Reklama

25. 8. 2016  |  Zpravodajství  |  Autor: Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR

Připomínky SOVAK ČR k dokumentu Draft strategického dokumentu Česká republika 2030

SOVAK ČR se rozhodl zapojit do přípravy strategického dokumentu Česká republika 2030, který byl projednán Radou vlády pro udržitelný rozvoj. SOVAK ČR pečlivě prostudoval předložený Draft strategického dokumentu Česká republika 2030 a k vybraným bodům tohoto dokumentu, které se dotýkají oblasti vodního hospodářství, vznesl následující připomínky uvedené níže. Samotný dokument je možné prostudovat ZDE.

Bod 77 - Vyřešit se dosud nepodařilo ani znečištění vod. Ačkoliv se za posledních 20 let povedlo razantně snížit znečištění vypouštěných komunálních a průmyslových odpadních vod, problémem nadále zůstává splach hnojiv s vysokým obsahem dusíku a fosforu z polí do řek a vodních nádrží, kde způsobují nadměrný rozvoj tzv. vodního květu tvořeného sinicemi a řasami a tím zhoršení podmínek pro vodní organismy i pro rekreační využití. Koncentrace fosforu a dusičnanů ve vodních tocích ČR dosahují nadprůměrných hodnot i v evropském kontextu.

Naléhavou nutnost řešit plošné zdroje znečištění povrchových vod zmiňuje řada vládních dokumentů, například Zpráva o životním prostředí České republiky 2014, či Státní politika životního prostředí České republiky 2012 –2020.

Přes tyto deklarace vládou přijímaná opatření na zvýšení ochrany povrchových vod jsou zaměřena čistě na bodové zdroje znečištění a role plošného znečištění je v rámci mezirezortního připomínkového řízení zpochybňována a bagatelizována. Z poslední doby lze jmenovat například novelu zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a nařízení vlády č. 401/2015 Sb. o vypouštění odpadních vod do vod povrchových, které významným způsobem navrhují zvýšení poplatků za vypouštěné znečištění na straně jedné a zpřísnění požadavků na kvalitu vypouštěných odpadních vod do vod povrchových na straně druhé. A to i přes skutečnost, že právě znečištění z bodových zdrojů znečištění bylo významným způsobem v minulých letech sníženo.

Vzniká tak situace, že na další snižování bodových zdrojů znečištění budou muset být vynaloženy dodatečné prostředky v odhadované výši několika desítek miliard Kč, aniž by se vůbec řešila otázka plošných zdrojů znečištění, například formou zpřísnění systému hospodaření na půdě v blízkosti vodních toků a nádrží.

V konečném důsledku velice reálně může dojít k situaci, že přes enormní vynaložené prostředky na další snižování znečištění z bodových zdrojů znečištění, jehož důsledkem bude podstatné zvýšení plateb za vodné a stočné, se díky absenci řešení plošných zdrojů znečištění nedosáhne požadovaného cíle zlepšení stavu povrchových vod.

Bod 132 - Nedoceňována je zatím mnohde úloha podílu vzrostlé zeleně na celkové ploše měst a obcí, střešní a popínavé zeleně v hustě zastavěných územích, vodních ploch, otevřených vodních toků, kašen a fontán na mikroklima sídel. Omezené jsou zatím využívány zatravňovací tvárnice namísto kompaktní dlažby, jež neumožňuje vsakování vody a zrychluje odtok. Nedostatečně se zatím buduje oddílná kanalizace pro odvod a jímání dešťových vod v povrchových i podzemních nádržích pro jejich další využití pro zálivku veřejné zeleně, pro čištění měst apod. Města a obce zatím ke své škodě jen málo ovlivňují dění mimo zastavěná území sídel, jako je způsob hospodaření na zemědělské půdě, na obnově prvků územního systému ekologické stability krajiny, na úpravě vodního režimu v zemědělské a lesní držbě, na svádění a akumulaci extravilánových vod tak, aby nebyla splavována do příkopů u komunikací i do vlastních sídel ornice při přívalových srážkách.

