Pohled většiny světa na uhelné elektrárny je jasný. „Uhelky“ jsou zlo, špína, zápach, pryč s nimi. Jenže lidstvo se zatím bez energie vyrobené z uhlí neobejde. A tak se elektrárny snaží seč můžou, aby byly k životnímu prostředí v rámci možností co nejšetrnější. Elektrárna Mělník to dokazuje.
Rádi bychom se v sérii článků o tom, jakou roli v současné době hrají uhelné zdroje energií v klimatické neutralitě, v oběhovém hospodářství a cestě k lepším a životnímu prostředí nezávadným zítřkům, dozvěděli více. Dnešním tématem jsou vedlejší energetické produkty (VEP), konkrétně popílek. Jako referenční zdroj ukážeme Elektrárnu Mělník (EME). Ta je překvapivě velmi zajímavým příkladem oběhového hospodářství v regionu.
Něco o popílku
Popílek vzniká jako sekundární - vedlejší produkt hoření. EME, kterou provozuje společnost Energotrans ,a.s., produkuje popílek spalováním hnědého uhlí při teplotách přibližně 900 – 1 100 °C. Obsah popílku, resp. Popelovin, v palivu je přibližně 25 %. V roce 2022 byla produkce popílku v EGT 397 484 tun. Z toho prodej externím zákazníkům k dalšímu využití byl ve výši 130 480 tun, zbytek byl využit k rekultivaci lokality Panský les jako aglomerát ve směsi vysokoteplotního popílku, záměsové labské vody a malého podílu škváry. Aktuálně probíhá zpracování záměru projektu, který by zpětně i takto uložený popílek redeponoval, upravoval a dále využíval ve stavebnictví.
Zajímavé složení, zajímavé užití
Popílek je využíván dvěma způsoby. Jednak slouží jako základní složka tzv. aglomerátu, který je ukládán na složišti, nebo je využíván ve stavebnictví pro výrobu betonů, pórobetonů a ve výroby cementu.
V technologii je zachytáván zejména na elektrostatických odlučovačích, dále transportován a shromažďován v silech odkud je cisternovou automobilovou dopravou expedován k dalšímu využití. Energosádrovec je běžně využíván při výrobě sádrokartonových desek, z lokality vede pasovou dopravou zásobovací linka přímo k externímu odběrateli.
Budoucnost popílků ve světle transformace a odklonu od uhlí k jiným zdrojům
Popílek je nyní nenahraditelnou či spíše jen velmi obtížně nahraditelnou, surovinou ve stavebním průmyslu, zejména při výrobě betonu a cementu, kde jeho podíl v těchto materiálech tvoří desítky procent.
Má také výhodu v porovnání s případnými substituenty v tom, že má výrazně nižší měrné emise CO2 než tyto přírodní neobnovitelné náhradní materiály, jako je např. slínek. Z tohoto důvodu nyní probíhají diskuze mezi producenty a odběrateli zejména o tom, za jakých podmínek by se daly využít zásoby popílku z minulých let, které se nacházejí na lokalitách využívaných k ukládání a následné rekultivaci především lokalit využívaných při dobývání uhlí.
V současné době již probíhají průzkumy potenciálně vhodných lokalit a jsou zpracovávány studie a projekty na separaci a úpravu takto zpětně získaných a využitelných popílků.
Komentáře