Reklama

16. 3. 2017  |  Publicistika  |  Autor: Pavel Mohrmann

Vedlejší produkty se zatím nevyužívají, jak by bylo žádoucí

Produkce odpadu dlouhodobě roste, přitom jedním z hlavních cílů je vzniku odpadu předcházet. Nezanedbatelně by produkci průmyslových odpadů snížil institut „vedlejšího produktu“. Bohužel se nevyužívá.

Vedlejší produkt musí mít využití

"Problematika je širší a není v žádném případě jednoduchá," říká vedoucí oddělení odpadů České inspekce životního prostředí, Lukáš Kůs a dodává: "Každá činnost, kde mohou vznikat vedlejší produkty má totiž svá specifika. Obecně lze konstatovat, že pro to, abychom věc mohli nazývat vedlejším produktem, musí být splněny všechny podmínky dané zákonem o odpadech."

Jedním z častých úskalí bývá v praxi požadavek, že pro věc, která by mohla být považována za vedlejší produkt, musí být zajištěno její využití. Zejména v oblasti stavebního průmyslu vznikají obrovská množství „materiálů“, které aby mohly být zařazeny do institutu „vedlejšího produktu“, musí mít zajištěno legální využití.

Stavební materiály

Z logiky věci je ovšem zřejmé, že za využití lze považovat pouze takový způsob, kdy je materiál použit v rámci nějakého řízeného postupu a pravidel. Pravidla jsou nastavena mimo jiné v rámci řízení dle stavebního zákona (pokud se jedná o rozsáhlejší terénní úpravy). 

Pokud jsou stavební materiály ukládány neřízeným způsobem, tzn. bez dodržování zvláštních právních předpisů, nelze takovýto způsob nakládání s nimi jistě považovat za jejich využívání.

V rámci posuzování splnění podmínek vedlejšího produktu (tak jak je uvádí zákon o odpadech) považujeme mimo jiné za nezbytné, aby subjekt, který svůj „materiál“ předává jiné osobě, měl ověřeno, že přebírající subjekt má zajištěno legální využití dané věci.

Vedlejší produkty v průmyslu

U vedlejších produktů mimo stavebnictví, tedy ve výrobním průmyslu, je situace stejná. Tady nemusí být takovým problémem předávat materiál z výroby mimo režimu odpadů. Pokud bude existovat smluvní partner, který bude vedlejší produkty odebírat a bude zaručeno jejich legální využití, nechť se tak děje. 

„Mnohdy to ale takto nefunguje a je třeba přistupovat ke každému případu individuálně," upozorňuje Lukáš Kůs.

Institut vedlejšího produktu lze daleko více využívat například v potravinářském průmyslu nebo také chemickém. V těchto odvětvích existuje taktéž významný potenciál. Při tom je nutné respektovat další předpisy, jako je např. REACH, CLP atp.

Existují příklady, kdy se struska z tavení hořčíkových slitin po úpravě dala využít jako hnojivo. "I zde je ale nutné tento produkt při svém použití legislativně ošetřit. V tomto případě je např. nutné tuto látku zaregistrovat jako hnojivo u příslušného úřadu," říká Lukáš Kůs.

Problém s využíváním vedlejších produktů by mohl být menší, pokud by existovala nějaká metodika pro nakládání s nimi. 

"Samozřejmě, že pokud by metodika existovala, zřejmě by byla situace v některých případech jednodušší, ale nemyslím si, že bychom se bez metodiky neobešli. Vyhláška č. 294/2005 Sb. dokáže minimálně v oblasti využívání „materiálů“ vznikajících ve stavebním odvětví definovat to, co považujeme z environmentálního hlediska za nutné. 

Bylo by absurdní, aby se využívaly materiály - vedlejší produkty, které by byly z hlediska životního prostředí nebezpečnější než odpady," uzavřel Lukáš Kůs.

© Průmyslová ekologie, s.r o. Autorská práva jsou vyhrazena a vykonává je vydavatel

ZPĚT NA SEZNAM

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372