Reklama

17. 5. 2017  |  Publicistika  |  Autor: Anne-Sofie Andersson, překlad: redakce

Může proces povolování užití látek ze seznamu XIV ohrožovat evropské inovace?

Proč by se výrobci bezpečnějších chemikálií měli obtěžovat s politikou, když jim nikdo nenaslouchá?

V době studií chemie jsem si pronajala malý byt v poněkud opuštěném komplexu kamenných domů. V té době byla mým sousedem Anita, sladká stará dáma, které lidé z domu čas od času pomáhali. 

Obvykle na to nebylo potřeba vynaložit moc námahy. Sundat křehký jídelní porcelán ze skříňky, vyměnit zásobník ve vysavači, odstranit problémy s dálkovým ovladačem a podobné věci.

Anita však měla špatnou paměť a často nás žádala, abychom udělali stejné věci dvakrát. I kdybych trvala na tom, že jsem se již o vysavač postarala, stejně by mě neposlouchala. Ale hádám, že šlo spíše o potěšení z pěti minutové společnosti než o zapomnětlivost.

Ale proč vyprávím tento starý příběh?

V podstatě proto, že z Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) a autorizačního procesu mám stejné pocity jako z Anity. Znovu a znovu jsou výrobci bezpečnějších alternativ vtahování do procesu jako "hlasy třetích stran", ale stejně jako s Anitou, nikdo je neposlouchá.

A taktéž, pomoc Anitě nebyla přísně vzato mou odpovědností - měla jsem na starosti vlastní práci - jsem přesvědčena, že většina společností uvažuje nad tím, jak jsou politické procesy vzdáleny od jejich hlavní činnosti.

Jejich prací je podnikat v prodeji svých výrobků, neposílat hodnocení orgánům v Helsinkách a v Bruselu a nevynakládat nemalé peníze na cesty na různá setkání. I tak to dělají a přesto se zdá, že je to mnohokrát marné.

Pokud nejste obeznámeni s procesem schvalování, funguje to takto: V EU jsou nejhorší a nejtoxičtější chemické látky zařazeny do seznamu, přílohy XIV, a aby společnost mohla používat některou z těchto látek, musí požádat ECHU o povolení.

Žadatel musí prokázat, že chemická látka nepředstavuje žádné riziko nebo nemůže být nahrazena jinou a že její použití je pro společnost životně důležité.

V tomto okamžiku jsou výrobci alternativ zváni do procesu, který je teoreticky velmi dobrý, protože cílem je zajistit, aby žadatel kvůli alternativě skutečně prohledal každý kout i skulinu.

Ve skutečnosti jsou však argumenty alternativních výrobců vzaty v úvahu jen málokdy, ačkoliv jejich tvrzení v podstatě říkají: "Ano, je možné tuto toxickou chemikálii nahradit naší alternativní látkou," ale abychom byli spravedliví, alternativní možnosti často nemohou reprodukovat úplně stejné výsledky. Použitím alternativy mohou nastat nepatrné změny. Třeba v barvách výrobku.

Dobrým příkladem je případ chromanu olovnatého z loňského roku. Společnost, která požádala o povolení, chce používat olovnatý chroman v barvách, aby označila vozovky, přestože mnoho zemí v EU jej před deseti lety přestalo používat, neboť existují bezpečnější alternativy.

Ale alternativní žlutá má mírně odlišný lesk ve srovnání se žlutou z chromanu olovnatého a povolení dostalo zelenou (a Švédsko teď za toto rozhodnutí žalovalo Komisi).

Lidé podporující používání chromanu olovnatého tvrdí, že se jedná o otázku bezpečnosti silničního provozu, protože chroman vytváří reflexnější žlutou barvu. Tento argument však není dost silný, protože neexistují žádné náznaky toho, že by například švédská bezpečnost silničního provozu byla ohrožena jemnější žlutou. Ve skutečnosti je jednou z nejlepších v EU.

Přestože rozdíly v barevných variacích nejsou tak výrazné, společnost která žádá o povolení, říká, že rozdíl je téměř stejný jako mezi nocí a dnem.

ECHA to odůvodňuje tím, že není na ní, aby rozhodla, jaká úroveň estetiky je přijatelná. ECHA nerozhoduje o tom, zda něco vypadá dobře nebo ne, což dává smysl. Ani já bych se nedožadovala módního poradenství od Anity. Rozdíl je ovšem v tom, že Anita nikdy neohrozila moje živobytí ani evropskou inovaci.

