Životní prostředí a planetu Zemi máme pouze jednu, a je na každém z nás chovat se zodpovědně a zatěžovat je co nejméně. Dopomoci by nám k tomu mohly pojmy jako je recyklace, uzavřený životní cyklus výrobku, cirkulární ekonomika a další slýcháme poslední dobou velmi často. Jak ale zvyšovat kvalitu životního prostředí a lidského života pomocí zvyšování efektivity produkce? A neobjevujeme již objevené?
Pokud to trochu zjednodušíme, nalezneme recyklační procesy napříč lidskou civilizací od dávné minulosti až po současnost. Kámen byl často opracováván nesčetněkrát, aby mohl být opět využit. Například obklad egyptských pyramid v Gíze z bílého vápence byl použit na výstavbu domů. Dřevěné prvky dochovaných krovů často nesou známky úprav, které pravděpodobně vznikaly při úpravě původního osazení. Železné výrobky byly překovány na jiný tvar a k jinému účelu. Dokonce i drahé kameny byly často přebrušovány a znovu použity, stejně tak i některé drahokamy z českých korunovačních klenotů. A takto by se dalo pokračovat napříč většinou řemesel v lidské historii.
Recyklace měla vždy své opodstatnění. Získání samotného materiálu vyžadovalo vynaložení ohromného množství energie a času. Přestože lidská pracovní síla byla levnější, než je dnes, daleko jednodušší bylo výrobek či prvek přetvořit s nižším vynaložením sil a prostředků na jeho znovuvyužití.
Nejlepší recyklační procesy si nechala patentovat sama příroda. Stačí se podívat na koloběh (cirkulární ekonomiku) uhlíku, prvku, na jehož základu existuje život na Zemi. Procesy zpracovávající potravu v organismech produkují oxid uhličitý, ten se přes fotosyntézu dostává do rostlin a z nich je opět využit jako potrava. Vypovídá to o tom, že v přírodě dnes a denně probíhají bez naší pozornosti bezodpadová hospodářství.
Downcyklace, upcyklace, recyklace
V teoretické rovině recyklaci chápeme jako vznik obdobně hodnotného výrobku z výrobku, který byl považován za odpad. V případě platnosti této definice by mělo docházet nekonečnému opakování cyklů bez ztráty kvality. To je možné realizovat například u kovů a skla. Většina materiálů však v průběhu recyklování ztrácí hodnotu. Tento proces dostal název převzatý z angličtiny - downcycling.
Příkladem downcyclingu může být recyklace papíru. Z primární suroviny lze vyrobit prakticky cokoliv, ale v každém recyklačním kole celulózové vlákno, které drží papír pohromadě, degraduje. Proto se recyklací užitná hodnota snižuje a nakonec se hmota získaná z recyklovaného papíru používá pro výrobu jemného papíru (papírové utěrky, toaletní papír…), výrobků z nasávané papíroviny (plata na vajíčka) nebo foukané izolace. Tyto výrobky už nelze recyklovat znovu na papír, ale je možné je zkompostovat. Opakem downcyklace je upcyklace - například přešití starého oblečení na nové nebo využití dřevěných palet na výrobu nábytku.
Tradiční jednorázové kelímky nejsou recyklovatelné. Pokud si přinesete vlastní hrneček nebo recyklovatelný kelímek, můžete v některých kavárnách získat na kávu s sebou i slevu. Foto: ISOVER
Recyklace umožňuje šetřit obnovitelné i neobnovitelné zdroje a často může snižovat zátěž na životní prostředí. Hlavní přínosy recyklace je snížení potřeby těžby nových surovin, využití odpadu místo jeho uložení na skládku a celkové šetření životního prostředí. Zdroje nejsou nekonečné a musíme s nimi nakládat uvážlivě.
Ve stavebnictví je často využívána downcyklace, kde se například z demolice betonových konstrukcí vytváří drť určená do podkladních vrstev liniových staveb. S rostoucími požadavky na úspory energií na provoz budov se klade větší důraz na tloušťky tepelných izolantů. Jedním z nejpoužívanějších typů tepelných izolací je expandovaný polystyren (EPS). Většina staveb nemá modulové rozměry desek EPS, proto musí desky řezat a tvarovat na stavbě k optimálnímu osazení. Vznikají polystyrenové odřezky jednotlivých desek, které často skončí na skládkách.
Životní cyklus výrobku
Metodika Life Cycle Assessment (LCA), neboli metoda posuzování životního cyklu produktu, je vědecky založená metoda, která posuzuje vstupy do výroby, transporty, distribuci, zabudování, používání a konec životního cyklu výrobků skrze matematické výpočty. Tuto metodiku shrnuje tzv. EPD neboli environmentální prohlášení výrobků. EPD zahrnuje celý proces a ověřuje se správnost výpočtů třetí stranou. Výrobky s verifikovanými EPD jsou ku příkladu bonifikovány v dotačním programu Nová zelená úsporám.
Recyklované sklo se využívá při výrobě tepelné izolace ze skelných vláken. Foto: ISOVER
Moderní tepelně izolační materiály jsou vysoce optimalizovány ve snížení energetické náročnosti výroby a zabudování. Největší výzvou do následujících let je, aby tepelné izolanty nekončily na skládkách. Dnešní technologie již umí recyklovat materiály na konci svého životního cyklu, ale překážkou jsou často nízké ceny skládkování nebo odpor trhu akceptovat vyšší ceny za znovuvyužití.
Zářným příkladem je recyklace minerální kamenné vlny. Ve většině výrobních závodů se kamenná vlna recykluje pouze v rámci procesu vlastního areálu a překážkou pro zpětné odebírání ze staveb je absence optimálního ekonomicky-technologického řešení pro zpracování externí kamenné vlny. Hudbou budoucnosti je právě cirkulární ekonomika, protože stavebnictví přináší zacyklení životních etap výrobků a možnost opětovného využívání materiálů s minimálním snížením kvality výrobku.
Při výrobě izolačních desek z polystyrenu se využívá i recyklovaný materiál. Foto: ISOVER
ISOVER odebírá veškerý stavební odpad ze zpracování EPS. Čisté a nekontaminované zbytky bílého polystyrenu se přímo na staveništi ukládají do pytlů či vaků. Ty jsou následně a po předchozí dohodě sváženy zpět do výrobního závodu. Odřezky, přířezy a další zbytky se rozdrtí a během výrobního procesu se přidávají do suroviny, čímž se sníží množství použité primární suroviny a současně i klesnou ekologické dopady výroby EPS.
Chcete vědět více? Kontaktujete ISOVER na recyklaceeps@isover.cz.
Komentáře