Poslanecká sněmovna schválila ve třetím čtení novelu zákona o výrobcích s ukončenou životností. Přísnější pravidla pro střet zájmů mezi kolektivními systémy a zpracovateli elektroodpadu byla schválena.
Nejde o žádnou revoluci. Oba klíčové zákazy, tedy že kolektivní systém nesmí sám provozovat zpracování elektroodpadu a že nesmí používat zákonnou rezervu na půjčky, platí v české legislativě už roky. Novela je jen zpřísňuje a hlavně zavírá kličky, kterými se daly obejít. Zákonodárci totiž pochopili jednu starou pravdu: český podnikatel je mistr švejkovského kličkování. Když mu zákon zakáže něco vlastnit přímo, koupí si to přes bratrance. Když mu zakáže půjčovat z rezervy, přejmenuje to na „zápůjčku". A tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne a přijme se novela, na kterou je švejkování krátké.
Proč je střet zájmů špatný?
Kolektivní systém je ze zákona nezisková společnost. Má jediný úkol: organizovat plnění povinností výrobců a účelně nakládat s jejich příspěvky. Zpracovatelský závod je naopak komerční, ziskový podnik. Získává elektroodpad a za služby inkasuje. Pokud je kolektivní systém prostřednictvím svých akcionářů propojen se zpracovatelskou koncovkou, vzniká střet mezi povinností nezávisle nakládat s penězi výrobců a ekonomickým zájmem vlastníků zpracovatelského podniku. A teď to klíčové: výrobců je v kolektivním systému několik tisíc, ale akcionářů třeba jen pět. Pokud neziskový kolektivní systém zefektivní svůj provoz a vytvoří úspory, měly by se tyto úspory vrátit všem několika tisícům výrobců a to formou snížení příspěvku, čím by se snížila cena elektrozařízení.
Co se ale stane, když je tento neziskový systém majetkově provázán se zpracovatelem, který od něj dostává všechny zakázky bez soutěže? Úspory se nedostanou ke všem výrobcům, ale prostřednictvím vyplaceného zisku pouze do kapsy omezené skupině akcionářů. Kolektivní systém je neziskový, akcionáři si nesmí vyplácet zisk. Jenže přes navazující komerční podnik si ho vyplatit mohou. Pak je ta neziskovost vlastně jen taková Švejkovsko-Potěmkinovská vesnice. Právě tento problém novela řeší.
Na koho to dopadne?
Z různých zdrojů, tedy z obchodního rejstříku, webů, publikovaných článků i veřejných zdrojů vystupuje do popředí kolektivní systém ASEKOL. Není to téma, které by vybublalo až po schválení novely. O vazbách ASEKOLu na zpracovatelské kapacity se mluvilo už při projednávání ve výboru pro životní prostředí poslanecké sněmovny. Videozáznamy jsou veřejně dostupné na stránkách Sněmovny. Na jednáních výboru vystupovali i zástupci tohoto kolektivního systému. Padla zde otázka na investice akcionářů ASEKOLu do zpracovatelských zařízení. Zástupci ASEKOLu tyto investice obhajovali, mimo jiné ekonomickou výhodností. Tím mimoděk potvrdili, že nejde o abstraktní právní konstrukci. Novela řeší vztahy, které mají přímý dopad na fungování ASEKOLu.
ASEKOL je kolektivním systémem, jehož akcionářskou základnu tvoří pět společností: FAST ČR, ASBIS CZ, MASCOM, BaSys CS a LG Electronics Polska Sp. z o.o. Zákon umožňuje, aby kolektivní systém vlastnili pouze výrobci elektrozařízení. Čtyři z těchto akcionářů, držící dohromady téměř 86 % akcií, jsou ale především velkoobchodníci, distributoři a dovozci elektroniky. Česká i evropská úprava totiž považuje za výrobce i dovozce.
Je to logické: když česká firma doveze elektroniku z Číny, správní orgány by jen těžko vymáhaly povinnosti placení recyklačního příspěvku přímo po čínském výrobci. Odpovědnost tedy zcela správně přechází na dovozce, který výrobek uvádí na český trh. Pátým akcionářem je LG Electronics Polska, patřící do skupiny LG. To je jediný akcionář, kterého lze označit jako globálního výrobce, tedy skutečného výrobce v běžném slova smyslu.