Inovace jsou tím, co je zde skutečně v sázce. Jsem toho názoru, že většina zúčastněných stran na chemické scéně chápe aspekty životního prostředí a zdraví (i když mám podezření, že mnozí lidé by byli trochu šokováni, kdyby věděli, kolik případů rakoviny mezi pracovníky je považováno za "přijatelné", aby bylo něco "esteticky příjemné") .

Ještě naléhavějším problémem je, že neustále umožňujeme společnostem používat stejné toxické chemikálie a prostě nedosahujeme bezpečnějších výrobků. Povolováním používání známých toxických látek poškozujeme inovace spíše, než zvyšováním poptávky po objevujících se bezpečnějších alternativách, když si vynucujeme náhrady. Hovoříme zde v kostce o výrazu "regulace pohání inovace". Nebo v tomto případě nepohání.

Účinky tohoto druhu politiky jsou nefalšované a započaly řetězovou reakci událostí.

Pokud dáme zelenou používání toxických chemických látek povede to k:

  • snížení potenciálních podnikatelských aktivit pro alternativní výrobce
  • menším investicím do zvyšování výroby alternativ
  • udržení vysokých cen alternativ. Slyšela jsem, že jeden alternativní výrobce má problémy se získáním bankovních úvěrů na nové investice následkem povolení.

A není překvapením, že se historie opakuje v posledním a hodně diskutovaném případu autorizace. Společnost Gerhardi, která zastupuje koalici 12 společností, podala žádost o použití omezovaného karcinogenního oxidu chromového pro takzvané „dekorativní pokovování“, které v podstatě dává plastovým dílům do automobilů chromovaný vzhled.

Znovu se jedná o případ estetiky a opět se objevila koalice alternativních producentů, kteří se s tímto procesem zabývali dlouho, ale nakonec byli ignorováni - protože jejich alternativy nemohou reprodukovat přesně stejné estetické výsledky.

Ale existují pozitivní znaky. Tentokrát se zdá, že jsou v poradním výboru agentury ECHA velké neshody. Čtyři zástupci se spojili ve dvou různých tzv. menšinových stanoviscích, což jsou formální stížnosti proti názorům výboru. Pro členy výboru je velmi neobvyklé, aby se ve své kritice dostali až tak daleko.

Jedno menšinové stanovisko je zaměřeno na nedostatek průzkumů trhu v žádosti společnosti Gerhardi: "... v žádosti neexistuje nic, co by náležitě odůvodňovalo tvrzení žadatele, že zákazníci nepřijmou alternativně vyrobené díly ...".

Tato věta poměrně pěkně ilustruje problém s tím, jak v současné době funguje proces schvalování - je to trochu podobné jako soudní proces, v němž žalovaný sestavil argumenty proti sobě. Očekávali byste, že v tomto materiálu najdete mnoho inkriminujících skutečností?

Ještě horší je, že agentura ECHA se nebude zabývat ničím jiným, než dokumenty předloženými v procesu. Pomocí jednoduchého Google vyhledávání může odhalit řadu různých společností, které buď vyrábějí, nebo používají alternativy k dané chemické látce, ale když nejsou tyto informace předloženy, nezáleží na tom.

A v otázce estetiky musí být rozhodovací činitelé, kteří uvidí věci tak jak jsou: Nepozorovatelné barevné variace ve značkách na silnicích nebo lesklá, chromovaná dveřní držadla nejsou pro společnost „životně důležité“, pokud cena umožňuje použití látek vzbuzující velmi velké obavy.

Jde o zpátečnický názor vzhledem k tomu, že rozšířené používání SVHC látek je tím, co che REACH odstranit na prvním místě.

Pozn. redakce: Asi nelze zobecnit tento postoj ECHA na všechny řešené povolovací procesy, nic méně v některých případech se opravdu může stát, že vhodná alternativa i přes kladný výsledek socioekonomické analýzy, může zůstat nevyužita.

Použití alternativ ale není nic jednoduchého a jejich bezpečné využívání kolikrát není ověřené. Je tedy na místě nejvyšší opatrnosti.

Zdroj: chemsec.org

© Průmyslová ekologie, s.r o. Autorská práva jsou vyhrazena a vykonává je vydavatel

ZPĚT NA SEZNAM

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372