Nová studie publikovaná v prestižním časopise Nature odhaduje, že strukturně bohaté lesy a lesy, kterým je umožněno dozrát, by mohly v příštích desetiletích zachytit přibližně 226 gigatun uhlíku. To ale bude platit pouze v případě, že zároveň snížíme emise skleníkových plynů.
K takovému závěru dospěl mezinárodní tým výzkumných pracovníků, v němž působí i vědci z České zemědělské univerzity v Praze, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů IFER a Akademie věd ČR.
Výsledky výzkumu ukazují, že realistický globální potenciál uhlíku v lesích je přibližně 226 Gt. Dosažení takového výsledku však vyžaduje celospolečenské úsilí o zachování a obnovu biologické rozmanitosti. Studie, na níž se podílely stovky vědců z celého světa, upozorňuje na zásadní význam ochrany stávajících a obnovy degradovaných lesů. Zároveň zdůrazňuje nutnost směřování k mezinárodním cílům v oblasti klimatu a biologické rozmanitosti.
Lesní uhlíkový potenciál je vysoce kontroverzním tématem. Před čtyřmi lety autoři studie publikované v časopise Science zjistili, že obnova lesů by mohla zachytit více než 200 Gt uhlíku – což by mohlo stáhnout přibližně 30 procent přebytečného antropogenního uhlíku. Tato studie vyvolala diskusi o úloze přírody v boji proti změně klimatu, ale také obavy z masového vysazování stromů, schémat kompenzace uhlíku a greenwashingu a jejich nepříznivých dopadů na životní prostředí. Zatímco některé vědecké studie podpořily výsledky tohoto zjištění, jiné tvrdí, že odhad množství lesního uhlíku by mohl být až čtyřikrát nebo pětkrát vyšší.
K řešení tohoto kontroverzního tématu spojil své síly mezinárodní tým výzkumných pracovníků pod vedením týmu Thomase Crowthera ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu (ETH Zürich). Jeho úkolem bylo ověřit potenciál lesů poutat uhlík.
Dosažení uhlíkového potenciálu lesů
V důsledku pokračujícího odlesňování je celkové množství uhlíku uloženého v lesích ~328 Gt pod jeho přirozeným stavem. Velká část odlesněné půdy se využívá pro rozsáhlou městskou zástavbu a pro potřeby zemědělství. Vědci však zjistili, že by lesy mohly zachytit přibližně 226 Gt C v oblastech s nízkou lidskou aktivitou, pokud by jim byla umožněna obnova. Přibližně 61 % tohoto potenciálu lze dosáhnout ochranou stávajících lesů, aby se mohly zotavit a dospět do zralosti včetně schopnosti poutat uhlík. Zbývajících 39 % lze docílit opětovným propojením fragmentované lesní krajiny prostřednictvím udržitelné správy a obnovy ekosystémů.
Výzkumníci také zdůraznili, že k dosažení plného uhlíkového potenciálu je při obnově lesů třeba zajistit i přirozenou rozmanitost druhů. Pro zachycování uhlíku má kromě toho největší potenciál udržitelný management podporující biologickou rozmanitost.
Nové pojetí obnovy ekosystémů
Autoři nové studie zdůrazňují, že odpovědná obnova lesních ekosystémů je v zásadě společenským závazkem. Zahrnuje nespočet činností, jako jsou ochrana přírody, přirozená regenerace, obnova divočiny, lesnictví, agrolesnictví a všechny další snahy o podporu biologické rozmanitosti, které jsou společensky řízené.
Vyžaduje spravedlivý rozvoj, který se řídí politikou upřednostňující práva místních komunit a původních obyvatel.
Zjištěná příznivá bilance lesů nestojí na masovém vysazování stromů, které mají kompenzovat emise uhlíku. Obnova znamená nasměrování toku bohatství směrem k milionům místních komunit, domorodého obyvatelstva a farmářů, kteří podporují biologickou rozmanitost po celém světě. Jedině když je zdravá biologická rozmanitost pro místní komunity preferovanou volbou, můžeme jako vedlejší produkt získat dlouhodobé zachycování uhlíku.
Výzkumníci dospěli k závěru, že ekologicky zodpovědná obnova lesů nezahrnuje přeměnu jiných ekosystémů, které by lesy přirozeně neobsahovaly. „Globální obnova není jen o stromech. Musíme chránit přirozenou biologickou rozmanitost ve všech ekosystémech včetně přirozeného bezlesí, rašelinišť a mokřadů, které mají pro život na Zemi rovnocenný význam,“ říká Constantin Zohner ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu.
Příroda pro klima
Tato studie objasňuje zásadní význam přirozených rozmanitých lesů, které přispívají k 30 % potenciálu čerpání uhlíku. Lesy však nemohou být náhradou za snižování emisí fosilních paliv.
„V kontextu střední Evropy výsledky této studie potvrzují důležitost ochrany části lesů. Ochrana lesů bude přínosem nejen z pohledu poutání uhlíku, ale také z hlediska ochrany a podpory druhové rozmanitosti,“ upozorňuje Miroslav Svoboda z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze.
Studie varuje, že pokud budou emise nadále růst, pak pokračující sucha, požáry a oteplování ohrozí lesy a omezí jejich schopnost absorbovat uhlík. „Největší obavy mám z toho, že korporace zneužijí tyto informace jako záminku, aby nemusely snižovat emise fosilních paliv. Čím víc emisí vypouštíme, tím víc ohrožujeme přírodu a lidi. Nemůže existovat žádná volba mezi snižováním emisí a ochranou přírody, protože naléhavě potřebujeme obojí. Potřebujeme přírodu pro klima a potřebujeme opatření v oblasti klimatu pro přírodu,“ zdůrazňuje Thomas Crowther ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu.
Ve stručnosti
- Lesy mají potenciál zachytit dodatečných 226 gigatun (Gt) uhlíku v oblastech, kde se přirozeně vyskytují.
- Toto poutání uhlíků může pomoct mitigovat klimatickou změnu, ale pouze v případě, že bude spojeno s dalším snižováním emisí uhlíku.
- Jedenašedesáti procent potenciálně uloženého uhlíku lze dosáhnout ochranou stávajících lesů. Lesy je nutno chránit a zároveň umožnit jejich další růst a dozrávání tak, aby mohly dosáhnout svého potenciálu z hlediska poutání biomasy.
- Devětatřiceti procent lze dosáhnout opětovným propojením fragmentované krajiny její obnovou a péčí o ekosystémy.
- Pro maximalizaci uhlíkového potenciálu lesů je nutná přirozená rozmanitost druhů.
V České republice se na výzkumu podíleli Miroslav Svoboda, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze, dále Emil Cienciala, IFER – Ústav pro výzkum lesních ekosystémů, Jílové u Prahy a CzechGlobe – Ústav výzkumu globální změny AV ČR v Brně a Jiří Doležal, Botanický ústav AV ČR Třeboň a Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice.
Komentáře