Zde je důležité zopakovat jednoduchou matematiku, kterou zmínila předsedkyně výboru pro životní prostředí Berenika Peštová. Zákaz střetu zájmů neznamená žádný plošný zákaz pro všechny výrobce. V České republice působí několik tisíc výrobců elektrozařízení, akcionářů kolektivních systémů jsou nižší desítky výrobců, a tento problém se týká jediného kolektivního systému, který má pět akcionářů, z nichž je reálně pouze jeden skutečný výrobce a čtyři jsou spíše dovozci. Z pohledu počtu výrobců je tedy tento zákaz střetu zájmů naprosto okrajový a drtivé většiny výrobců se vůbec nedotkne.
Z dcerušky vzdálená sestřenice
Zajímavější než seznam akcionářů je historie vztahů mezi ASEKOLem a zpracovatelskou společností ENVIROPOL. Podle veřejně dostupných údajů v obchodním rejstříku založil nejprve ASEKOL v roce 2009 dceřinou společnost ENVIROPOL, jejímž byl přímým a jediným vlastníkem. Po několika letech výstavby a postupném náběhu provozu zpracovatelského zařízení provozovaného ENVIROPOLem však došlo v roce 2013 k zásadní přeměně vlastnické struktury. Původní kolektivní systém ASEKOL se rozštěpil a nově vznikla společnost AE Holding (tehdy ještě nazývané ASEKOL Holding).
Do nově vzniklého holdingu byl kromě dalších aktivit začleněn především ENVIROPOL jakožto běžná komerční společnost určená k recyklaci elektroodpadu. Z původního jasného dceřiného vztahu, který zajišťoval, že případné zisky ze zpracování elektroodpadu nebudou vypláceny mimo kolektivní systém ASEKOL, se tak říkajíc mávnutím kouzelného proutku stal vztah úplně odlišný. Z ENVIROPOLu se z dcerušky najednou stala jakási vzdálená sestřenice ASEKOLU. Nicméně propojení skrze akcionáře je snadno prokazatelné. Zároveň tento přerod umožnil začít vyplácet zisky generované recyklací elektroodpadu přímo stejným společníkům, kteří stáli za kolektivním systémem ASEKOL.
Zatímco dřívější legislativa byla na takovýto postup krátká, pro novou právní úpravu není tento vývoj podstatný. Při posuzování střetu zájmů totiž není rozhodující jen to, zda kolektivní systém vlastní zpracovatele přímo. Podstatné je i to, zda zakázané propojení existuje prostřednictvím jeho akcionářů nebo dalších přímo či nepřímo ovládaných osob. Jinými slovy: změna vlastnické struktury nemusí automaticky znamenat odstranění střetu zájmů. A přesně proto je historie těchto přesunů tak zajímavá.
Půjčky: rezerva má být rezervou
Novela se nezastavuje u vlastnických vazeb. Zaměřuje se také na to, jak kolektivní systémy nakládaly s penězi vybranými od výrobců. Tyto prostředky jsou určeny k financování zpětného odběru a zpracování elektroodpadu, včetně budoucích nákladů, na které systémy vytvářejí zákonné rezervy. A tady je klíčový princip, který je třeba zdůraznit: rezerva je rezerva. Má být kdykoli k dispozici na to, až přijde potřeba financovat příslušné závazky výrobců, tedy na zpracování elektroodpadu a na plnění zákonných povinností. Pokud se z ní ale půjčí jiné společnosti na podnikání, vzniká riziko, že se peníze nevrátí. A pokud příjemce půjčky – podnikatelský subjekt – zkrachuje, půjčka je pryč a tedy rezerva je také pryč. Jenže zákonné povinnosti nezmizí. Rezerva by se musela vybrat znovu, a to od všech výrobců. A kdo to nakonec zaplatí? Spotřebitelé.
Mimochodem, nová zákonná úprava nezakazuje kolektivním systémům finanční rezervu zhodnocovat, ale pouze bezpečným způsobem. Peníze je možné uložit v bance na úrok, nebo investovat do jasně vymezených investičních nástrojů. Zakázáno je půjčovat z rezervy peníze na běžné podnikatelské projekty, které sebou samozřejmě nesou také podnikatelské riziko krachu. Což o to, klidně si půjčujte komu chcete, ale své peníze, nikoliv peníze tisíců jiných výrobců, že.
