V České republice musí mít každý kolektivní systém elektroodpadu povinnou sběrnou síť v obcích. Aktuální nastavení ale nepokrývá rovnoměrně celé území České republiky. Na některých místech kontejnery chybí, jinde je jich naopak moc.
Současná právní úprava totiž stanoví, že každý kolektivní systém elektroodpadu musí mít alespoň jedno sběrné místo v každé obci nad 2 000 obyvatel. Zejména menší obce s 2 000 až 3 000 obyvateli se bouří, protože jsou schopny pojmou maximálně dvě sběrná místa na elektroopad. Zatímco ve velkých obcích by podle diskutujících mohlo být sběrných míst i deset, v malých obcích pod 2 000 obyvatel většinou chybí alespoň jedno.
„Je to nesmyslné plýtvání prostředky,“ zlobí se Milan Kazda ze Svazu místních samospráv. „K čemu je menší obci 7 sběrných míst na elektroodpad. Elektroodpad tvoří jen asi 0,8 % odpadu, který se v obci vytvoří. Lepší by byl slovenský model povinné sběrné sítě na elektroodpad.
Na Slovensku musí mít každý kolektivní systém jedno sběrné místo na 5 000 obyvatel a sběrná místa jsou tak rovnoměrné rozložena po celém území,“ dodává Milan Kazda.
Kromě pravidel pro sběrné sítě se však účastníci debaty shodli, že zatím poslední návrh zákona upravující elektroodpad a kolektivní systémy, je ze strany MŽP velmi dobře připravený. Velmi pozitivně bylo hodnoceno nové pravidlo, které zakazuje kolektivnímu systému vlastnit recyklační linku (v ČR je tento zákaz mezi odborníky znám jako tzv. „čínská zeď“).
Absence tohoto zákazu vedla v minulosti k tomu, že řada recyklačních linek, vlastněných chráněnými dílnami nebo obcemi, byla zlikvidována ze strany recyklačních továren vlastněných právě kolektivními systémy.
Jedním z problémů, které dosud v českém systému zpětného odběru elektroodpadu nejsou dořešeny, zůstává i nedostatečné rozlišování mezi elektroodpadem s tzv. pozitivní ekonomickou hodnotou a negativní ekonomickou hodnotou. Jde o to, že například u malých domácích spotřebičů, mobilů nebo počítačů je možné získané zlato, stříbro, měď a další vzácné kovy dále zpeněžit.
„V jiných zemích elektroodpad s pozitivní hodnotou sbírají obce a odpadové firmy. Obce si takto vylepšují svůj obecní ropočet a za utržené peníze potom budují např. školky a parky. Naopak elektroodpad s negativní hodnotou, jako například zářivky, jejichž zpracováním nejde vydělat nic, nechávají obce v zahraničí kolektivním systémům. Cílem by měla být otevřená sběrná síť, která ušetří náklady jak výrobcům, tak spotřebitelům,“ vysvětluje Petr Šulc ze Svazu průmyslu druhotných surovin.
Účastníci debaty se rovněž shodli na tom, že tzv. koordinační centra tvořená kolektivními systémy, která jsou známá z některých jiných zemí se neosvědčila. V rámci těchto koordinačních center hrozí podle účastníků debaty kartelové dohody kolektivních systémů a zkreslování statistik elektroodpadu.
„V praxi se také bohužel občas setkáváme s tím, že některé kolektivní systémy neplní povinnosti, které jim ukládá zákon, například neodebírají od obcí všechny typy elektroodpadu, na které mají od ministerstva životního prostředí licenci, nebo zkreslují statistiky elektrozařízení uvedeného na trh, aby nemuseli sbírat elektroodpad s negativní hodnotou, například zářivky.
Čím menší množství nových prodaných výrobků vykáží, tím méně elektroodpadu pak musí sbírat. Naštěstí současné vedení MŽP se na tyto problémy zaměřilo a intenzivně je kontroluje. Doufejme, že takovýchto kontrol bude do budoucnosti ještě více,“ přeje si Tomáš Rychetský z kolektivního systému Ekolamp.
Zásadní změny v odpadové legislativě neprošly v minulém volebním období, odborníci ale očekávají, že ve funkčním období nové vlády a Poslanecké sněmovny se vrátí zpátky na stůl.
Komentáře