3/2022

Dekarbonizovat musíme a chceme, ale správně a ne překotně

| autor: Martina Jandusova0

sunrise-4359203_640
zdroj: pixabay

Tím, co se v budoucnu změní, bude společenské paradigma rychlé nebo dokonce až revoluční dekarbonizace. Takového názoru je alespoň Michal Macenauer, ředitel strategie ve společnosti EGÚ Brno.

Rychle to nepůjde

Michal Macenauer vystoupil na konferenci „Lze očekávat návrat k energetické stabilitě?“, která se konala v rámci 63. ročníku Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně. Jeho přednáška poukázala na fakt, jak může být rychlá změna v energetice bezpečná či spíše nebezpečná. Hned na začátku upozornil, že na energetickou krizi EU nereagovala adekvátním přehodnocením pohledu na svou závislost na ruském plynu. „Nepokusila se jít na to trochu jinak, upravit názor na jadernou energii a připustit si, že se nedaří tak rychle budovat OZE. Naopak se rozhodla, že se pokusí o ještě více OZE. Už se ale neřeší, že z hlediska rychlosti, dostatku výrobních a realizačních kapacit, toho není možné docílit,“ říká Macenauer.

Ke transformaci energetiky podle něj dojde, protože je na tom společenský konsenzus a změna je nutná, ale mělo by jít o pozvolnou, nikoliv revoluční změnu. „Nezpochybňuji paradigma dekarbonizace, ale paradigma revolučně rychlé dekarbonizace. Dekarbonizace nastane tak jako tak. V roce 2100 nebudeme spalovat uhlí a v západním světě pravděpodobně ani zemní plyn, ovšem do té doby máme ještě 78 let, kdy budeme tato média, především zemní plyn, potřebovat,“ vysvětluje Michal Macenauer.

Česká energetická bilance není o nic méně udržitelná než Německá

energ.bilance

Z grafu je patrné, že EU je na fosilní energii v současné době závislá z 67%. Pokud k tomuto číslu připočítáme jadernou energii, vyšplháme se na 80 %. Zbývajících 20 % sice postupně narůstá, i tak ale fosilní energie zůstává významnou položkou. Zcela pragmaticky lze konstatovat, že neexistuje možnost, díky které bychom se mohli obejít bez fosilní energie a dosáhnout v roce 2030 dekarbonizované energetiky. Ba ani v roce 2050.

energ.bilance_něm

Další obrázek přibližuje situaci v Německu, které sice mohutně investuje do OZE, ovšem 76 % jeho energetiky stále tvoří fosilní energie. To je více než evropský průměr EU. S jadernou energií se jedná o 82 %. V případě, že odstaví poslední tři bloky jaderných elektráren, přinejmenším krátkodobě je z 90 % nahradí zemním plynem. „Odhaduji, že pokud Německo v roce 2023 skutečně odstaví zbývající jaderné elektrárny, podíl fosilní energie stoupne na úroveň 82 %. Mezitím sice postaví určité množství větrných a slunečních elektráren, ale stále bude 82 % odebírat z fosilních zdrojů,“ uvádí Macenauer.

energ.bilance_čr

Česká republika je na fosilních energiích znatelně méně závislá než sousední Německo. „Mimo jiné proto, že jsme nedali sbohem jádru, což byl z pohledu dekarbonizace nepochybně správný krok. Diskuze o jádru je absurdní, jde pouze o boj zájmových skupin a politiky. Nikoliv o tom, jestli se vyplatí,“ komentuje Macenauer a dodává: „Jaderná elektrárna se vyplatí i když se postaví o desítky procent dráž, než jste očekávali. Bude totiž postavena na 60 a více let provozu, během níž cenová úroveň naroste na přibližně 3násobek, přitom výrobní cena elektřina z této elektrárny poroste jen velmi pomalu, protože je z velké většiny dána především investičními náklady.“

Čistá spotřeba, účinnost a možné výhledy

Velmi důležitou otázkou je, kolik energie bude v Česku nutné v rámci dekarbonizace nahradit. Číslo se poměřuje se spotřebou elektřiny, která činí 60 – 62 TWh, případně spotřebou plynu - 85 až 100 TWh. Důležité je také to, kolik energie bývá přes různé účinnosti spotřebováno užitečně. Uhlí pří výrobě elektřiny dosahuje účinnosti 35 – 40 %. Výroba elektřiny ze zemního plynu cca 55 %, ale pokud je z něj vyráběno teplo, účinnost může stoupnou i na 90 %. Ropa má při energetickém využití účinnost kolem 35 - 40 %. „Pro energetickou transformaci je to dobrá zpráva, protože nové technologie budou mít lepší účinnost a nahrazovat tedy budeme menší množství primární energie,“ uvádí Macenauer.

I přesto ale celková situace neumožňuje rychlou změnu. Na vině jsou nízká využití instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů. Je známo, že 1 GW fotovoltaiky vyrobí v podmínkách ČR za rok zhruba 1 TWh elektrické energie, 1 GW větrných zdrojů přibližně 2 TWh. Srovnatelně – 1 GW jaderného zdroje vyrobí přibližně 7,2 TWh. Právě tato čísla limitují rychlost přechodu energetiky k obnovitelným zdrojům. „Z analýz jednoznačně vyplývá, že tempem, které si EU určilo, není možné nahrazovat fosilní zdroje obnovitelnými,“ uvádí Michal Macenauer.

Celková spotřeba energie v Česku dosahuje 470 TWh, z čehož je 327 TWh energie fosilního původu a 197 TWh se spotřebovává užitečně. Bez zemního plynu dosahuje celková užitečná spotřeba energie fosilního původu 122 TWh.

Společnost EGÚ Brno vyhotovila výhled, v němž jsou modelovány 3 varianty transformace energetiky od fosilních paliv směrem k novým médiím. V modelech se značně odlišuje tempo, kterým se během roku přesunou jednotlivé zdrojové skupiny k novým, nízkoemisním. V případě Konzervativní varianty dosahuje tempo zhruba 2,5 TWh/rok. Ve variantě Elektrifikace jde o 4,6 TWh/za rok. „Obávám se, že tempo vyžadované Konzervativní variantou je spíše na hraně možné rychlosti dekarbonizace z pohledu dnešních kapacit. Abychom dosáhli rychlosti požadované variantou Best Estimate, bude nutno navýšit realizační kapacity během jedné dekády o třetinu, což je mimořádný úkol.“ podotýká Macenauer.

Tento obsah je uzamčen

Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

Satturn
AB Plast
Partner - SOVAK
EAGB
Inisoft
Xylem
Seven energy
Energotrans
United Energy
SPVEZ
Povodí Vltavy
Ecobat
Veolia
Ekowatt
AKU-BAT
Wasten
Solární asociace
Sensoneo
SmVaK
Vodárenství.cz
SKS
ITEC
Regartis
DENIOS
SYBA
PSAS
ČB Teplárna
REMA
SEWACO
Grexenergia
SGEF
ČAObH
CASEC
Teplárenské sdružení
Envipur