2/2023

Polemika: Jak změní zálohy a multikomoditní sběr odpadové hospodářství v Česku?

| autor: Martina Jandusova0

garbage-truck-6756670_1280
zdroj: pixabay

České odpadové hospodářství čeká výrazná proměna. Plánuje to alespoň Ministerstvo životního prostředí, které uvedlo, že připravuje legislativní úpravu zálohového systému na PET lahve a plechovky. Ministr Hladík posléze v rozhovoru řekl, že se změní i počet nádob na odpad: zůstane pouze jeden kontejner na tříděný odpad a druhý na směsný komunální odpad.

Zavedením záloh na PET lahve a plechovky ovšem třídicím linkám vypadne lukrativní komodita a přijdou o hlavní ekonomickou složku. Podle mnohých odpadářů investice do nových automatických třídicích linek budou méně lukrativní a prodlouží se jejich návratnost.

Zástupců odborné veřejnosti jsme se proto zeptali: Jaké dopady bude mít zavedení zmíněných návrhů na odpadové hospodářství ČR?

Miloš Kužvart, výkonný ředitel České asociace oběhového hospodářství

Tím, že by bylo zavedené povinné zálohování PET lahví a plechovek, Vámi zmíněné ekonomické dopady na (municipální) třídičky - dále v textu TL - (třídící linky) budou zhruba následující: určitě není možné tvrdit, že PET je nejlukrativnější komodita, i když jeho prodejem si třídičky významným způsobem vylepšují svůj výsledek. Na druhou stranu v souhrnu, pokud uvažujeme i jiné příjmy TL - hlavně jde o příjem od AOS, tak jako tak AOS za vytříděné PET lahve platí málo, naopak u jiných vytříděných plastů AOS platí mnohem více.

Pokud tedy v proudu plastových odpadů, vstupujících na TL nebudou PET lahve, protože půjdou "jinou cestou" problém vznikne třídícím linkám u fixních nákladů, prostě menší objem tříděného odpadu bude mít fixní náklady stejné, jednoduše řečeno se zvýší jednotkové náklady na tunu vstupujícího odpadu.

Je otevřenou možností, že TL povede ztráta PET lahví k tomu že svojí "volnou" kapacitu budou soustředit na jiné druhy plastů, kdy za jejich prodej plus za poplatky od AOS mohou získat obdobný příjem, který byl za PET lahve.

Skutečným rizikem pro celý systém bude možnost pro TL zvýšit částku za převzetí odpadu – tzv. gatefee. Toto se evidentně promítne do nákladů pro svozové firmy a ty to promítnou svým klientům - obcím.

Co se týká anoncovaného sníženého počtu druhů popelnic na dvě - jedna na směsný odpad a druhá na vytříděný odpad - kromě úspor, vzniklých menším počtu kontejnerů, toho mnoho nebude. Co nás však jako ekology musí zajímat dvojnásob je, že tento do jedné popelnice soustředěný "vytříděný" odpad bude nezbytné třídit na specializované třídičce, kdy dnešní manuální třídičky nebudou odpovídat svojí povahou jinému složení tříděného odpadu. Výsledkem bude delší cesta z té jedné popelnice na specializovanou třídičku (bude nutné je postavit, a právě parametrické změny dané shora nebudou podporovat soukromý či municipální sektor k rychlým investicím) , bude jich méně, čili k nim patrně bude významným způsobem delší cesta za vyšších emisí a také zdražení celého procesu vlivem vyšších dopravních nákladů.

Petr Havelka, ředitel České asociace odpadového hospodářství

Navrhovaná opatření způsobí škody. Kdo za to bude odpovědný? Odpověď rozdělím do tří částí. Za prvé - dopady na třídící linky – Třídící linky ať už ty stávající a nebo ty nově vybudované automatické, velkokapacitní, samozřejmě budou citelně ekonomicky poškozeny, pokud by ze současného obecního systému separace byly uměle vyjmuty nejlépe vytříditelné a nejlépe recyklovatelné složky, jako např. PET lahve.

Stávající systém separace umí tyto frakce vytřídit tak, že již nyní plníme evropské cíle i pro rok 2025 a jsme v tom jedni z nejlepších v celé EU. U moderních velkokapacitních linek by se jednalo o poškození investic ročně v řádech desítek milionů korun na jednu linku. Investice do třídění realizovaly jak municipality, tak soukromý sektor. Jednalo by se tedy o poškození investic z veřejných i privátních prostředků a škody by taktéž dopadly na jak na municipality, tak na firmy. Kdo za to bude odpovědný? Asi každý chápe, že pokud by se lukrativní komodity uměle přes zálohový systém předaly nápojářskému průmyslu a obcím by zůstaly odpady obtížně tříditelné a hůře recyklovatelné, tedy odpady s nízkou nebo zápornou cenou, je to z celospolečenského hlediska opatření, za které jen těžko mohou občané příslušným politikům poděkovat. Zvýšené náklady na odpadové hospodářství totiž samozřejmě zaplatí obce a občané.