Pro lepší udržení vody v krajině je nutné klást větší důraz na lepší výběr plodin a dřevin pěstovaných na území ČR. Smrkové monokultury či kukuřice nebo řepka olejná pěstovaná na mnohahektarových polích skutečně přispívají k snižování schopnosti krajiny zadržet vodu a naopak přispívají k rychlému odvodňování krajiny.

Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu v § 169 odst. 1 stanovuje: „Právnické osoby, fyzické osoby a příslušné orgány veřejné správy jsou povinny při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb respektovat záměry územního plánování a obecné požadavky na výstavbu [§ 2 odst. 2 písm. e)] stanovené prováděcími právními předpisy.“

V § 20 odst. 5 písm. c) vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, je pak uvedeno: „Stavební pozemek se vždy vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno vsakování nebo odvádění srážkových vod ze zastavěných ploch nebo zpevněných ploch, pokud se neplánuje jejich jiné využití; přitom musí být řešeno 1. přednostně jejich vsakování, v případě jejich možného smísení se závadnými látkami umístění zařízení k jejich zachycení, není-li možné vsakování, 2. jejich zadržování a regulované odvádění oddílnou kanalizací k odvádění srážkových vod do vod povrchových, v případě jejich možného smísení se závadnými látkami umístění zařízení k jejich zachycení, nebo 3. není-li možné oddělené odvádění do vod povrchových, pak jejich regulované vypouštění do jednotné kanalizace.“

Přestože je daná jasná priorita pořadí v nakládání s dešťovými vodami, v praxi se lze v řadě případů setkat se situací, že fakticky jediným způsobem nakládání s dešťovými vodami je jejich odvádění oddílnou, či jednotnou kanalizací do povrchových vod. A to i přes skutečnost, že tento způsob hospodaření s dešťovými vodami vede k rychlému odvádění vod z území ČR, výrazným způsobem poškozuje vodohospodářskou infrastrukturu, jakož i koryta vodních toků, a současně neúměrně zvyšuje náklady na čištění odpadních vod.

Zpráva o stavu životního prostředí za rok 2014 uvádí, že srážkové vody v současné době tvoří téměř polovinu všech čištěných odpadních vod! Nevhodnému hospodaření s dešťovými vodami přispívá i zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích, který v § 20, odstavci 6 říká: Povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu se nevztahuje na plochy dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací15) veřejně přístupných, plochy drah celostátních a regionálních včetně pevných zařízení potřebných pro přímé zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy s výjimkou staveb, pozemků nebo jejich částí využívaných pro služby, které nesouvisí s činností provozovatele dráhy nebo drážního dopravce, zoologické zahrady a plochy nemovitostí určených k trvalému bydlení a na domácnosti.

Díky této výjimce ze zpoplatnění chybí jakákoliv účinná motivace lepšího hospodaření s dešťovou vodou a i v oblastech, kde není problém dešťové vody jímat či zasakovat jsou bezúčelně odváděny kanalizací do vod povrchových. Dotační titul MŽP Modrá úsporám k zachytávání a využívání dešťových vod lze sice vnímat pozitivně, mnohem účelnější se ale jeví odstranění výše zmíněné výjimky ze zpoplatnění.

Bod 230 - Síťová infrastruktura je strategicky důležitá pro chod státu, které nelze do velké míry zjednodušit jen na otázku nabídky a poptávky, protože např. v případě strategického přesunu investora nebo při snížení důrazu na budoucí investice dojde k dysfunkci a tedy k ohrožení základního fungování státu: dodávky vody, energie, dopravy. Stát by měl nastavit takový regulatorní rámec, který zajistí funkčnost a odolnost strategické infrastruktury.

Na území České republiky se nachází deset vodárenských soustav, které zásobují vodou přes 3 miliony obyvatel ČR a dále a desítky oblastních nebo regionálních skupinových vodovodů. Tato páteřní vodohospodářská infrastruktura byla vybudována v šedesátých až sedmdesátých letech minulého století, jejichž životnost v současné době končí nebo skončí v nejbližších letech. To znamená, že s nutnými investicemi je třeba počítat v horizontu nejbližších pěti let. Při privatizaci odvětví došlo i k dělení majetku této páteřní infrastruktury mezi jednotlivé vlastníky vodohospodářské infrastruktury.

