Průmysl se zcela zásadně podílí na příjmu podniků Povodí, hovoříme o více jak 70% všech příjmů. Ovšem častější období sucha, či potřebné ekologizace nutí průmysl přemýšlet o tom, jak nakládat s vodou hospodárněji. Za několik let může nastat i taková situace, kdy právě podniky Povodí budou mít velké finanční problémy.
Je zřejmé, že je nezbytné najít nový model financování. Jako jeden z příkladů se nabízí německý model, který je založen na přerozdělování části prostředků získaných prostřednictvím daní z nemovitostí.
Proto naše dnešní otázka do polemiky zní:
Myslíte si, že je stávající financování vodního hospodářství dostačující a pokud ne, jakou cestou se vydat?
Petr Cingr, prezident Svazu chemického průmyslu:
Jsem přesvědčený, že stávající systém financování je neudržitelný a do 2 let začne kolabovat. Ze strany státu rostou požadavky na rozsah aktivit zajišťovaných Povodími, tržní situace zvyšuje nároky na mzdy ve všech sektorech. To povede nejen k růstu mzdových nákladů, ale i k růstu cen služeb pro podniky Povodí. Současný systém financování Povodí je závislý na ceně vody pro průmysl.
Již dnes máme v EU jednu z nejvyšších cen vody pro průmysl a další zvýšení její ceny je neakceptovatelné. Pokud tedy bude cena vody díky rostoucím nákladům rychle růst, v reakci na tento růst začne průmysl dramaticky snižovat spotřebu vody a zásadně sníží příjmy Povodí. Hledat například řešení, která fungují v okolních zemích je pro stabilitu Povodí i našich průmyslových firem prostě nezbytné.
Petr Kubala, předseda představenstva Svazu vodního hospodářství a generální ředitel Povodí Vltavy:
K otázce mohu jednoznačně sdělit, že v současné době již stávající model financování vodního hospodářství v České republice není dostatečný. Je třeba vzít v úvahu, že od doby jeho zavedení došlo k několika novelám zejména vodního zákona, ale i jiných zákonů, které se týkají problematiky vodního hospodářství, došlo k rozšíření činností a povinností například státních podniků Povodí a tak zcela logicky nastavený model financování, již nemůže vyhovovat.
Pravda je ta, že ekonomická zátěž financování vodního hospodářství je přenesena zejména na průmyslové podniky, vodárenské společnosti a částečně i na další drobné odběratele. Vodní hospodářství však v sobě obsahuje činnosti, které pokrývají celé území naší republiky, v podstatě každý metr čtvereční. Tomu by mělo být financování vodního hospodářství uzpůsobeno.
Když vezmeme v úvahu další nové povinnosti po roce 2020 vyplývající z požadavků předpisů Evropské unie zejména v průmyslové sféře, tak při zachování stávajícího modelu financování vodního hospodářství by došlo k jeho kolapsu (nemám teď na mysli pouze financování státních podniků Povodí). Je tedy zcela nezbytné nastavit nový model financování vodního hospodářství, kde například podoba německému modelu může být jednou z vhodných cest.
Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR:
U financování vodního hospodářství je zapotřebí oddělit tvz. "malou" a "velkou" vodu. Náš spolek sdružuje zejména zástupce významných vlastníků a provozovatelů veřejných vodovodů a kanalizací a dodavatelských společností (tedy "malá" voda). Zde mohu konstatovat, že úroveň financování z plateb za vodné a stočné od konečných odběratelů již dosáhla zejména ve velkých celcích úrovně, která je na špičce v celé Evropě, pokud srovnáváme množství prostředků, které plynou každoročně jako investice do veřejných vodovodů a kanalizací.
Dokladem toho jsou data, publikovaná každoročně regulátorem oboru vodovodů a kanalizací - tedy Ministerstvem zemědělství. Např. zpráva o benchmarkingu dokládá vysokou úroveň samofinancovatelnosti větších vodárenských celků s tím, že problém představují hlavně fragmentované a malé majetkové struktury, které vznikly rozpadem velkých celků i z důvodu nesystémové dotační podpory, často i populistických a politicky orientovaných rozhodnutí některých vodáren směrem ke snížení cen, které následně neumožňují generování dostatečných zdrojů obnovy.
Dalším důkazem dostatečné míry financování majetku z cen vodného i stočného je stále klesající úroveň ztrát vody i naprosto minimální míra neplnění limitů pro pitné či čištěné odpadní vody. Právě Ministerstvo zemědělství má zásadní roli v této oblasti, neboť je centrálním regulátorem jak "malé", tak i "velké" vody a je tedy logickým spojovníkem při řešení diskutované problematiky.
V oblasti "velké" vody ale vidíme dlouhodobý problém financování. Pokud bude pokračovat Vámi uvedený trend snižování odběrů pro průmysl, a to zejména energetický a chemický. Aktuální klimatické změny sice možná povedou k zvýšení plateb za závlahy, ovšem ani při růstu o stovky procent tato položka zatím není srovnatelná s ostatními existujícím platbami.
Stabilizujícím prvkem celé mozaiky je tak bezesporu "malá" voda, kdy podniky vodovodů a kanalizací tvoří nyní svými platbami za odběr vody povrchové cca 1/4 celkových plateb a odběry zůstávají v posledních několika letech již na stabilních úrovních. Přesto je právě podíl energetiky a průmyslu zapotřebí řešit tak, aby nevznikl tzv. vodárenský efekt, který dobře známe z našeho oboru veřejných vodovodů a kanalizací.
Zde od roku 1993 klesla spotřeba pitné vody na polovinu, a to vyvolalo se zreálněním dříve nekalkulovaných nákladů zásadní dopad na růst cen pro vodné a stočné. Na tento problém zástupci SOVAK ČR upozorňovali i na stránkách Průmyslové ekologie již před dvěma lety, odkazy zde a zde. Stávající systém rovněž vede k rozdílným cenám za odběr povrchových vod v jednotlivých povodích, což nejenže vytváří rozdílné náklady spojené s výrobou vody pitné, ale dokonce efektivně brání propojování vodárenských soustav a převodu vody napříč regiony.
Financování státních podniků povodí by mělo být více součástí státního rozpočtu, a nikoliv záviset na objemu odebrané povrchové vody. Přesun do daňové zátěže tak je určitě vhodnou cestou, zvláště pokud zvážíme široký rozsah působnosti státních podniků povodí, které odpovídají za přípravu, zajištění i provoz ohromné soustavy protipovodňových opatření, jejichž beneficientem jsme my všichni.
Ministerstvo zemědělství:
Systém financování podniků Povodí je založen na příjmech za odběry povrchových vod cca 70 % (z toho 70 % odebírá průmysl), výrobě elektrické energie cca 14 % a ostatních příjmech. MZe si uvědomuje, že současný systém není dlouhodobě udržitelný a v současné době analyzuje možné další zdroje, které by šlo zapojit do systém u financování vodního hospodářství.
Komentáře