Evropská komise v říjnu loňského roku zveřejnila návrh revize směrnice o čištění městských odpadních vod. Ačkoliv se návrh v současé době projednává, už dnes je zřejmé, že ke splnění nových požadavků budou zapotřebí značné investice, které bude muset někdo zaplatit.
Ambiciózní cíle v navrhované revizi směrnice se tak dotknou ceny za vodné a stočné, jelikož právě do ní se rostoucí náklady na investice zpravidla promítají. Ve zprávě k rámcové směrnice Evropská komise uvádí, že vodné a stočné by se mohlo zvýšit jen o dva až čtyři procenta. Ale například Evropská federace vodárenských společností takové predikce odmítá. Proto jsme se v dnešní polemice odborníků zeptali:
Jedná se podle vás o reálný odhad? Dopadnou připravované povinnosti na malé i velké provozovatele v podobné míře? Pokud ne, tak jaké mezi nimi budou rozdíly?
Filip Wanner, manažer technických projektů ve společnosti ENERGIE AG BOHEMIA s.r.o.
Předkládací zpráva k zveřejněnému návrhu revize směrnice o čištění odpadních vod odkazuje na provedené posouzení dopadů, ve které se uvádí, že od roku 2040 (termín Evropské komise, kdy by měly být všechny cíle směrnice podle zveřejněného návrhu splněny) by celkové náklady na odvádění a čištění odpadních vod měly činit 3,848 miliard EUR ročně. Očekává se, že tyto dodatečné náklady budou pokryty kombinací plateb za stočné (51 %), veřejných rozpočtů (22 %) a nového systému odpovědnosti výrobců (EPR) za nakládání s mikropolutanty (27 %). Zpráva zároveň uvádí k roku 2040 očekávané průměrné navýšení plateb za stočné o 2,3 % na úrovni EU.
V tuto chvíli podle mého názoru nelze seriózně stanovit, jaký bude skutečný dopad navrhované revize směrnice na výši plateb za stočné pro koncového spotřebitele. Teprve v příštích 12 měsících po jednáních Evropského parlamentu a Rady Evropské unie vznikne konečná podoba této směrnice, kterou budou jednotlivé členské státy implementovat do svých národních předpisů. Již dnes je zřejmé, že jednání budou vzhledem k velkému počtu pozměňovacích návrhů a protichůdných požadavků jednotlivých aktérů náročná a výsledná podoba směrnice bude velkým kompromisem.
Již dnes lze ale říct, že největší dopad přijetí této směrnice bude mít na vlastníky vodohospodářské infrastruktury. Celou řadu nových požadavků totiž nebude možné splnit bez zásadní rekonstrukce či budování nových prvků či provozních technologických stupňů (nejen) na ČOV. Klíčové tak bude získání prostředků na tyto vyvolané investice z EU fondů, národních rozpočtů, komerčních úvěrů či řádné rozběhnutí financování ze schématu EPR. V platbách za stočné se tak projeví především zvýšené náklady na investice a budoucí obnovu nově budované infrastruktury. Pro zajištění finančních prostředků z výše uvedených zdrojů realizované projekty budou muset nejen (pochopitelně) plnit cíle navrhované směrnice, ale budou muset být i v souladu s Taxonomií EU, respektive jednotlivými technickými screeningovými kritérii.
Přestože navrhovaná směrnice snižuje velikost aglomerace (respektive oblast působnosti této směrnice) z 2 000 EO na 1 000 EO (s variantou dokonce až na 500 EO), naprostá většina nových požadavků (terciární a kvarterní čištění, energetická neutralita) dopadne na vlastníky a provozovatele ČOV o velikosti 10 000 EO a více.
Celkově lze konstatovat, že nová směrnice spolu s Taxonomií EU přináší nový, mnohem komplexnější pohled na odvádění a čištění městských odpadních vod. Pro jednotlivé aktéry (národní regulátor, vlastník, provozovatel, municipality, a další) bude pak vyžadovat zejména změnu přístupu k oboru, kdy přístup sledování a plnění několika vybraných, pro daného aktéra relevantních ukazatelů bude nahrazen komplexním pohledem na ochranu všech složek životního prostředí.
Martin Srb, člen výboru CzWA - Asociace pro vodu ČR
Cílové hodnoty kvality vypouštěných odpadních vod v návrhu směrnice skutečně odrážejí nový přístup ke kvalitě odpadních vod. Již se neřeší jen látky přímo zhoršující kvalitu vody, jako organické látky, dusík a fosfor, ale nově se objevují také požadavky na odstranění tzv. mikropolutantů. Další cíle jsou pak stanoveny v oblasti energetické neutrality nebo hospodaření se srážkovými vodami apod. Hranicí pro většinu nových požadavků je velikost ČOV od 10 000 ekvivalentních obyvatel, kde je požadován odstraňování dusíku a fosforu, integrovaný plán řešení srážkových vod, energetické audity a částečně i odstraňování mikropolutantů. Na všechny ČOV pak dopadne potřeba dosažení energetické neutrality oboru.
Dopad na cenu vodného a stočného nelze nyní vyjádřit, protože nemáme spočteny náklady na všechna potřebná opatření a zároveň nemůžeme do budoucna odhadovat ceny komodit. Např. pro dosažení energetické neutrality oboru budou jistě nutné značné investice, ale při vysoké ceně energie dojde také k úsporám. Do výpočtů v budoucnu může vstoupit také koncept tzv. uhlíkové daně, která se již v některých státech zavádí a která může také zlepšit návratnost úsporných opatření. Evropská komise ve svých výpočtech počítá také se značným příspěvkem z fondu odpovědnosti výrobců mikropolutantů, kde není zřejmé, jak se podaří tyto předpoklady naplnit.
Odhadnout celkové náklady a přínosy tak není v současné době možné, nicméně lze říci, že se nepochybně jedná o zcela revoluční přístup k čištění městských odpadních vod v EU s mnoha dopady.
Komentáře