Konferenci moderoval RNDr. Pavel Policar ze společnosti Vodovody a kanalizace Havlíčkův Brod a.s. a na akci mělo svého zástupce i Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z.s. (SOVAK ČR).
Na úvod přednesl příspěvek na téma Aktuální výzvy ve vodárenství Ing. Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR. K aktuálním problémům, s nimiž se vodárenství potýká, patří například sucho. Vodárenské společnosti musí za takových podmínek věnovat zvýšenou pozornost kvalitě vody, neboť menší průtok v řekách má za následek snížení kvality surové vody.
Předseda SOVAK ČR zdůraznil, že se i za přispění vodárenských společností daří zajistit, aby spotřebitelé nedostatek pitné vody v případech zvýšeného sucha ve větší míře nepociťovali, kromě dočasného omezení napouštění bazénů, či zalévání zahrad pitnou vodou.
Do budoucna je ale nevyhnutelné zavést systematická řešení, včetně budování pokročilých systémů řízení vodárenských soustav. Situaci prospěje i podpora propojování a obnova vodárenských soustav formou dotací, které připravují Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství.
Potvrdil to v následném vystoupení i Ing. Jan Kříž, náměstek pro řízení sekce fondů EU, finančních a dobrovolných nástrojů, z Ministerstva životního prostředí. Zmínil přitom financování přivaděčů, které mohou být přijatelnějším řešením než budování vodních nádrží. Ministerstvo životního prostředí mapuje stav vodárenských soustav a připravuje plán na jednání vlády.
Podpora by měla směřovat nejen na vznik nových, ale i rekonstrukci stávajících přivaděčů, které jsou na hranici životnosti, nebo jsou umístěny v oblastech potýkajících se zásobováním vody.
Ve své prezentaci Příprava na nové programové období 2021-2027, jak vypadá diskuse o dotační podpoře pro vodárenství + přehled aktuálního stavu čerpání seznámil přítomné s aktuálním čerpáním prostředků z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) 2014–2020 a také s přípravou na nové programové období 2021–2027.
Pro období 2014–2020 bylo alokováno na Prioritní osu 1 cca 14,9 mld. Kč. Ohledně dalšího programového období 2021–2027 usiluje Ministerstvo životního prostředí o získání 70 až 80 miliard korun na oblast životního prostředí.
Emanuele Lobina z University of Greenwich se ve svém příspěvku Remunicipalizace ve vodárenství a udržitelný rozvoj – zkušenosti z evropských měst věnoval výhodám převedení správy vodárenství do státních nebo municipálních rukou.
Do března 2015 se takto změnilo vlastnictví některých vodárenských společností, například v Paříži, Berlíně, či v některých amerických městech. V Berlíně v městském referendu v roce 2011 byla vrácena společnost do rukou města a poté se zdvojnásobily investice.
V Anglii jsou služby řízeny na národní úrovni, je zde silný regulátor. Většina vodárenského majetku je ve veřejném vlastnictví v Německu či v Dánsku, u Japonska dokonce ve stu procentech.
Ing. Ondřej Beneš, VEOLIA ČESKÁ REPUBLIKA, a. s., do diskuse přispěl svou prezentací Mýty municipalizace vodárenství.
Shrnul zkušenosti z vývoje francouzského trhu, kdy při obnově smlouvy klesly náklady provozovatele o 20 %, navíc se u provozovatele dá předpokládat větší schopnost garantovat velké inovace (např. smart řídící centra investovaná provozovateli v Grand Lyonu a Lille, rozsáhlé zavádění inteligentních měřidel), stejně tak i růst profesionality zaměstnanců včetně školení pro všechny a někdy i závazek snížení cen o 1 % ročně, jako to nabídnul SEDIF.
Závěrem zaznělo konstatování, že rozdíly mezi městským a soukromým provozováním jsou minimální a vždy záleží na místních podmínkách a managementu.
Ing. Roman Sládek ze Svazku vodovodů a kanalizací Ivančice vystoupil s prezentací Případová studie: Dohody obcí za účelem vzniku vodárenských svazků jako možnost efektivního rozvoje vodohospodářské infrastruktury.
Provozní model Svazu VKMO, s.r.o. je vlastnický. Ing. Roman Sládek uvedl, že neexistují kolize mezi obcemi. Podle něho převažují výhody, když se obce sdruží do větších celků.
Svazek financuje budování vodovodů v extravilánu, vezme si přitom investiční úvěr a zajišťuje i dofinancování. Obec se v případě realizace akce zaváže, že bude platit úvěr Svazku a poskytuje mu tak investiční příspěvek, z pohledu zákona se nezadlužuje. Navíc by sama nedosáhla na takové parametry úvěru a může částku splácet až 20–25 let.
Majetek členské obce vkládají do hospodaření svazku. Funguje to tak, že pokud si ho obec vybuduje sama, je vložený provozní smlouvou se svazkem. K dalším výhodám patří skutečnost, že svazek využívá odpočtu DPH a investice jsou tak „levnější“.
K dalším přednášejícím patřili Ing. Želmíra Macková, MBA, z Ministerstva zemědělství, Ing. David Hájek z IoT. water s.r.o. a Mgr. Richard Otevřel z HAVEL & PARTNERS s.r.o. Více o průběhu konference se dozvíte v některém z příštích čísel časopisu Sovak.
Komentáře