Geotermální energie patří mezi nejstabilnější a nejspolehlivější nízkoemisní zdroje tepla a elektřiny. Její ekonomika je však specifická. Zatímco provozní náklady jsou mimořádně nízké, vstupní investice patří k nejvyšším v rámci obnovitelných zdrojů. Výsledná cena tepla či elektřiny tak závisí především na geologickém riziku, hloubce vrtů, teplotě rezervoáru a zvolené technologii.
Ekonomickou stránkou věci navazujeme na předchozí díly Technologická diverzita geotermální energie a její role v dekarbonizaci teplárenství a Rizika a limity realizace velkých geotermálních zdrojů, kde jsme popsali jednotlivé možné technologie a rozdíly mezi nimi, resp. hlavní geologické, technické a společenské překážky.
Vysoký CAPEX, nízký OPEX
Geotermální zdroje představují typický příklad investičně náročného, ale provozně velmi levného energetického řešení. Zatímco provozní náklady se pohybují na úrovni jednotek procent ročně, vstupní investice jsou vysoké a návratnost dlouhá. Ekonomika projektu je proto silně ovlivněna geologickým rizikem, hloubkou vrtů, teplotou rezervoáru a použitou technologií, od klasických hydrotermálních systémů přes EGS až po experimentální superhot rock.
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Komentáře