Chcete to stavět u nás? V žádném případě!

„Ano, my sice tvoříme odpadky, není jich málo, protože na to máme. Ale je vaší povinností je odstranit. Platíme za to nekřesťanské peníze a chcete pořád víc. Takže je to vaše věc. A zpracovávejte si je kde chcete, jen ne u nás!“

„A ne abyste skládkovali, nebo pálili! Otrávit přírodu? No, to by tak hrálo! Syčáci jste na to dost velký. A navíc si mastit kapsu z našich peněz.“

„Pyrolýza? Plazma? To si děláte legraci? Co to vůbec je? Ne, nic nám nevysvětlujte, zas nás budete krmit nesmysly. Samé lži! Zas budete otravovat vzduch, vodu, zem… Vy už nevíte, co by jste té planetě udělali. Všechno je vám putna.“

„Tak samozřejmě, že elektřinu a teplo potřebujeme. Nežijeme ve středověku, přeci! Naštěstí na to máme. Takže chci mít plný mrazák a lednici. V zimě chci teplo a v létě zimu. Dřu se každý den jako kůň, takže si to můžu dovolit. Rozhodně ale nechci už ty uhelky. To by se vám líbilo, aby moje děti dýchaly balast. A bůh ví, kam dávají ten popílek, co jsou v něm ty svinstva.“

Přečtěte si také:

Snažíme se být korektní vůči všem a všemu, jen ne vůči pravdě

„A ruku na srdce, komu se líbí ty obrovské fotovoltaické parky? Vždyť to zabírá drahocenou půdu, na které mohli zemědělci pěstovat cokoli! Vždyť pomalu nemáme co jíst a navíc je to drahé až hrůza! Půl národa si tak drahé potraviny ani nemůže dovolit. Tohle špatně skončí. Vrtule? No jako proč ne, ale určitě si to postavte jinde. Kdo se na to má koukat. Větší ohavnost v plenéru snad není. A prý z toho pak opadává v zimě led a zabíjí to zvířata a hlavně ptáky to zabíjí.“

„Jsem občan této republiky, platím daně a vše tak jak mám, abych mohl trochu důstojně žít. Je skandální, že mi z obce doporučují, kdy můžu či nemůžu napustit bazén. Ještě se nestalo, aby došla voda a oni mi tady budou říkat, kdy si mám v tom vedru zaplavat ve vlastním bazénu. Já jsem si ho nepostavil pro nic za nic. A zahradu si zalévat budu taky jak budu chtít. A jestli mi to zkusíte zase zdražit, už vás na radnici nikdo nikdy neuvidí, vy tajrdlíci komunální. Jděte si čachrovat jinam.“

Toto jsou hlasy nemálo našich spoluobčanů vždy, když dojde k nějaké napjatější situaci kolem energií, vody, odpadů. Dochází k nim samozřejmě i v mnoha dalších případech, jako jsou stavby ve veřejném zájmu a podobně. Pořekadlo „bližší košile než kabát“ platí stále. V některých případech se ale neschopnost podívat na věci svrchu, mění v totální hlupáctví.