Nedělají někde „soudruzi z NDR“ chybu?

Rekonstrukce Konvalinkova jezu v Lukách nad Jihlavou nedávno získala ocenění, přesto se kolem ní množí kritické hlasy, které upozorňují na stinné stránky tohoto řešení. Vyvstává proto otázka, zda je dogmatické prosazování ekologických prvků na našich řekách skutečně tou správnou cestou.

„…Rekonstrukce jezu na řece Jihlavě se stala nejlepší vodohospodářskou stavbou za rok 2025. Konvalinkův jez v Lukách nad Jihlavou uspěl v kategorii Vodní toky. Stavba zaujala odbornou porotu zejména svým inovativním provedením, citlivým zasazením do okolního prostředí a jejím přínosem pro zlepšení vodního režimu i ekologických funkcí toku.

Odborná hodnotící komise Svazu vodního hospodářství ČR ocenila, že projekt využívá moderní přírodě blízké inženýrské postupy v oblasti revitalizace vodních toků. Balvanitý skluz v kombinaci s víceúrovňovým migračním systémem představuje progresivní řešení spojující technickou stabilitu s ekologickou funkcí. Strukturovaný povrch skluzu s tůněmi, zálivy a proudovými rameny vytváří dynamický a vizuálně atraktivní prvek, který podporuje pozitivní vnímání vodohospodářských staveb veřejností. Stavební práce na rekonstrukci jezu probíhaly od října 2024 do června 2025 a vyžádaly si finanční náklady ve výši 17,8 mil. Kč…“ (1)

Tato výše uvedená stavba typově zcela zapadá do schématu Ministerstva životního prostředí k postupnému migračnímu zprůchodňování příčných překážek na našich vodních tocích, kterými jsou převážně jezy. Podle metodického materiálu MŽP Koncepce zprůchodnění říční sítě ČR z roku 2020 „…první možností zprůchodnění je úplné odstranění (zbourání) migrační bariéry a druhou možností je přebudování migrační bariéry v prostupný objekt v celé šíři vodního toku (vytvoření balvanitého skluzu)…“

V poslední době se i z řad odborné veřejnosti začínají stále více ozývat kritické hlasy, které upozorňují na příliš dogmatické a jednostranné upřednostňování a prosazování takovýchto prioritně „přírodě blízkých“ řešení.

Zkusme se podívat na uvedenou konkrétní oceněnou rekonstrukci Konvalinkova jezu i pod jiným úhlem pohledu, než jak je veřejně prezentována, a také s cennou zkušeností z letošního suchého období.

Balvanitý skluz, z povahy své konstrukce, není v období nízkých průtoků schopen trvale držet konstantní výši hladiny horní vody, zde nastal pokles hladiny v letošním srpnu oproti normálnímu stavu až o 30–40 cm, což nutně muselo mít vliv i na ustálenou výši hladiny podzemní vody v přilehlé nivě řeky. Vzhledem k minimálnímu průtoku vody v řece, a z tohoto důvodu vyřazení přilehlé MVE z provozu, neměla sice tato ztráta spádu žádný vliv na její (ne)výrobu elektřiny, ovšem jinak tomu bude v období sice nižších průtoků v řece, ale stále takových, které ještě budou umožňovat provoz MVE.

„Skluz bude působit jako přirozený lapač splavenin a plovoucích předmětů, s tím odpovídajícími vyššími nároky na jeho pravidelnou údržbu, nejenom pro udržení deklarované migrační prostupnosti. Při zimním odchodu ledů může působit jako nevyzpytatelný a nebezpečný ‚ledolap'. I při normálním stavu vody je potenciálně velmi nebezpečný pro vstupující osoby, jako rybáře, vodáky, děti. Blízká budoucnost nepochybně ukáže plně i tyto stinné stránky,“ říká Pavel Štípský, emeritní předseda Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů.

Je proto otázkou k vážnému zamyšlení ve veřejné diskuzi a k nestrannému vyhodnocení, zda se takovéto rizikové „dynamické a vizuálně atraktivní prvky“ mají opravdu v masovější míře a s velkými náklady prosazovat a realizovat na našich vodních tocích.

(1) z článku na webu Povodí Moravy: https://pmo.cz/pro-media/tiskove-zpravy/konvalinkuv-jez-ziskal-titul-vodohospodarska-stavba-roku-2025/