetiky investičně nejisté prostředí. A právě prostředí energetiky, nejen té české, bylo téma rozhovoru s Václavem Králem, předsedou představenstva Teplárny České Budějovice.
Jste jihočeský patriot a zároveň energetik. Z vašich vyjádření vyplývá, že vám není lhostejné ani životní prostředí. Jak to vše jde dohromady?
Řekl bych, že se již několik let snažíme zabít jednou ranou několik much. Tento komplexní příběh je o zlepšování životního prostředí v Českých Budějovicích a okolí, a zároveň zabezpečení stabilních dodávek čistých energií budějovickým domácnostem a firmám za rozumné ceny. Naše Strategie pro zelené město kombinuje místně dostupné bezemisní a obnovitelné zdroje v unikátním palivovém mixu, ve kterém už není místo pro fosilní paliva. Vás asi bude nejvíc zajímat průnik do oblasti komunálních odpadů.
Připravujeme zařízení na energetické využití odpadu ZEVO Vráto, které bude tvořit integrující prvek cirkulární ekonomiky kraje. Pro jeho výstavbu jsme vytipovali lokalitu stávající uhelné výtopny Vráto, která postupně dosluhuje. Realizace v tomto brownfieldu přispěje nepochybně ke zlepšení čistoty ovzduší v regionu, protože emisní limity na spalování odpadu jsou daleko přísnější, než jsou třeba na spalování fosilních paliv. Přispějeme tím k dekarbonizaci komunitní energetiky v Budějovicích a navíc tím uvedeme principy cirkulární ekonomiky do praxe. Energetické využití odpadu je totiž nedílnou součástí evropských i národních cílů na vybudování oběhového hospodářství.
Jižní Čechy zatím takové zařízení nemají. Navíc tady v regionu skládkujeme 58 % celkové produkce komunálních odpadů, což je mnohem více, než je už tak šílený celorepublikový průměr. A to je prostě věc, se kterou se já neumím smířit. Skládkování je levné, to je pravda, ale to je asi tak jediná výhoda celého tohoto dávno přežitého způsobu nakládání s odpady. Vždyť už ani v České republice přece není možné donekonečna zahrabávat odpadky pod zem a při kalkulaci jejich energetického využití v optimálně zvolené kapacitě ZEVO Vráto se náklady na odpady nemusí ani dramaticky zvýšit.
Samozřejmě, že musíme ctít hierarchii nakládání s odpadem. Nemnožit jeho produkci, podporovat faktickou recyklaci nejlépe v rámci výrobních závodů na území České republiky, opravovat rozbité věci, nekupovat vždy věci nové. To už dnes není nic ojedinělého. Přesto ale stále zůstává obrovské množství odpadu, který byl vytříděn tím nejlepším způsobem. Tedy přímo u původců, v domácnostech a firmách. Pak je potřeba si vybrat, co s touto masou dál udělat. Buď bude stále bez užitku končit na skládce, nebo se už konečně posuneme v té hierarchii o stupínek výš a budeme ho využívat alespoň energeticky.
Jaké další zdroje energie budete kromě odpadů využívat?
Změnou celého energetického mixu chceme nahradit zejména hnědé uhlí, kterého spálíme asi 230 000 tun ročně. Pokud půjde vše tak, jak máme naplánováno, mohli bychom se zbavit uhlí do roku 2029, což by bylo ještě dříve, než nám káží už tak ambiciózní evropské termíny.
Energie vzniklá v ZEVO ale nahradí „jen“ třetinu uhlí. Dalším podstatným a skutečně bezemisním zdrojem bude elektrárna Temelín. Využijeme její relativní geografické blízkosti a po vybudování 26 km dlouhého horkovodu napojíme naši distribuční síť. Zajistíme tak další třetinu potřebné tepelné energie. Zbytek pak pokryjeme biomasou, kterou využijeme v novém kotli v areálu na Novohradské ulici.
A to všechno poběží v kogeneračním režimu. S energií tepelnou se tedy bude i nadále vyrábět také elektřina.
Jsme velmi průmyslová země i na evropské poměry. V jakém stavu máme energetiku? Co myslíte?
Česká energetika byla výkladní skříní českého nebo také československého průmyslu. Myslím, že to byl vždycky obrovský pojem. Byli jsme velmocí a to nejenom z pohledu výrobních kapacit a zkušeností lidí, ale i z pohledu celého energetického systému, tak, jak byl vymyšlen. Většina slavných projekčních i strojírenských firem zanikla. Stále však existují šikovné společnosti a vznikají nové.
