Teplárna Strakonice už několik let postupně mění svůj provoz tak, aby splňoval moderní ekologické i ekonomické požadavky. Dekarbonizace není jednorázový krok, ale dlouhodobá strategie, která se skládá z vybalancování zabezpečení běžného provozu teplárny a investic do rekonstrukcí a modernizace zdroje s cílem postupného opouštění fosilních paliv.
Biomasa
Strakonická teplárna udělala zásadní krok už v roce 2019, kdy učinila zásadní rozhodnutí v navyšování podílu spalované biomasy. „Dnes už zajišťujeme výrobu tepla a elektřiny prakticky na 100 % z biomasy. Je to velký posun a trochu unikát, protože jsme se naučili spalovat biomasu na kotlích, které byly původně uhelné,“ říká ředitelka strakonické teplárny, Jana Králíková. Tyto kotle byly v minulosti upraveny na spoluspalování, ale teplárna je dokázala přizpůsobit tak, aby biomasa tvořila hlavní palivo.
Zdrojová skladba provozu je koncipována podle ekonomických a ekologických priorit. Z tohoto důvodu je uhelný kotel K3 udržován v režimu studené zálohy.
Krok ke stabilitě
Teplárna plánuje výstavbu nového zdroje na biomasu, který má nahradit již zmíněný kotel K3. „Potřebujeme další zdroj pro zálohu a střídání provozu, abychom měli prostor na údržbu. Nový kotel plánujeme jako letní, tedy bez výroby elektřiny,“ vysvětluje Králíková.
V současných podmínkách energetického trhu a regulatorního rámce není výroba elektřiny na tradičních parních kondenzačních turbínách z hlediska ekonomiky a provozního využití vždy optimální. Na druhé straně však tyto zdroje mohou představovat významný prvek pro zajištění flexibility přenosové soustavy, zejména prostřednictvím poskytování podpůrných služeb a dalších regulačních funkcí. Jejich schopnost pružně reagovat na změny zatížení může přispět ke stabilitě elektrizační soustavy v prostředí rostoucího podílu variabilních obnovitelných zdrojů energie. „V některých čtvrthodinách se nám výroba elektřiny vyplatí. Provoz turbíny určitě chceme zachovat i do dalších let,“ říká ředitelka.
Nový zdroj musí být sladěný s postupnou eliminací parovodů. „Do deseti let nám klesne minimální letní výkon pod minimum současných kotlů. Nový zdroj do té mozaiky zapadne. Všechny projekty spolu souvisí a musí jít ruku v ruce,“ dodává.
Součástí modernizace budou i úpravy stávajících kotlů, například instalace recirkulace spalin nebo optimalizace provozu kotlů pro snížení vlastní spotřeby tepla. „Jsou to projekty, které sníží nákladovost provozu a zvýší efektivitu,“ doplňuje. S tím souvisí i plánované zavedení normy ISO 50001 (systému energetického managementu), jehož cílem je systematické snižování spotřeby energie, úspora provozních nákladů a splnění legislativních povinností. Na rozdíl od jednorázového energetického auditu tato norma zavádí do firmy nepřetržitý proces sledování a optimalizace energetické účinnosti.
Financování, spolupráce s městem a překážky dekarbonizace
Podstatnou roli v dekarbonizační strategii hraje i vztah s jediným akcionářem. Teplárna je stoprocentně vlastněná Městem Strakonice, ale funguje jako samostatný ekonomický subjekt. „Na všechny projekty si musíme umět vygenerovat vlastní zdroje a zisk. Počítáme i s cizím financováním,“ říká Jana Králíková. Banky však začínají být opatrné u projektů, které mají historickou vazbu na uhlí. I to je překážka, kterou musí teplárna řešit.
„Město plně podporuje investiční rozvojový plán teplárny a vystupuje jako odpovědný vlastník. Je to pro nás zásadní, protože díky tomu můžeme investovat do připravovaných projektů,“ říká Jana Králíková.
Zároveň ale upozorňuje, že stabilita nemusí být samozřejmá. „Každý zásadní investiční krok musí projít schvalovacím procesem na úrovni dozorčí rady a na vědomí zastupitelstvu. A po volbách se může změnit politická realita. Pro teplárnu je velmi důležité mít dlouhodobě stabilní podporu vlastníka,“ uzavírá.
Největší překážkou dekarbonizace je podle ní legislativní nestabilita. „Potřebujeme plánovat na pět až deset let dopředu. Financování je dlouhodobé, ale cenová rozhodnutí ERÚ se mění každý rok. To je pro nás velká nejistota,“ vysvětluje a upozorňuje, že teplárna stále splácí úvěry za kotle K1 a K2 z let 2010–2012. „Máme patnáctileté splatnosti. Aby teplárna mohla žít a spolehlivě vyrábět a dodávat teplo, potřebujeme stabilní prostředí,“ dodává.
Vedle stabilního regulatorního prostředí však podle ní představuje významnou příležitost pro úspěšnou transformaci teplárny také podpora z evropských zdrojů, zejména prostřednictvím Modernizačního fondu administrovaného Státním fondem životního prostředí ČR. Dostupnost dotačních prostředků může významně pomoci překlenout vysokou investiční náročnost projektů směřujících k postupnému přechodu od tradičních fosilních paliv k nízkoemisnímu energetickému mixu.
Dekarbonizace jako skládanka
Strakonická teplárna tak stojí před komplexní výzvou: modernizovat zdroje, přizpůsobit provoz biomase, eliminovat parovody, udržet stabilitu dodávek a zároveň se vyrovnat s legislativními změnami. „Všechno spolu souvisí. Nový zdroj, rekonstrukce parovodů, úpravy kotlů. Je to jedna skládanka,“ shrnuje Jana Králíková.
Dekarbonizace ve Strakonicích není jen o výměně technologie. Je to dlouhodobý proces, který má městu zajistit moderní, stabilní a ekologicky přijatelný systém zásobování teplem na další dekády do budoucna.
Komentáře