Reklama

10. 5. 2017  |  Zpravodajství  |  Autor: Martina Jandusová

Zimní balíček EU z pohledu teplárenství

Na konferenci Dny teplárenství a energetiky 2017 byl mimo jiné komentován také „Zimní balíček EU z pohledu Teplárenského sdružení".

Prezentaci postojů sdružení se chopil jeho výkonný ředitel, Martin Hájek. Hned v úvodu upozornil, že tento dokument je plný směrnic a nařízení. „Pozitivní stránkou je příslib Komise, že již nic dalšího nechystá,“ podotkl Hájek.

Část dokumentu hovoří o pravidlech trhu s elektřinou, kde jsou asi 4 směrnice a nařízení. Podle Martina Hájka není směrnice úplně katastrofální: „Řekl bych, že z balíčku je skoro tím nejlepším. Je spousta problémů v definicích a detailech, ale globálně směrnice směřuje správným směrem. Snaží se udržet trh s elektřinou.“

Klíčovou věcí z pohledu teplárenství je vlastnictví skladovacích kapacit na elektřinu. „Směrnice je v tomto směru značně restriktivní,“ uvedl Hájek. V podstatě je zde uvedeno, že provozovatelé přenosových soustav a distribučních soustav skladovací kapacitu vlastnit nesmí.

Autoři dokumentu se tomuto argumentu brání a Martin Hájek upozorňuje, že k tomuto proběhne ještě hodně diskuzí.

„Z našeho pohledu je naprosto zásadní, že tento problém dnes není definován, a některé přenosové soustavy vlastní třeba přečerpávací vodní elektrárny apod.," řekl Martin Hájek. Dále upozornil, že pokud se směrnice naplní, opět zmizí část trhu, kterou mohou vlastnit soukromí provozovatelé.

"Zde se odehraje klíčová bitva o to, jestli storage bude součástí trhu nebo nebude a v jaké podobě,“ což jak zdůrazňuje ředitel teplárenského sdružení předurčí, jestli z trhu něco zbude nebo velmi rychle zanikne a převezmou ho provozovatelé soustav a poté stát.

Nařízení o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou je pro Česko zřejmě nejproblematičtější částí z celého balíčku. Nařízení jde na regionální operační centra, kam se jeho prostřednictvím přenáší obrovské kompetence na nadnárodní úroveň. Tomuto nařízení dal Výbor pro evropské záležitosti žlutou kartu.

V historii byly žluté karty vydány už asi ve třech případech. Komise však nikdy balíček nestáhla a nepředělala, takže se jedná spíše o politické upozornění pro Komisi.

Důležitá je také otázka kapacitních mechanismů, které jsou v nařízení ukotveny celkem dobře v souladu s dlouhodobým uvažováním o nich. Až na jednu velmi zásadní věc – v kapacitních mechanismech je omezení, že se jich mohou účasnit pouze ty zdroje, které mají do 550g CO2 na kWh. 

„To je naprosto nesystémové opatření zcela v rozporu se vším, čemu měly kapacitní mechanismy původně sloužit,“ upozornil Martin Hájek.

Zimní balíček rovněž mění systém hlasování. „Zásadním problémem je, že se má změnit hlasovací procedura, respektive váhy hlasů. Dnes se pracuje s rovností hlasů, každý členský stát má jeden hlas bez ohledu na svou velikost. Snahou je zavést evropskou formu hlasování, která následně posílí velké státy a znevýhodní ty malé,“ uvedl Hájek.

Nařízení o systému řízení Governance je dokumentem, který upravuje nastavení cílů na národní úrovni. Jedná se spíše o technickou normu, ale velmi podstatnou pro to, jak bude EK vyhodnocovat cíle a posléze ukládat sankce.

V revizi směrnice o energetické účinnosti navrhla EK závazný cíl 30%. „V tuto chvíli je revize této směrnice jednou z těch, které se už projednávají na evropské úrovni. Zatím se dá říct, že globálně se vyvíjí správným směrem. Například v oblasti měření tepla, které je součástí směrnice, se podařilo řadu věcí upravit,“ sdělil Martin Hájek.

Co se ovšem zatím vůbec nehnulo, je otázka článku 7 o povinném schématu úspor. V směrnici zůstává možnost zvolit si mezi povinným a dobrovolným schématem. Zatím se nepodařilo změnit způsob, jakým se vypočítávají povinné úspory, kterých členský stát musí dosáhnout.

S tím má ČR velký problém. Česko se snaží rozvolnit článek 7 tak, aby povinné úspory byly nižší, protože v opačném případě by to stálo obrovské peníze.

Revize směrnice o energetické náročnosti budov je podle Hájka spíše humorná. České republiky se bude také týkat, protože otázkou je, jakým způsobem se budou hodnotit různé zdroje tepla a jak se to projeví v energetické náročnosti budovy.

Budovy budou mít nově indikátor chytrosti, aby spotřebitel věděl, jak chytrou budovu si kupuje. Dále také má být každé desáté stání vybaveno nabíjecí soupravou pro elektromobily.

Zajímavé jsou i kontroly kotlů. Dnes se kontroly týká zařízení od výkonu cca 25 kWh. EK zde nově zavádí „heat generator“ - kontroly se nebudou týkat pouze kotlů, ale i třeba tepelných čerpadel. „Otázkou je, zda se to netýká i našich předávacích stanic.“ řekl Martin Hájek.

Podle směrnice mají členské státy vypracovat strategii k plnění dekarbonizačního cíle budov do roku 2050 s jakýmsi indikátorem v roce 2030. Podle Hájka je to nesmysl: „Evropa není schopná do roku 2050 dekarbonizovat sektor budov. Nicméně je pro nás podstatné, že strategie dekarbonizace budov má zahrnovat obě dvě stránky.“ Tzn. že budovy se lépe zateplí a sníží se v nich spotřeba tepla a na druhé straně se zdroje tepla dekarbonizují.

Jako poslední byla uvedena směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů, která je podle Hájka druhou nejšílenější částí balíčku. ČR se směrnice týká velmi, protože je zde věnována velká část teplu.

Jedním nápadem EK je zavést přístup třetích stran do sítě teplárenských soustav, stejným způsobem jak to funguje v energetice a plynárenství. Otazník visí nad povinným zvyšováním podílu obnovitelných zdrojů v dodávkách tepla.

„ČR zadala poznámku k teplárenství, každou směrnici jednotlivě bychom přežili, ale všechny směrnice přichází naráz, což je problém. Efekty by se měly hodnotit kumulovaně a ne izolovaně ke každé jednotlivé směrnici.

EK na to odpověděla, že se jedná o dobrou připomínku a tím to skončilo. Tato směrnice bude velkým oříškem a pro nás, jako pro sektor, bude zásadní.“ uzavřel Martin Hájek.

© Průmyslová ekologie, s.r o. Autorská práva jsou vyhrazena a vykonává je vydavatel

ZPĚT NA SEZNAM

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372