Máme tady vysokoúčinné soustavy centrálního zásobování teplem, které zajišťují komfortní dodávky tepla domácnostem i průmyslu. Zachovali jsme si obrovský potenciál a stabilitu distribučních soustav, co se týká přenosu elektřiny. Jsme mistry ve využívání místních zdrojů, i toho dnes opovrhovaného hnědého nebo černého uhlí. Je nutné si uvědomit, že uhlí bylo a je stále jediným zdrojem energie ryze českým, ve kterém jsme soběstační na další desítky let. Tím neříkám, že ho nutně musíme vytěžit a spálit, ale je potřeba si tuto skutečnost uvědomit, když za uhlí hledáme adekvátní náhradu.
Stále jsme průmyslová, hospodářsky vyspělá země, což přináší také velké nároky na stabilitu a množství dodávaných energií.
Přírodní podmínky, které tady máme, nás ale limitují ve využívání dnes moderních obnovitelných zdrojů. Nemáme zde prostě tolik slunce a větru, jako třeba u Baltu či ve Středomoří. Zároveň nejsem přesvědčený o tom, že z pohledu krajinné ekologie větrník umístěný někde v Krušných horách nebo na Šumavě je něco hezkého a pozitivního.
U fotovoltaiky se jedná o něco trochu jiného. Doufám, že jsme se poučili ze solárního dobrodružství let 2008/2009, kdy jsme zaplevelovali bonitní půdy ohromnými solárními parky, do kterých proudily astronomické dotace z veřejných rozpočtů. Doufám, že už tuhle chybu znovu neuděláme, i když cítím velký tlak na to, aby se tento příběh opakoval.
Umím si představit fotovoltaiku jako doplňkový zdroj energie v rámci průmyslových podniků. Instalaci panelů na každém rodinném domku či na střechách domů historických měst nepovažuji za správné řešení budoucího nedostatku elektřiny. Je také prokázaný vliv tmavých, rozpálených ploch panelů na místní mikroklima. Navíc je třeba si připustit, že takto nainstalované kapacity jsou závislé na počasí. Produkují, když fouká, nebo když svítí. Stabilní česká energetika však na nich stát nemůže.
Čím větší podíl na republikovém či evropském mixu bude mít OZE, tím více bude výkyvů v produkci. Politici navíc chtějí zavřít stabilní uhelné kapacity u nás i ve zbytku Evropy, v Německu to má zřejmě sečteno i jádro. Na straně spotřeby elektřiny se ale rozvíjí elektromobilita, tepelná čerpadla a další nestabilní odběry. Výkyvy na trhu, jak v poptávce, tak v nabídce elektřiny se tedy zvětšují, budou častější a je potřeba mít dostatek zdrojů vhodných ke stabilizaci sítě. A tady vidím prostor i pro nás, městské teplárny, které jsou typickým příkladem decentrální výroby elektřiny v hustě osídlených aglomeracích.
Zároveň se musíme opřít o jádro, nechat přirozeně dožít nedávno zekologizované uhelné zdroje a doplnit plynové kapacity. Pak tady stále máme příležitosti pro biomasu a odpady. Právě ZEVO je příkladem, kdy se začínají prolínat světy odpadů a energetiky. Skládkování je technologií 19. století a už konečně začíná být společensky nepřijatelné.
Dnes máme dostupné technologie, které jsou schopny zúročit potenciál odpadů jak v oblasti materiálového využití, chcete-li recyklace, tak i v oblasti energetického využití. To, že plýtváme těmito zdroji už desítky let, je pro mě osobně naprosto nepochopitelná záležitost a nechápu, že je pro někoho občansky a politicky vůbec výhodné být skládkařskou velmocí v rámci Evropy. Přál bych si, abychom byli spíše průmyslovou velmocí, velmocí vzdělanostní a prosazovali chytrá řešení.
Pojďme se na to podívat z evropského hlediska. Na základě politických rozhodnutí uhlí budoucnost nemá. Jádro je tenký led. Jenže pandemická doba ukázala, že třeba země, které zavrhly jádro a odstavily nebo odstavují jaderné bloky, začínají více využívat opět energii z uhlí. Jak si myslíte, že se situace kolem jádra vyvine?
Jihočeši mají už mnoho let jasno. Je nutné, aby se rozšiřovala kapacita a stavěly se nové bloky v Temelíně. V roce 2013 však nově nastoupivší vláda pánů Sobotky a Babiše zastavila probíhající tendr. Přestože byla stavba povolená a už i naceněna. Stovky hodin práce mnoha týmů odborníků a miliardy korun byly jediným škrtnutím pera vyhozeny z okna a projekt byl ukončen. Tím byla poškozena i bezpečnost a důvěryhodnost naší země.
Potom se mediální pozornost zaměřila na jeden nový blok jaderné elektrárny Dukovany, který by však měl sloužit spíše jako náhrada za dosluhující zařízení. Fakticky se pak už nic neudálo a mám pocit, že se pouze hledaly cesty, jak i realizaci tohoto projektu oddálit. Navíc Evropská komise rozvoj jádra nepodporuje. Přesto si myslím, že bychom měli využít vzácnou podporu jádru, kterou mu Češi, a zejména Jihočeši, soustavně projevují a začít s výstavbou všech výše uvedených projektů. Maďarsko je důkazem, že to jde. Mnoho jiných možností pro zajištění stabilních dodávek energií domácnostem, službám a firmám totiž nemáme. Potřebná masivní akumulace elektřiny pomocí baterií není vyřešená, i když někdo samozřejmě tvrdí opak.
