Jaký mají hřiště s umělým povrchem dopad na životní prostředí?

Sportovní plochy hřišť s umělým povrchem jsou populární, protože umožňují provozovat sportovní aktivity téměř po celý rok. Jedním z typů umělého povrchu je umělý trávník, který se vyrábí speciálními zpracovatelskými technologiemi z polyetylenu, polypropylenu nebo jejich kombinace, nebo z dražšího polyamidu. K zajištění potřebného skluzu sportujících se na povrch sypou křemičité písky s pryžovými EPDM granulemi.

Německý institut Fraunhofer Umsicht provedl analýzu vybraných hřišť a publikoval ji pod názvem „Kunstrasenplaetze – Systemanalyse“ (viz obrázek). Analyzoval 19 umělých trávníků v německých a švýcarských městech z hlediska dopadů na životní prostředí, zejména na emise mikroplastů a skleníkových plynů a s přihlédnutím na umístění a názory sportovců.

V průměru se každé hřiště využívalo 1 882 hodin za rok. Za negativní jev byly považovány ztráty posypového materiálu, které unikají vlivem silného deště a větru a při odstraňování sněhu do odpadních vod. Část se ztrácí prostřednictvím obuvi a oblečení. Vědci spočítali, že v průměru za každé hřiště se jedná každoročně o 1 980 kg materiálu. Opotřebovaná plastová vlákna nabylo možné kvantifikovat.

Z LCA analýzy vyplynulo, že pro materiál pro každé hřiště byla vyčíslena uhlíková stopa v rozmezí 9,4 – 29,8 kg ekvivalentu emisí CO2. Při přepočtu na jednoho hráče je to výrazně méně, než jednohodinová jízda autem nebo plavání v bazénu.