Často došlo k situaci, že relativně malá společnost vlastněná městem či obcí má ve svém vlastnictví i značnou část této páteřní infrastruktury, na jejíž obnovu nemá možnost vzhledem k výši plateb za vodné a stočné vygenerovat dostatečné prostředky. Pokud má být zachována funkčnost této klíčové páteřní infrastruktury, bude nutné v mnoha případech zajistit její financování i jiným způsobem, než jen z prostředků získaných z plateb za vodné a stočné.

Jedním z navrhovaných a postupně realizovaných opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha je podpora budování lokálních vrtů a studní k zpřístupnění místních zdrojů podzemních vod jako zdroj vody pitné.

Budování těchto zdrojů pitné vody lze jistě podporovat, na druhé straně lokality, které jsou v dosahu páteřní infrastruktury, by přednostně měly řešit zásobování pitnou vodou právě z této páteřní sítě a lokální zdroje podzemních vod využívat jen jako alternativní zdroje pitné vody.

V mnoha lokalitách, které jsou již dnes napojeny na vybudovanou páteřní infrastrukturu, jsme ale svědky opačné situace, kdy jednotlivé obce z ekonomických důvodů řeší zásobování pitnou vodou převážně z vlastních podzemních zdrojů a páteřní infrastrukturu využívají jen v případě snížení vydatnosti těchto zdrojů v období sucha.

Ze zkušeností jednotlivých provozovatelů vodovodů ovšem lze konstatovat, že právě obce využívající páteřní vodohospodářskou infrastrukturu mají zajištěnu mnohem stabilnější dodávku pitné vody a to i v období sucha. I z tohoto důvodu by mezi hlavní opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha tak jednoznačně mělo patřit i rekonstrukce, budování a propojování páteřních vodohospodářských soustav.

Bod 231 - Síťová odvětví mají specifická nastavení, která v efektivní podobě vedou k monopolu, avšak monopol vede k vytváření renty. Stát proto tato odvětví reguluje. Vysoký odliv výnosů dle sektorové analýzy Úřadu vlády (k dispozici koncem června 2016) se projevuje právě v síťových odvětvích, kde tedy nastávají disproporcionální zisky zejména těžením renty z oligopolního či monopolního působení. Řešením je buď vyšší regulace ke zvýšení konkurence (uvnitř sektorů) nebo vyšší zdanění těchto sektorů, které by dokázalo redukovat toto tržní selhání v podobě vytváření renty (které působí negativně na inovace a snižování nákladů, spotřebitelský výběr atd.).

V případě oboru vodovodů a kanalizací je nutné mít na paměti, že již dnes plně podléhá regulaci ze strany Ministerstva zemědělství, Výboru pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací a v případě nákladových položek účtovaných jednotlivými provozovatelskými společnostmi v platbách za vodné a stočné Ministerstvu financí.

Již v současné době se kumulované daňové zatížení (platby za odběr povrchových či podzemních vod, vypouštění znečištění, DPH, jednotlivé formy přímých daní, atd.) oboru vodovodů a kanalizací pohybuje na úrovni 41 % z plateb za vodné a stočné s předpokládaným nárůstem až na 45 %! Za této situace jakákoliv další oborová daň by byla proti zájmům občanů ČR, neboť by se toto dodatečné daňové zatížení v konečném důsledku projevilo ve zvýšení plateb za vodné a stočné a současně ve snížení schopnosti jednotlivých vlastníků vodohospodářské infrastruktury plnit plán finanční obnovy jím vlastněného ...

 

Pro přečtení celého obsahu musíte být součástí našeho předplatného

za 2490 Kč získáte přístup ke všem článkům na Prumyslovaekologie.cz na 1 rok

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372