A co možnosti dovozu energie ze zahraničí?
Na první pohled se to zdá jako logické řešení. Vtipné ale je, že například obchodně zajímavé vývozy stabilní elektřiny z České republiky do okolních států jsou mnoha subjekty soustavně kritizovány. Skoro titíž lidé by však naši budoucnost bez váhání navázali na nutnost dovozů nestabilní elektřiny od našich sousedů. Historie nás učí, že pokud se některá civilizace upnula k dovozu nějaké formy energie, stala se automaticky otrokem svého dodavatele.
To musíme mít na paměti také při diskusi o rozvoji využívání zemního plynu, jádra, ale třeba i fotovoltaických panelů a jejich příslušenství. Košile byla vždycky bližší než kabát. Po Covidové zkušenosti s nákupem a distribucí ochranných prostředků je už snad zcela jasné, že když na trhu bude elektřiny nedostatek, každý stát si ji nechá pro sebe, pro své občany a firmy, bez ohledu na EU. Nutná je proto diverzifikace zdrojů a zachování soběstačnosti.
Navíc ani v Evropě nebude po překotném útlumu uhlí, případně i jádra v Německu, dostatek stabilních zdrojů a spoléhat se na neřiditelné OZE závislé na počasí je hazard se životy lidí. Tato situace se koneckonců projevuje už dnes ve dramatickém zvyšování cen energií, což ještě zesiluje inflační tlaky v průmyslově orientované České republice. A to je pouze začátek toho, jak se lehkomyslná politická rozhodnutí projevují v každodenní praxi.
Bude město České Budějovice na tuto situaci připraveno včas?
Snažíme se být komplexní, nikdy ale nemůžete eliminovat všechna rizika a negativní vlivy. Když se třeba vrátím k projektu ZEVO, čerpáme ze zkušeností stovek podobných zařízení z celé Evropy. Nejvíce nás ale inspiruje nejmodernější ZEVO Plzeň. A to jak v dobrém, tak ve zlém. Zvolili jsme též špičkové a léty provozu prověřené technologické řešení, zmapovali jsme přípravu stavby a s ohledem na specifika české legislativy realisticky stanovili harmonogram projektu. Je faktem, že postavit u nás v ČR cokoliv, ať už se jedná o plot nebo rodinný domek, je prostě problém. A ten je znásoben tím, že my stavíme průmyslovou technologii.
Povolovací procesy v rámci přípravy stavby jsou drahé, extrémně náročné a dlouhé. Tyto přísné procesy jsou ale ve finále pořádku, neboť zaručují kvalitní přípravu a minimalizaci dopadů na životní prostředí. Bohužel v nich však existuje mnoho různých rozcestí v podobě možných odvolání, nesmyslných žalob atd. Tak jak toho byli svědky právě kolegové v Plzni. Vše směřujeme k tomu, abychom nejpozději 1. 1. 2029 najížděli ostrý provoz zařízení a pomohli obcím a podnikatelům v jižních Čechách naplnit literu nového zákona o odpadech, který říká, že od roku 2030 bude zákaz skládkování výhřevných složek komunálního, respektive živnostenského odpadu.
Děláme tedy v malém to, jak by se mělo postupovat i na národní úrovni. Systematicky, transparentně, logicky a předvídatelně. Myslíme při tom nejenom na životní prostředí a energetické bilance, ale také na bezpečnost, stabilitu, komfort a peněženky zákazníků. Všichni jsme teď svědky zmiňovaného energetického šoku. Postižen bude zejména český průmysl, služby a střední třída, tedy všichni ti, kteří vytváří podstatnou část národního hospodářství.
Dostupné a levné energie jsou přitom krví ekonomiky a bez energie dochází k rozpadu společnosti. Přitom probíhající dramatický růst cen energií – elektřiny a zemního plynu – je pouze důsledkem překotných regulací a geopolitické krátkozrakosti. K tomuto vývoji totiž aktuálně neexistují prakticky žádné podstatné tržní fundamenty, se kterými bychom si na straně poptávky a nabídky běžně neporadili.
Jedná se tedy opět o další systémové selhání vlád, které se zbrkle snaží prosazovat své neodpracované vize. Je proto evidentní, že bez podpory osvícených politiků se nastolený trend nedá změnit. Je potřeba se z tohoto vývoje poučit a zjednat urychlenou nápravu. Jinak riskujeme snížení životní úrovně lidí a konkurenceschopnosti firem a logicky i zhoršení životního prostředí.
Komentáře