Reklama

14. 9. 2016  |  Publicistika  |  Autor: Pavel Mohrmann

Změní nová legislativa praxi při nakládání s technickým zabezpečením skládky?

Jedním ze sporných bodů nově vznikající odpadářské legislativy je technické zabezpečení skládek (TZS). Zpřísnění podmínek k ukládání odpadu s tímto statutem skládkaři samozřejmě odmítají.

MŽP v poslední verzi návrhu nového odpadového zákona navrhuje zpoplatnit TZS 45 kč za tunu a k tomu ještě připočíst částku 35,- Kč, jako rekultivační rezervu. Zeptali jsme se odborníků z praxe, jaký bude mít tato změna dopad na praxi s přihlédnutím ke konci skládkování v roce 2024.

Změní nová legislativa praxi při nakládání s technickým zabezpečením skládky?

Jiří Čenský, Milan Chromík, Veolia Vedlejší produkty ČR, s.r.o.


Technické zabezpečení skládek je nutné nazírat ze dvou hledisek - technického a ekonomického.

Čistě z technického pohledu na provozování skládky (tj. budování tělesa) je technické zabezpečení skládky (tj. odpadů ukládaných do tělesa) nedílnou a nutnou součástí, kterou každý provozovatel musí zajistit. Faktory, které je nutné technickým zabezpečením eliminovat nebo zabezpečit, jsou mimo jiné:

- prašnost,

- úlety,

- riziko zahoření,

- únik plynu,

- stabilita tělesa,

- nakládání se skládkovými vodami,

- hlodavci nebo ptáci,

- pojízdnost pro navážení odpadů do předepsaného místa.

Technické zabezpečení skládek tedy musí splňovat takové funkce, které tyto faktory eliminují nebo alespoň minimalizují. Z těchto důvodů je nutné volit materiály i množství pro technické zabezpečení tak, aby fyzikální, chemické a mechanické vlastnosti těmto funkcím odpovídaly.

Je jistě správné, že se jako materiály pro technické zabezpečení skládek využívají odpady, jinak by se nenávratně využívaly přírodní zdroje. Posouzení vlastností pro takové materiály ale není nijak definováno a proto nemůže být ani kontrolováno.

Pouhý výčet povolených katalogových čísel ještě o potřebných vlastnostech takových odpadů mnoho nevypovídá. Při pohledu na druhy odpadů, které jsou vykazovány jako odpady využité pro technické zabezpečení skládek, lze určitě vyslovit pochybnosti o plnění těch nejzákladnějších funkcí takových technických opatření.

Mohlo by se zdát, že takový postup odpovědné osoby (společnosti), která ručí za řádné ukládání odpadů a za provoz skládky (nejen po dobu ukládání odpadů, ale na dlouhá léta dopředu) postrádá logiku.

Ta je ale skryta v druhém hledisku při pohledu na technické zabezpečení skládek, kterým je hledisko ekonomické. Odpady využívané pro technické zabezpečení skládky totiž nepodléhají poplatku za ukládání odpadů na skládky a i v novém návrhu MŽP se počítá s poplatkem spíše symbolickým.

Z uvedeného je patrné, že se provozovatelé skládek snaží pro své zákazníky nabídnout co nejvýhodnější ekonomické podmínky tak, aby se odpady dostaly na jejich zařízení a nikoliv ke konkurenci.

Zejména proto existuje velká snaha udržet seznamy odpadů pro technologické zabezpečení skládky co nejširší, a to bez ohledu na to, zda takové materiály vůbec mohou funkce technického zabezpečení plnit.

Právě z ekonomických důvodů se jako technické zabezpečení nabízí např. upravené odpady vzniklé ze směsných komunálních odpadů, nebo i průmyslové odpady, které mají vlastnosti podobné tomu komunálnímu.

Ani nový návrh na zavedení poplatku na odpady využívané k technickému zabezpečení skládky tento stav výrazně nemění, protože rozdíl mezi náklady na uložení odpadů s poplatkem a náklady za využívané odpady na skládce pro technické zabezpečení bude stále dostatečně velký.

Tvorba rekultivační rezervy na tyto odpady není nijak zásadní, protože ta je stále majetkem provozovatele, který ji využije při rekultivaci a následné péči o skládku minimálně po dobu 30 let.

MŽP však pro toto schéma mělo dobrý důvod v obavě, aby některé odpady nekončily na povrchu terénu, jak tomu je v případech účelově povolovaných stavebních úpravách.

Stanovení pouze symbolického poplatku na odpady pro technické zabezpečení skládky je jistě záměr návrhu, protože to stále umožní na skládku získat vhodné odpady pro technické zabezpečení skládky, ale na druhou stranu ekonomická snaha provozovatele skládky stále povede k tomu, aby měl povoleno využívat i odpady s vyšší cenou a tím si zlepšovat svůj hospodářský výsledek.

Pokud se tedy má praxe zneužívání institutu technologického zabezpečení změnit, musí být žádný nebo nízký poplatek doprovázen omezením celkového množství odpadů, které je využito pro technické zabezpečení skládky a především pak stanovením technických parametrů potřebných pro skutečné technické zabezpečení odpadů na skládce.

Legislativa na omezení celkového množství odpadů využívaných k technickému zabezpečení skládky již pamatuje, nezohledňuje ale kvalitu a druhy odpadů, které opravdu pro technické zabezpečení skládky využitelné jsou, nebo spíše naopak využitelné ...

 

Pro přečtení celého obsahu musíte být součástí našeho předplatného

za 2490 Kč získáte přístup ke všem článkům na Prumyslovaekologie.cz na 1 rok

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372