V rozhovoru s generálním ředitelem CECED CZ - Sdružením evropských výrobců domácích spotřebičů Radkem Hacaperkou jsme rozebrali slabá místa navrhované legislativy.
Co v návrhu považujete za opravdu nešťastné
Je to jednoznačně bod, který se snaží implementovat některé zájmové skupiny, tzv. : „Čínská zeď“. Prostřednictvím této aktivity by mohlo dojít k bezprecedentnímu oddělení výrobců od sesbíraného elektroodpadu ve chvíli, kdy by s ním měli nějakým způsobem nakládat. Circular Economy (Oběhové hospodářství) je kruh, který je uzavřen. Jednoduše to znamená, že výrobci jsou od začátku tlačeni k tomu, aby své výrobky designovali nebo navrhovali tak, aby si je po ukončení výrobci sesbírali a nějakým způsobem s elektroodpadem naložili.
Pokud možno co nejvíc toho zrecyklovali a tyto recykláty zase používali zpátky ve výrobě. A v ČR saháme k takové absurditě, že ve chvíli, kdy si odpad výrobci sesbírají, měli by ho předat nějakým zpracovatelům, potažmo odpadovým firmám, které si na tom budou stavět svůj vlastní byznys a tím pádem tok materiálu výrazně prodraží. Výrobci by pak byli nuceni, pokud budou chtít využít surovin z odpadu, tento materiál koupit od zpracovatelů. To se musí zákonitě někde projevit, může dojít i k celkovému navýšení recyklačních příspěvků, což pocítí zákazníci, občané.
Z ekonomického hlediska a v podstatě i z hlediska filozofie cirkulární ekonomiky je to nesmysl. Dle mého je to úlitba skládkařům za rok 2024. Tento rok by měl pro skládkaře znamenat konec byznysu a toto vypadá jako kompenzace těm firmám, které se na skládkování nyní orientují.
V úplně původním návrhu legislativy tento bod vůbec nebyl. Dostal se tam až později, kdy do toho začaly vstupovat různé politické subjekty a samozřejmě velké odpadové firmy. Můžeme o tom spekulovat, ale schéma s „Čínskou zdí“ se objevilo opravdu až ve chvíli, kdy se odpadové hospodářství začalo přiklánět spíše k energetickému využívání odpadů.
Ministerstvo argumentuje tím, že kolektivní systémy „jakoby za veřejné peníze“ budovaly zpracovatelské kapacity, a to sebralo práci chráněným dílnám a malým podnikům, které elektroodpad zpracovávaly. Tato argumentace je neoprávněná. V ČR vznikl z iniciativy výrobců v podstatě pouze jeden zpracovatelský závod a nedá se paušalizovat na všechny KS ani na všechny výrobce.
V nedávném rozhovoru jste uvedl, že za stávající politické situace bude zákon v této podobě schválen a s ním tedy i ona „Čínská zeď“. Z čeho tak usuzujete?
Dle toho, jak sleduji jednání nad různými legislativními problémy, vidím jednat nominanty ANO z pozice síly. U prvotních jednání nad návrhem to tak nebylo. Pokud na to upozorňujeme, slyšíme argumenty, že při prvních jednáních nešlo Ministerstvu životního prostředí vstříc Ministerstvo průmyslu a obchodu. A to je zarážející argument proto, že MPO je spolupředkladatelem.
Vinit MPO z faktu, že kvůli nim nevznikla nová legislativa, je liché. Chci říci, že ve vzniku legislativy ale primárně politiku nevidím. Ano, je pravda, že tenkrát nebyl ministrem člen ANO, ale primárně to není o politice.
Myslíte si, že mezirezortní spolupráce nefunguje?
Mám za to, že na MPO sedí opravdoví odborníci. Na MŽP je zpolitizování cítit víc a v tom je určité nebezpečí. I když i zde na Odboru odpadů jsou renomovaní odborníci. Nicméně návrh zákona v aktuální podobě, je prostě paskvil. Takže to byl ten důvod, proč možná došlo k nějakým neshodám a stávající chování některých lidí na Ministerstvu životního prostředí, především těch politických, je takové, že si to protlačí, protože teď budou ve vládě prostě všichni z jedné líhně.
Tomu všemu samozřejmě nahrává, že se někteří bývalí zaměstnanci Agrofertu dostávají do vedoucích funkcí v některých kolektivních systémech a tyto kolektivní systémy totálně změnily svoje směřování, svou politiku, svou argumentaci vůči zpětnému odběru.
Myslíte, že politika do oboru zasahuje hodně?
Nerad tahám do této oblasti politiku. Jenže tomu se nevyhnete. Mám pocit, že politika potlačuje odborníky, kteří na ministerstvech pracují. Pomalu mám pocit, že se odborníci bojí v rámci své kvalifikace k něčemu vyjádřit, a to nás vrací více jak 30 let zpět.
Kam by se tedy obor měl ubírat?
Je nutné najít nějaký směr. Asi se nenajde cesta, která by vyhovovala vždycky všem, pokud ale chceme mít rozšířenou zodpovědnost výrobců, je třeba výrobcům ponechat nástroje a možnosti. Ve chvíli, kdy jim nástroje a možnosti budou odebrány, nemůže rozšířená zodpovědnost výrobců existovat a je třeba, aby celý systém zabezpečil a nesl za něj odpovědnost stát. A zde se tedy musí i politici rozhodnout, kudy jít.
Proč by měli mít odpovědnost výrobci za zpětný odběr a plnění kvót a být za nesplnění sankcionováni, pokud by nemohli nic ovlivňovat? Stávající mechanismus je funkční. Rozumím tomu, že musí být státem důsledně kontrolován, protože v systému jsou zneužitelná slabá místa, ale svou funkčnost již řadu let vykazuje.
Máte na mysli nějaká konkrétní slabá místa?
Například existuje fakt, že kolektivní systémy samy uvádějí množství výrobků, které budou výrobci uvádět na trh v následujícím období. Ze zveřejňované evidence vyplývá možné riziko, že čísla jsou záměrně snižována. Pokud ano, je to práce kolektivních systémů i samotných výrobců. Bohužel, ne vždy jsou řádně auditována data kolektivních systémů, a v některých případech pak data výrobců v rámci kolektivních systémů.
Existují predikce rozličných agentur např. GfK. Podle těchto čísel se dá pohodlně odhadnout množství výrobků, alespoň zhruba. Druhou věcí je kontrola správnosti vykazovaných údajů. Zde by mělo hrát hlavní roli MŽP, a právě zde to možná trošku pokulhává. Pokud ale mohu mluvit za sebe, za členy CECED a snad trochu i za výrobce obecně, nevidím v těchto dvou zmiňovaných slabých místech velký problém.
Co by tedy sběru elektroodpadu v ČR pomohlo?
Myslím si, že by se měla především sjednotit metodika. Některé kolektivní systémy mají snahu vykazovat sice kusově a podmiňovat váhu, což ministerstvo se skřípáním zubů přijímá, protože podle právníků těchto kolektivních systémů je to údajně v pořádku, reálně je to ale špatně, protože se vlastně srovnávají „hrušky a jablka“. Proto by se měla, na základě jednotných dat a jednotné metodiky, začít provádět řádná kontrola a řádné audity. S rozumem. Kontrola by neměla být šikanou, jak se občas stává. A to by mělo být v zájmu zpětného odběru v ČR jako celku, nejen u elektroodpadu, ale i v dalších komoditách – jako jsou pneumatiky, baterie, autovraky, ale třeba i v obalech.
Komentáře