Obce se proti zálohám stále hlasitěji ozývají. Předložily široké spektrum odborných argumentů, že stávající systém je efektivnější a také mnohem levnější. Je proto zcela nepochopitelné, pokud někteří politici i přes zřejmou nevýhodnost zálohového systému, ve srovnání s tím stávajícím, chtějí škody, které zálohový systém způsobí, kompenzovat dalšími umělými nástroji a přerozdělováním peněz opět vybraných od občanů. Jako by existovalo zadání: „Zálohový systém tu musí být za každou cenu. Ať to stojí, co to stojí.“ Způsobené škody i vysoké náklady samotného systému se nějak zaplatí. V reálu to znamená „…lidé to zaplatí…“ Kdo za to bude odpovědný?

Za druhé - dopady na další rozvoj investic – Nastala zde zcela zbytečná legislativní nestabilita, kterou přináší opakovaně vnucovaný systém povinného zálohování, navrhovaný ze strany nápojářského průmyslu a vybraných politiků. Zálohy jsou navrhovány znovu, pouze rok poté, co jej v hlasování odmítla Poslanecká sněmovna. Proč? Systém, který je šitý na míru jen velmi úzké skupině. Aktuální situace významně poškozuje investorskou náladu a potřeby investic do oběhového hospodářství v ČR, a to jak na straně obcí, tak firem. Víme o velké množině připravených projektů, které se v pokročilé fázi zastavily kvůli tlaku nápojářského průmyslu na netržní vyvedení hodnotných komodit do umělého, avšak povinného zálohového systému.

To významně poškozuje možnosti ČR pokračovat v rozvoji technologií potřebných pro splnění cílů ke všem materiálovým tokům oběhového hospodářství, které jsou v evropských směrnicích stanoveny. Umělými politickými zásahy a prohlášeními je zde narušován stávající efektivní systém separace všech typů odpadů v obcích, založený na logických synergiích vyvinutých postupným budováním systému v tržních podmínkách. Podle červnového hodnocení Evropské komise patříme naším dosavadním systémem k 9 nejlepším státům v EU ve vztahu k možnosti splnění cílů oběhového hospodářství k roku 2025. Avšak zpoždění, které jako ČR aktuálně nabíráme zcela umělou a zbytečnou přípravou významného narušení stávajícího systému povinnými zálohami, může znamenat jasné komplikace pro splnění cílů k roku 2030. Kdo za to bude odpovědný?

Za třetí – zavedení systému pouze dvou popelnic – Uvědomme si prosím jednu základní věc. Dostatek míst (objemu nádob) pro třídění je pozitivní, nikoli negativní aspekt a obce na tom velmi usilovně pracují řadu let. Česká republika je i díky počtu barevných kontejnerů na špici v třídění v celé EU. Například „door to door“ systémy, kdy sběrné nádoby mají lidé dokonce ve svých rodinných domech, si velice pochvalují jak lidé, tak obce. Obce mají vysoké legislativní cíle pro třídění (70 % v roce 2035) a počet nádob dlouhodobě zlepšuje výsledky separace dokonce o desítky procent. Hovořit nyní o vhodnosti systém dvou popelnic, když se většina republiky právě vybavila kompletní sadou barevných sběrných nádob a stále více obcí finišuje „door to door“ systémy, nedává smysl. Opět by šlo o zcela zbytečné poškození proběhlých investic. Navíc zde nemáme kapacity linek na směsné odpady, které by takové nastavení uměly obsloužit. A do toho se ještě vede debata o zálohách.

V teoretické rovině je sice systém dvou nádob v delší budoucnosti možný, stejně jako řada dalších jiných cest, ale je to řešení nikoli pravděpodobné. Znamenalo by to nejprve potřebu velmi podrobných analýz na řadu aspektů, které by to ovlivnilo. Z odborného hlediska si myslím, že není vhodné to veřejně oznamovat, pokud to před tím nebylo skutečně podrobně diskutováno s odborníky a nejsou k tomu pro podmínky v ČR analýzy. A to rozhodně nejsou. Nyní bychom se měli skutečně všichni soustředit na splnění jasně definovaných platných cílů balíčku směrnic oběhového hospodářství z let 2018 a 2019. Cíle jsou definovány na 15 let, tedy do roku 2035. Souhlasím s francouzským prezidentem Macronem, že bychom si i na evropské úrovni měli cca do roku 2030 určitě dopřát legislativního klidu s novými a novými povinnostmi. Nyní je zde období, kdy je třeba naplnit cíle stanovené. A na to potřebujeme stabilitu a platnost legitimních očekávání.

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

Partner - SOVAK
EAGB
Inisoft
Seven energy
Energotrans
United Energy
SPVEZ
Povodí Vltavy
Ecobat
Veolia
AKU-BAT
Wasten
Solární asociace
Sensoneo
SmVaK
Vodárenství.cz
SKS
ITEC
Regartis
DENIOS
PSAS
ČB Teplárna
REMA
SEWACO
Grexenergia
SGEF
ČAObH
CASEC
Teplárenské sdružení
Envipur
EKO-KOM
S-POWER
INECS
BEERT CEE
SCHP