Od 1. ledna 2026 vstoupila v platnost novela zákona o hospodaření energií, která upravila pravidla v oblasti energetických auditů a nově preferuje, případně v určitých případech ukládá, zavedení systému energetického managementu (EnMS) nebo certifikace ISO 50001. Změna přichází v době, kdy ceny energií zůstávají vysoké a kolísavé a firmy hledají způsoby, jak spotřebu lépe řídit.
Dosavadní praxe ukazuje, že řada podniků pracuje s modelem, který zachycuje provozní realitu pouze omezeně. Subjekty, které začnou systematicky pracovat s energetickými daty, mohou dosáhnout úspor i bez významných investic, například díky lepšímu nastavení provozu a řízení spotřeby.
„Energetický audit byl doposud vnímán jako pouhá administrativní povinnost. Firma si jednou za čtyři roky nechala zpracovat dokument, splnila zákon a tím to končilo. Problém je, že audit je v podstatě statický. Auditor přijede například v úterý dopoledne a zachytí tak stav pouze v jeden konkrétní okamžik, ale neukáže se, co se děje během večerů, víkendů nebo mimo výrobní špičku, kdy například zbytečně běží vzduchotechnika naplno,“ vysvětluje Ruben Marada, spoluzakladatel společnosti Electree. Právě rozdíl mezi formálním splněním povinnosti a průběžným řízením spotřeby je jedním z důvodů, proč legislativa směřuje k širšímu zavádění energetického managementu.
Audit jako statický pohled, energetický management jako průběžné řízení
Zásadní rozdíl spočívá v práci s daty. Energetický audit vychází z jednorázového sběru informací, zatímco systém energetického managementu pracuje s průběžným měřením a vyhodnocováním spotřeby. Při klasickém auditu může firma identifikovat například potřebu výměny zastaralého zařízení. Průběžné sledování spotřeby ale umožňuje odhalit i situace, kdy zařízení běží zbytečně nebo neefektivně, a upravit jeho provoz bez nutnosti větších investic.
„Audit je mapa, která ukáže směr, ale neřekne, kde je zácpa nebo kde se dá jet rychleji. Energetický management je pak jako navigace, jelikož neustále reaguje na aktuální situaci,“ říká Ruben Marada. V praxi to znamená pravidelné sledování spotřeby jednotlivých provozů, výrobních linek nebo technologií a možnost rychle reagovat na odchylky. Součástí může být i podrobnější měření spotřeby v jednotlivých částech provozu (tzv. sub-metering).
Příklad z praxe: skryté ztráty v provozu
Rozdíl mezi jednorázovým auditem a průběžným sledováním spotřeby ilustruje zkušenost z výrobního podniku v automobilovém průmyslu. Podnik měl zpracovaný energetický audit, přesto se potýkal s vysokými náklady na energie. Podrobnější měření po jednotlivých provozech ukázalo, že významným zdrojem spotřeby byla kompresorovna vyrábějící stlačený vzduch. Kompresory se pravidelně spouštěly i během víkendů, kdy byla výroba zastavená. Příčinou byl drobný únik vzduchu v rozvodech, který vedl k poklesu tlaku a následnému automatickému spouštění zařízení.
Po odstranění netěsnosti a úpravě řízení provozu se podařilo snížit náklady přibližně o 150 tisíc korun ročně. Další úpravy se týkaly ohřevu teplé vody pro sprchy. Původní systém ohříval vodu bez ohledu na aktuální cenu elektřiny. Úprava řízení a posun ohřevu do období s nižší cenou vedly ke snížení nákladů přibližně o 30 %.
Nová legislativa jako impuls ke změně
Nová pravidla naznačují posun od jednorázového hodnocení k průběžnému řízení spotřeby. Firmy, které chtějí mít náklady na energie pod kontrolou, musí pracovat s daty systematicky, sledovat spotřebu v čase a vyhodnocovat provoz jednotlivých technologií. Důležité je také propojení energetických dat s řízením provozu, například s plánováním výroby nebo optimalizací spotřeby v době nižších cen elektřiny.
„Firmy v roce 2026 už nemohou energie jen auditovat. Musí je aktivně řídit. Kdo dnes neměří spotřebu průběžně, velmi pravděpodobně platí za energie víc, než by musel. Změny v legislativě tak mohou být pro průmyslové podniky nejen novou povinností, ale především příležitostí,“ uzavírá Ruben Marada.
Komentáře