Přesně proto novela řeší historické případy, kdy kolektivní systém z těchto prostředků poskytl jiné osobě zápůjčku, úvěr nebo dar, případně jimi zajistil závazky. Podle údajů, na které upozorňují veřejně dostupné rejstříkové dokumenty, poskytl ASEKOL společnosti ENVIROPOL postupně půjčku ve výši přibližně 320 milionů korun. To je informace mimořádně důležitá právě ve světle novely. Této výše bylo dosažena kolem roku 2014 a pohledem do rejstříku je zřejmé, že zápůjčka nebyla v plné výši splacena ani po více než deseti letech. Když se na to přišlo, bylo takové jednání zakázáno novelou zákona, která vstoupila v platnost po několika odkladech bohužel až v roce 2021. I přesto platí zákaz půjček již více než pět let a záměr zákonodárce byl znám i dlouho předtím. No tak musela nastoupit další legislativní změna, která jasně řekla, že takto prostě už dále ne.
Nová pravidla stanovují jasný a jednoduchý postup:
- Do 30 dnů od účinnosti zákona musí provozovatel takové transakce oznámit ministerstvu.
- Do 12 měsíců od účinnosti zákona musí příslušné finanční vztahy vypořádat.
- Vrácení prostředků musí být doloženo auditorskou zprávou, kterou systém předloží ministerstvu do 15 dnů od jejího vyhotovení.
- Vrácené prostředky mají být v plné výši použity na tvorbu zákonné rezervy.
A co bude muset udělat kolektivní systém ve střetu zájmů?
- Do 30 dnů od účinnosti zákona musí všechny kolektivní systémy oznámit Ministerstvu životního prostředí, zda jsou součástí vertikálně integrované skupiny nebo se nacházejí ve střetu zájmů. Oznámení musí zahrnovat také zákonem vymezené vztahy dalších relevantních osob. Pokud střet existuje, musí být popsán a musí být identifikovány dotčené osoby.
- Do 12 měsíců od účinnosti zákona musí být existující střet zájmů odstraněn.
- Do dalších 15 dnů po odstranění střetu musí kolektivní systém ministerstvu doložit provedené kroky a příslušné právní dokumenty.
Pro kolektivní systém, který je aktuálně ve středu zájmů, bude rozhodující prokázat, že jeho nová vlastnická a rozhodovací struktura odpovídá novým požadavkům na nezávislost. Pokud vlastnické propojení prostřednictvím akcionářů naplňuje zákonnou definici střetu zájmů, musí být skutečně odstraněno. Nestačí změnit organizační schéma. Musí skutečně zmizet samotný zakázaný vztah. Zákon nicméně ještě nenabyl účinnosti, po schválení sněmovnou 14. října 2026 míří do Senátu a následně k podpisu prezidenta. Teprve od nabytí účinnosti začnou běžet výše uvedené lhůty pro oznámení a vypořádání.
Kolektivní systémy čeká test transparentnosti
Význam novely je jednoduchý. Kolektivní systém nemá být nástrojem, prostřednictvím kterého jeho vlastníci získávají výhodu na navazujícím trhu zpracování elektroodpadu. A peníze vybrané od výrobců na budoucí plnění zákonných povinností nemají sloužit jako zdroj financování podnikatelských aktivit mimo zákonem vymezený účel. Nejde o kosmetickou změnu, ale o skutečné oddělení peněz výrobců od komerčního podnikání vlastníků kolektivních systémů.
Je potřeba říci, že tentokrát zákonodárci nenechali nic náhodě a celé řešení střetu zájmů je opravdu propracované. Rozhodující bude skutečné vlastnictví, skutečné ovládání a také vypořádání historických finančních vztahů. Odpověď už nemají přinést tisková prohlášení nebo pečlivě připravené PR články šířené přes různé PR a lobbingové agentury. Mají ji přinést konkrétní vlastnické dokumenty, smlouvy, účetnictví a auditorské zprávy předložené Ministerstvu životního prostředí.
Komentáře