Reklama

9. 4. 2017  |  Publicistika  |  Autor: Pavel Mohrmann, Ondřej Vrbík

Jak legislativa působí na činnost subjektů v praxi?

Kolikrát dobře míněný záměr může způsobit chaos a cíl, s kterým byla zavedena, prostě splněn není. Lonské změny v legislativě rok po uvedení v platnost dopadá na recyklaci stavebních a demoličních odpadů různě.

Zavedení IČP

Jedním z podobných případů je zavedení Identifikačních čísel provozoven staveb. Je to téměř cesta šílenství. Myšlenka dobrá a státní zpráva zavedením tohoto nástroje chtěla vědět, v kterých lokalitách jaké odpady vznikají.

V praxi ovšem nastal opravdový chaos. Tato legislativa začala platit v polovině roku 2016 a ještě do ledna 2017 nebylo jasné, co se musí zpětně dopisovat a co ne.

Běžná provozovna jakékoliv firmy má číslo od živnostenského úřadu a tak nějak je schopna si schéma nastavit jednou a tím to je tedy jednou pro vždy vyřešeno. Stavbaři to mají jinak. Stavbyvedoucí musí hlídat řidiče, aby si ze stavby brali ta správná IČP a to je opravdu oříšek, který nelze jen tak zavést.

Řidiči - v drtivé většině malí živnostníci - kolikrát denně jedou na několik staveb a většinou ani netuší pro koho v daný okamžik dělá. V provozovně na váze pak po něm chtějí IČP stavby, ze které odpad veze. A to je opravdu velmi slabé místo zavedení IČP do tohoto procesu. Je to velice obtížně plnitelné, mnohdy nesplnitelné.

Vyhláška 294 a její novela

Firmy často netuší, že tato vyhláška pomáhá k identifikaci základních pojmů. Lze nalézt přesnou definici pojmů, jako je například "inertní odpad", co je to "recyklát" nebo co znamená, když se řekne "povrch terénu".

Povrch terénu

Již nelze využívat stavební a demoliční odpady v neupravené formě. Je překvapivé, že se tento odstavec do konečné podoby dostal. MŽP si pevně stojí za svým a tím velmi pomohlo recyklačním firmám a to i přes to, že zavedení tohoto odstavce bylo velmi ostře kritizováno některými zájmovými skupinami.

Recyklační firmy hodnotí kladně, že se nemůžou ukládat stavební odpady na povrch terénu. Do recyklačních firem přibylo množství odpadu, což je opravdu pozitivní dopad zavedení této novely.

U mobilních zařízení na sběr odpadů se zjistilo, že se jim zdražují náklady, protože než se to uloží do díry, musí se odpad zpracovat. Došlo k využívání recyklačních firem těmito malými mob. zařízeními.

Také se rozkrylo, že firmy, které se tvářily, že recyklují, tak nejsou. Firmy, které zpracovávaly odpady a demolice z cihel, tak 90% nerecyklovaly a jen je sbíraly a předávaly dál do děr. Nebyl rozdíl na papíře, když odpady končily v dírách neupravené, nebo upravené byly.

Rozbory - obsah škodlivin v sušině.

Nepodařilo se legalizovat recyklaci SDO. Nic z navrhovaných změn v limitech na využití recyklátů nevyšlo.

Co by recyklaci pomohlo?

Pokud by se našlo řešení pro jednoduché a rychlé rozbory - levné a krátce trvající, pokud se nastaví limity škodlivin tak, aby prošly lim 20 mg arsenu, tak projde 80% sutin. Vše co se děje je obcházení limitů. Musíme si říct, že 20ml na kg je buď škodlivá a tím rušíme recyklaci, nebo si řekneme, že to jde. Velmi by pomohla disciplinovanost při demolicích.

© Průmyslová ekologie, s.r o. Autorská práva jsou vyhrazena a vykonává je vydavatel

ZPĚT NA SEZNAM

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372