Reklama

19. 5. 2020  |  Publicistika  |  Autor: Martina Jandusová

Dešťová voda se nevsakuje do půdy. Co s tím?

S blížícím se létem a s uvolňováním opatření proti koronaviru se do popředí všeobecného zájmu dostalo sucho. Právě se suchem souvisí jev, ke kterému dochází a kvůli kterému nám ubývá podzemních vod.

Zdroje podzemních vod klesají, protože do nich nepronikne ani voda z velkých dešťů. Po napršení voda z půdy odtéká a nevsákne se. V dnešní polemice jsme se zaměřili na tento problém a položili dvě otázky:

  • Proč dochází k tomu, že se srážková voda nevsakuje do půdy?
  • Jaké opatření je potřeba udělat, aby došlo ke zlepšení situace?

Anatol Pšenička, ředitel Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava

Odpověď můžeme rozdělit na dvě hlavní části. V obydlených lokalitách nedochází k dostatečnému vsakování proto, že v minulosti uplatňovaná technická řešení tomu zamezují. To je nutné změnit a v rámci revitalizačních plánů obcí a měst, již automaticky zahrnovat řešení, která pomohou k smysluplnému zadržování dešťové vody i v obydlených částech naší republiky. Nové vodní prvky v obytných zónách přinášejí pro obyvatelstvo ochlazení mikroklimatu a kontakt s přírodou. Na to se mnohdy zapomínalo v minulosti, ale bohužel i dnes.

Co se týká nedostatečného vsakování vody ve volné krajině, moravskoslezský region – ale nejen ten – v současnosti trápí například kůrovcová kalamita a rozsáhlá těžba napadeného dřeva. Vzniklé holiny nedokážou zadržet vodu a umožnit její vsakování. Ta naopak z hor směřuje velmi rychle pryč do údolí a zregulovanými řekami pryč z kraje.

Vytěžené plochy je třeba osázet druhově pestrou skladbou stromů, které dokážou vodu lépe zadržovat. Význam lesa je komplexní, nikoliv jen ekonomický. Zde si neseme zátěž minulosti. Stav dnešních lesů je práce našich předchůdců. To je nutné si uvědomit a nedělat opět stejné chyby.

Problémem je samozřejmě také způsob hospodaření v našem zemědělství, odvodňování rozsáhlých ploch pro zemědělské využití, regulace vodních toků a další aspekty, kdy v současnosti neseme trpké ovoce toho, jak jsme se v minulých desetiletích ke krajině chovali.

Není potřeba vymýšlet nic převratného, jen se poučit u těch zemědělců, kteří vnímají hospodaření na půdě jako poslání a chtějí ji předat další generaci ve stavu, za který se nebudou stydět.

Ministerstvo životního prostředí

Špatné vsakování vody je způsobeno zejména dvěma věcmi. Jednak srážky v poslední době mají častěji spíše charakter přívalového deště, než drobného a vytrvalého deště. Přívaly vod půda v daném čase často nezvládá zasakovat a tím vzniká povrchový odtok a např. eroze půdy atd. Druhým a velmi důležitým faktorem je vlastní stav půdy.

U zemědělských půd se oproti dřívějšku zhoršily fyzikální charakteristiky půdy, to znamená, že cca až 1/2 půd máme utuženou v podorničí. To v praxi znamená, že tato vrstva funguje jako nepropustná a voda tím pádem nevsakuje do podloží a spodních kolektorů, ale povrchově odtéká. Tím nám pak tato voda, jako dotace podzemních vod chybí a půdy rychleji vysychají.

Co se týče urbanizovaných území, tak ta jsou specifická vysokým podílem nepropustných ploch (např. komunikace, střechy budov), který v centrech městských aglomerací dosahuje 70% i více. Srážková voda se tedy nemůže přirozeně vsakovat do půdního a horninového prostředí. Tím pádem je úroveň výparu oproti přirozeným podmínkám značně snížena. Naopak se výrazně zvyšuje objem povrchového odtoku, který je ještě urychlen odkanalizováním.

Opatření je celá řada. Mají se střídat plodiny, využívat různě hluboce kořenící plodiny, dodávat organickou hmotu do půdy, podporovat strukturotvorné plodiny a operace na půdě, podpořit biologické oživení půdy, a při již utužených horizontech, nebo při používání minimalizačních technologií, tak aspoň jednou za 4 roky provést hloubkové podrytí půdy, které naruší utuženou vrstvu a obnoví vsak vody do půdy.

Také je základem nevjíždět na pozemky, když je půda mokrá, tím se rychle utužuje. Dále omezit zbytečné pojezdy po poli (používat tzv. precizní technologie) a omezit používání zbytečně těžkých strojů. Dále lze poukázat na fakt, že krajinné prvky (meze, remízy, mokřady a podobně) přispívají ke zlepšení retence vody v zemědělské krajině a snížení její zranitelnosti vůči negativním dopadům změny ...

 

Pro přečtení celého obsahu musíte být součástí našeho předplatného

za 2490 Kč získáte přístup ke všem článkům na Prumyslovaekologie.cz na 1 rok

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372