Evropská unie čelí paradoxu: chce snížit emise, ale obává se, že firmy přesunou výrobu do zemí s mírnějšími ekologickými standardy, aby se vyhnuly nákladům spojeným s emisními povolenkami. Aby Evropa tomuto tzv. „uhlíkovému úniku“ zabránila a ochránila svůj průmysl, zavádí uhlíkové clo na hranicích (Carbon Border Adjustment Mechanism – CBAM).
CBAM je zjednodušeně řečeno nástroj, který vyrovnává uhlíkovou stopu dovážených výrobků s těmi, které se vyrábí v EU. Pro dovozce to znamená novou povinnost: od roku 2026 musí platit poplatek za emise, které vznikly při výrobě dováženého zboží. Cena tohoto poplatku je navázána na cenu evropských emisních povolenek, které již platí evropské firmy v rámci systému ETS (Emissions Trading System).
Jak funguje CBAM v praxi
CBAM se zpočátku týká vybraných, energeticky náročných sektorů, které představují největší riziko uhlíkového úniku. Jde o železo a ocel, cement, hliník, hnojiva, elektřinu a vodík. Tyto komodity jsou buď vyráběny procesy s vysokými emisemi, nebo je jejich výroba v EU chráněna přidělováním bezplatných povolenek. Toto postupné zavádění má umožnit plynulý přechod pro dovozce i evropský průmysl.
Během přechodného období od roku 2023 dovozci pouze reportují emise spojené s výrobou dovážených produktů, ale neplatí žádné poplatky. To se změní v roce 2026, kdy dojde k plnému spuštění systému. Dovozci pak začnou nakupovat speciální CBAM certifikáty, jejichž cena je navázaná na evropské emisní povolenky. Pokud dovozce prokáže, že výrobce v zemi původu již za emise zaplatil uhlíkovou daň nebo podobný poplatek, bude mu příslušná částka odečtena.
Postupné zavádění a souvislosti s ETS
Systém CBAM je úzce spjat s vývojem celoevropského systému obchodování s emisními povolenkami (ETS), který funguje již od roku 2005. V tomto roce zpoplatnil ETS I emise velkých znečišťovatelů, jako jsou elektrárny a těžký průmysl. V roce 2023 dovozci poprvé dostali povinnost reportovat emise spojené se svými výrobky, aniž by museli platit poplatky. To se změní v roce 2026, kdy dojde k plnému spuštění systému. Dovozci začnou platit za CBAM certifikáty a množství bezplatných emisních povolenek pro evropské výrobce bude postupně snižováno. Tento proces by měl být podle plánu dokončen v roce 2034, kdy dojde k úplnému ukončení bezplatného přidělování povolenek v rámci systému ETS I. S tímto vývojem je spojen i systém ETS II, který má být spuštěn v roce 2027. Jeho cílem je rozšířit zpoplatnění emisí i na další sektory, jako je vytápění budov a silniční doprava, a dále tak podpořit dekarbonizaci celé ekonomiky.
Dopady na český průmysl a globální obchod
Pro český průmysl, který je dovozem surovin silně ovlivněn, má CBAM dvojí dopad. Na jedné straně se zvýší náklady na dovážené suroviny, což může ovlivnit cenu finálních výrobků a komplikovat dodavatelské řetězce. Naopak pro české firmy, které již investovaly do snižování emisí a jsou součástí systému ETS, může CBAM představovat konkurenční výhodu. Jejich výrobky budou na evropském trhu konkurenceschopnější oproti těm z třetích zemí.
Zavedení CBAM má globální dopady a vyvolává různé reakce. Některé země, jako je Kanada, USA, Austrálie nebo Velká Británie, zvažují zavedení vlastních uhlíkových mechanismů po vzoru EU. Další země, například Japonsko, Turecko nebo Izrael, již zavádějí vlastní uhlíkové daně nebo systémy obchodování s emisemi, aby se přizpůsobily novým pravidlům. Na druhé straně stojí opozice, kterou tvoří například Brazílie, Jižní Afrika, Indie a Čína, které vnímají CBAM jako obchodní bariéru. Navzdory těmto neshodám zůstává CBAM klíčovým prvkem evropské klimatické politiky, jehož cílem je zajistit, aby snahy o snižování emisí v Evropě vedly ke skutečnému zlepšení klimatu a nejen k přesunu výroby jinam.
Komentáře