Studie EN

Objektivita jednání sněmovního výboru pro životního prostředí se vodohospodářům může zdát velmi diskutabilní

| autor: Pavel Mohrmann0

green-72772_640.jpg
zdroj: pixabay

A není se co divit. Jak jinak si vysvětlit průběh projednávání pozměňovacího návrhu k Zákonu o ochraně přírody a krajiny ve Výboru pro životní prostředí, než jako diskutabilní, když projednává problém, který proti sobě staví dva názory, ale vyslechne si pouze jednu stranu? V demokratické společnosti je to nemyslitelné.

Doporučení by nemělo být bráno v potaz

Jak jsme již informovali v březnu letošního roku, pozměňovací návrh poslance Kotta (ANO) k Zákonu o ochraně přírody a krajiny se snaží srovnat postavení vodohospodářské infrastruktury vůči ostatním „síťařům“. Tedy alespoň z pohledu možnosti kácení dřevin v ochranném pásmu stanoveném zákonem.

V současné době jsou, na rozdíl od plynařů či energetiků, vodohospodáři odsouzeni k dlouhé diskuzi a nekonečnému schvalovacímu procesu v případech, kdy oprava a údržba vodohospodářské sítě vyžaduje kácení dřevin v dotčených místech v rámci ochranného pásma. Do kladného rozhodnutí kácet nesmí.

Nastávají ale situace, kdy jde o havarijní stav a vodohospodář si tedy musí vybrat. Buď nechat třeba unikat vodu do doby, než bude moci na postiženém místě kácet keře a řešit situaci, nebo nechat obyvatele části obce bez vody a čekat na rozhodnutí, či při poruše kanalizace způsobit například i ekologický problém. Nebo bude havarijní situaci řešit hned, poruší zákon a ponese následky.


Přečtěte si také:

Jsou vodárenské trubky druhořadé, nebo je legislativa konečně začne brát stejně vážně jako teplovody či energetické sítě?


Ve standardních demokraciích po celém světě je nutné poslechnout si obě strany, jinak ten kdo rozhoduje o tom, jak bude legislativa vypadat - sněmovna - nemůže žádné doporučení žádného výboru brát v potaz. Ani toho pro životní prostředí. Ten totiž v online debatě popřál sluch pouze představitelům „zelených nevládních organizací“ bez toho, aniž by v rámci vyváženosti zazněly argumenty také z tábora vlastníků či provozovatelů vodovodů a kanalizací.

Jsou opravdu obce a města tak nezodpovědné

Města a obce jsou z více jak 91 % vlastníky veřejných vodovodů a kanalizací a tudíž argument, že nastane škoda pro obce je zavádějící. Je zcela racionální a plně v zájmu obcí a měst hájit možnost trvalého a bezproblémového přístupu k této infrastruktuře ve vybraných místech jejich ochranných pásem, a to zejména tam, kde existuje reálné riziko havárie s následkem přerušení dodávek pitné vody či odkanalizování.

Není jasné, z čeho vyplývá často zmiňovaná obava, že by navržený institut měl být ze strany měst a obcí (ať již provoz zajišťují samostatně, prostřednictvím svazků či provozovatele) zneužíván a měl by hrozit katastrofický scénář úbytku 85 % stromořadí.

Co však stojí za úvahu, zda při upřednostňování ochrany zeleně na úkor zajištění plynulého provozu strategické infrastruktury nemůže docházet k porušování principu péče řádného hospodáře. Odpůrci uvedené změny si možná (záměrně) neuvědomují, že v extrémních případech může nefunkčnost vodohospodářské infrastruktury až ohrožovat lidské životy (např. dialyzační jednotka v nemocnici), v případě narušení kanalizační stoky pak k významnému ohrožení životního prostředí.

Možná i z důvodu jednostranné obhajoby nakonec výbor nedoporučil plénu schválení pozměňovacího návrhu. Uvidíme tedy jak ono 3. čtení dopadne. Zda zvítězí logika a selský rozum, anebo fake news.

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

Satturn
AB Plast
Partner - SOVAK
EAGB
Faircare
Inisoft
Xylem
Seven energy
Energotrans
United Energy
SPVEZ
Povodí Vltavy