16.8.2017 byl vyhlášen rozsudek Krajského soudu v Praze, který rozhodoval o odvolání společnosti Lesy ČR proti rozsudku okresního soudu v Mladé Boleslavi, kdy předmětem řízení byl požadavek na náhradu škody způsobené imisemi na lesích za rok 2014 společností ŠKO-ENERGO, s.r.o. Výsledkem je potvrzení rozsudku první instance, který zamítl žalobu Lesů ČR. V této věci není možné dovolání k Nejvyššímu soudu.
Pokud bychom velmi orientačně sečetli veškeré potenciální nároky Lesů ČR na vodárenské společnosti, bude se jednat o částku pod 200 tis. Kč/rok. Takto marginální příjem je opravdu úsměvný ve srovnání s tím, jaké prostředky a čas musí nyní vynakládat jak Lesy ČR, tak i dotčené vodárenské společnosti v rámci soudních řízení, probíhajících paralelně k výše uvedenému soudnímu řízení.
V této souvislosti je kuriózní zejména to, že Ministerstvo zemědělství je zároveň zřizovatelem Lesů ČR a stejně tak regulátorem vodárenských společností. Prioritním zájmem tak má být udržení sociálně únosných cen při zajištění dostatečného tempa obnovy majetku a efektivity vodárenských společností.
Pokud by však vodárenské společnosti nároky Lesů ČR akceptovaly, stal by se pravý opak - náklady by byly okamžitě přeneseny do cen pro vodné a stočné. I z tohoto důvodu je tento krok téměř nepochopitelným přenosem virtuálních nákladů mezi regulovanými sektory.
Dalším důvodem, proč jsou nároky Lesů ČR pochybné, je založení nároků na náhradu škody na základě výpočtu emisí ze zdrojů, které využívají obnovitelné zdroje energie - tedy zejména emise kogeneračních jednotek na čistírnách odpadních vod. V případě, že by tyto zdroje nebyly v činnosti, tak případné emise plynů ze stabilizace kalu s obsahem metanu mají více jak 20 násobně vyšší skleníkový potenciál, než CO2, vznikající spalováním.
Nesmíme pominout ani skutečnost, že provoz takových zdrojů umožňuje zcela eliminovat nutnost spalovat plynná či jiná paliva pro zajištění dostatečné dodávky tepla pro stabilizaci kalů a také to, že uvedené zdroje vyrábí el. energii, která by jinak musela být dodána opět z jiných zdrojů s dalšími emisemi.
Závěrem je možno konstatovat, že vznesené nároky Lesů ČR vůči vodárenským společnostem s největší pravděpodobností budou zamítnuty a neporozumění vodárenskému oboru ze strany managementu Lesů ČR se promítne do zcela zbytečně vynaložených prostředků na celou kauzu.
Komentáře