1/2021

Solvolýza je v nakládání s odpady zatím přehlíženým procesem

| autor: Martina Jandusova1

garbage-279776_640.jpg
zdroj: Pixabay

S tím, jak se čím dál tím více přetřásá potřeba plnění recyklačních cílů a s ním spojené téma chemické recyklace, se skloňují zejména pojmy plazmového zplyňování nebo pyrolýzy odpadů. Málokdo už ale hovoří o dalším možném způsobu, díky kterému by bylo možné, aby takové množství odpadů nekončilo na skládce: o procesu rozpouštění odpadů - solvolýze.

Solvolýza je proces, ve kterém jsou zregenerovány vstupní polymery z materiálů, které mechanickým procesem recyklovat nelze. Myšleny jsou tím především vícekomponentní materiály, zejména ty s podílem polypropylenu, polyetylenu, polyamidu a polyesteru, které jsou používané v hygienickém, potravinářském, automobilovém, nebo stavebním průmyslu.

Pro tyto materiály nelze v současné době, kromě spalování či energetického využití, najít jinou formu využití, pakliže se chceme vyhnout skládkování. „Jedná se o všechny obaly od sušenek a jiné obaly, které jsou z hygienických důvodů vyráběny jako vícevrstvé. Nelze je mechanicky zrecyklovat, takže končí na skládce, nebo jsou v lepším případě energeticky využity. Pomocí solvolýzy nebo jiných metod chemické recyklace je recyklovat umíme, ale netýká se to jen těchto obalů,“ vysvětluje Jaroslav Suchý ze Svazu chemického průmyslu ČR.

Testujeme materiál, který vychází z patentovaného postupu CreaSolv®, kde je největší výhodou možnost zpracování polymerních materiálů s více komponenty. Typicky se jedná o obalové folie, které mají sendvičovou strukturu, nebo plněné polymery, obvykle polyolefiny. Vychází se z principu, že každý polymer reaguje s jiným rozpouštědlem, takže se aplikuje odpovídající rozpouštědlo a následně se polymer z roztoku vysráží, případně ještě přečistí. Rozpouštědla lze používat opakovaně, takže proces generuje malé množství odpadu,“ říká Jana Kadlecová ze společnosti SILON s.r.o.

Výstupním materiálem z procesu je plnohodnotná surovina, která je znovupoužitelná, kupříkladu i v potravinářství. V případě chemické recyklace tak odpadá problém, ke kterému dochází při různých mechanických výrobách rPET, kdy je výrobce omezen evropskými předpisy procentuální výši použití recyklátu pro použití v potravinářství.

Velkou výhodou solvolýzy je, že proces je energeticky velmi úsporný, v porovnání s běžným přepracováním mechanickou cestou, a dává možnost využít materiály s plnivy, a to včetně využití plniv samotných. V projektu se testuje zvlášť přepracování polymeru a zvlášť přepracování např. uhlíkových vláken z plněných polymerů. De facto je možné v procesu využít všechny komponenty, ať již polymerní nebo plniva,“ vysvětluje Jana Kadlecová. V rámci technologie rozpouštění je rozpouštědlo plně cirkulováno, čili zpětně navráceno do procesu, proto nedochází k jeho uvolňování do životního prostředí.

Ačkoliv patent na solvolýzu existuje již více než 10 let, nyní se do života uvádí po laboratorních testech a malých pilotních zařízeních na poloindustriální úrovni s ověřením na běžných industriálních technologiích a v průmyslových aplikacích. Poloprovozní linka byla již postavena a uvedena do provozu, a v současné době byly také industriálně vyrobeny první obalové folie z takto regerenovaného materiálu (polyolefiny),“ říká Jana Kadlecová a pokračuje: „U odolnějších materiálů, jako je například PET, čekáme na výsledky zkoušek prvních vzorků a v roce 2021 dojde i tam k ověření zpracovatelnosti.“

Svaz chemického průmyslu inicioval pozměňovací návrh, který by solvolýzu zařadil do projednávaného zákona mezi recyklační technologie. Doposud tomu tak nebylo. „Jsme ale rádi, že se jako recyklační technologii podařilo již dříve prosadit do zákona pyrolýzu a plazmu,“ uvádí Jaroslav Suchý.

Legislativní nároky jsou pro tento typ provozu vysoké, protože jde o chemické zpracování za použití rozpouštědel, takže uvedení do provozu je ve srovnání s mechanickou recyklací náročnější a i samotná technologie vyžaduje vyšší investici a profesní znalosti. Proces je komplexní a pro optimální výsledek je potřeba velmi dobře předtřídit materiály, proto je v rámci projektu testována také technologie sofistikovaného třídění a moderní detekční postupy,“ dodává Jana Kadlecová.

EU-ERDF-logo.width-700.jpg
logo_wasten.max-300x200.png
Logo-MPO.jpg

Komentáře

  1. Na zpracování směsného plastu stačí vhodný kompatibilizátor, který už existuje. Z materiálu zpracovaného tímto způsobem sice nelze vyrobit libovolný výrobek jako z čistého polymerního materiálu, ale u některých technických plastů to není na škodu. Např. u plastové palety jsou požadované hlavně mechanické vlastnosti a nějaká chemická homogenita nebo barva jsou zřejmě nevýznamné. Kompatibilizátor nestojí ani energii navíc jako u pyrolýzy, ani ztrátu rozpouštědla/energii použitou při jeho recyklaci.

Okomentovat

Partneři

Satturn
AB Plast
Partner - SOVAK
EAGB
Faircare
Inisoft
Xylem
Seven energy
Energotrans
United Energy
SPVEZ
Povodí Vltavy
Ecobat
Veolia
Ekowatt
AKU-BAT
Wasten
Solární asociace
Sensoneo