- princip předběžné opatrnosti,
- princip znečišťovatel platí a plné pokrytí nákladů,
- spolupráce všech uživatelů vody a zúčastněných stran v oblasti ochrany vod.
K realizaci těchto principů politiky ochrany vod, spolková vláda a spolkové země vyvinuly sadu výkonných právních nástrojů, jejichž základem jsou 3 zákonné normy:
- Vodní zákon - Wasserhaushaltsgesetz, WHG, který stanovuje emisní limity,
- Zákon o poplatcích – Abwasserabgabengesetz, který stanovuje platby za vypouštěné znečištění,
- Směrnice o limitech vypouštění a o technologických standardech -AbwV.
Princip
je založen na skutečnosti, že znečišťovatel platí (prakticky každý, je
to spravedlivé!), a to úměrně vypouštěnému znečištění, které je měřeno
v řadě ukazatelů (CHSK, Pcelk, Ncelk, AOX, Hg, Cd, Cr, Ni, Pb, Cu,
toxicitu na rybí vajíčka), stanovenou cenu 35,78 € za jednu tzv.
„škodlivostní jednotku“.
Pro každý ukazatel je stanoveno množství, které
představuje jednu jednotku znečištěním např. Pcelk 3kg (viz tabulka).
Každý ukazatel má také stanovenu prahovou hodnotu (koncentrace, kg/rok),
kdy se neplatí, ale tyto hodnoty jsou stanoveny úmyslně velmi nízké,
aby jich bylo možno dosáhnout pouze výjimečně. Např. pro Pcelk je to 15
kg/rok, což při odtokové koncentraci představuje zdroj o velikosti cca
200 ekvivalentních obyvatel.
Stanovené koncentrační limity nejsou v žádném případě limity pro BAT!!. Ty jsou vyšší. Např. pro celkový fosfor je tato poplatková hodnota 0,1 mg/l. Emisní hodnota vodního zákona je pro kategorii největších čistíren 1,0 mg/l, zároveň představuje hodnotu BAT. Celý systém je založen pouze na 2-hodinových slévaných vzorcích (výjimečně lze použít kvalifikovaný bodový vzorek).
Tedy žádné významově různé hodnoty a s nimi spojené jiné statistické
vyhodnocení (u nás hodnoty „p“, hodnoty „m“, roční průměr). Pracuje se
však se sezónním limitem, neboť referenční teplota 12°C může být v
období od 1. května až do 31. října nahrazena vyšším limitem vypouštění
až 25 mg/l celkového dusíku.
Účinnost odstranění Ncelk však v tomto období musí být vyšší než 70% v průběhu jednoho dne. Souhrnně se jedná o celou řadu logických a zjednodušujících přístupů k vyhodnocování provozu ČOV.
Je-li povolené vypouštění překročen v množství nebo
koncentrace, pak radikálně (neúměrně množství znečištění) stoupá za
poplatek (podle směrnice Spolkového ministerstva financí, BMF 2003).
Pokud k tomu dojde více než jednou, správní orgány spolkových zemí mohou
uvalit dodatečné poplatky.
Mimo to za každé jednotlivé porušení je možné pokutovat podle zákona o pokutách za nedodržování právních předpisů, i když limit je omezen pouze na 2500 eur.
Motivace je generována zcela přirozeně, protože pokud lépe čistím, méně platím. Pokud dosáhnu limitu stanoveného v souladu s BAT, je poplatek za ukazatel snížen na polovinu. Pokud provádím významnou investici na ochranu kvality vody, můžu si požádat spolkovou zemi (tam se poplatky odvádějí) o 3 leté „prázdniny“ s tím, že suma poplatků bude použita v rozpočtu projektu. Pokud dosáhnu v ročním úhrnu snížení povolené emisní hodnoty o více než 20%, můžu si tento roční poplatek ponechat na investice do dalšího snižování znečištění.
Je vidět, že tento přístup je zcela odlišný od návrhu českého (návrh nového vodního zákona a vyhlášky 401/2015 Sb. a hlavně přílohy č. 7). Stav v Německu ukazuje, že se jedná o udržitelný, motivující a autoregulační systém, neboť změny zákonů jsou od jejich vzniku minimální, přitom je založen na stejných EU normách jako náš systém. Měli bychom se zamyslet, zda v současné situaci lehkého tápání tento prověřený systém nepřevzít.
A pokud
jde o BAT, tak tady si musíme udělat základní pořádek v tom, o co
vlastně jde. K termínu v angličtině „Best available technology“ se zcela
nesprávně a nelogicky po doslovném překladu přiřazuje význam nejlepší
známá technologie. Praktický význam je však jiný, termín nejlepší
dostupné technologie (nebo jen BAT) je termín aplikovaný předpisy o
omezování vypouštění znečišťujících látek s ohledem na strategii jejich
snižování.
Je to tedy administrativní pojem a německý přístup je toho nejlepším důkazem. Podobné termíny jsou nejlepší dostupné techniky, společensky nejúčinnější prostředky, nebo nejlépe proveditelné z hlediska životního prostředí. Tento pojem představuje pohyblivý cíl, a není ani tak o technologii, ale o rozvíjení společenských hodnot (kvalita vody) a následně o vývoji a přiřazení možných technik (procesů), které jsou v současné době považovány za "rozumně dosažitelné", "nejlépe dostupné a proveditelné", tj. "nejlepší dostupné".
Významný je termín „available“, který znamená (viz
směrnici Directive 2010/75/EU , čl. 15) technologie, které byly vyvinuty
v měřítku umožňujícím jejich zavedení v příslušném průmyslovém odvětví
za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek, přičemž v úvahu byly
vzaty náklady a přínosy, a tyto jsou používány nebo vyráběny v členském
státě.
Pro Německo je např. BAT u celkového fosforu 1 mg/l (upozorňuji opakovaně, že jde o 2 hodinový slévaný vzorek, ne např. roční průměr jak je aplikováno u nás nebo u směrnice EU), ekonomické hledisko neumožňuje tuto hodnotu snížit přesto, že se jde dostat některými technologiemi mnohem níže, ale ekonomické a ekologické dopady nejsou „eligible“. Spolkové ministerstvo životního prostředí prověřuje BAT každé 4 roky a je zajímavé, že pro čistírenské technologie neprovedlo změnu od roku 2005.
Restrukturalizace českého systému limitů, poplatků a norem spojených s čištěním odpadních vod je aktuální. Systém se pro další rozvoj stal zcela nekonzistentní. Je to i tím, že úroveň ochrany vod se v ČR posunula na vysokou úroveň a další rozvoj již vyžaduje jiné přístupy než v období extenzivního budování čistíren a kanalizací - komplexní, jednoduché, motivující, spravedlivé, předvídatelné a udržitelné. Nemusíme německý přístup zcela opsat, ale inspirace to je silná.
Komentáře