V ČR se do sběru elektroodpadu s negativní hodnotou nikomu nechce

| autor: Pavel Mohrmann0

V ČR se do sběru elektroodpadu s negativní hodnotou nikomu nechce

Nezáleží jen na kolektivních systémech

Systém není jen o kolektivních systémech. Velkou roli ve většině zemí EU v něm hrají především obce, pak také odpadové firmy. Jak je systém účinný určuje především míra synergie mezi těmito třemi skupinami. V některých zemích to funguje bez problémů, v jiných to drhne. A bohužel k zemím, kde to není úplně hladké, patří i Česká republika. Důležité ve funkčnosti systému zpětného odběru elektroodpadu je také počet subjektů mezi kolektivními systémy, mechanismus rozdělení trhu, legislativa, kontrolní mechanismy a zpracovatelské kapacity.

Zda má elektroodpad kladnou nebo zápornou hodnotu je klíčová věc. Elektroodpad s pozitivní hodnotou byl vždy sbírán obcemi nebo odpadovými firmami a jeho sběr se zaplatil z výtěžků surovin získaných z jeho recyklace (měď, stříbro, zlato atd.). Rozšířená odpovědnost výrobce primárně vznikla proto, že sběr a recyklace elektroodpadu s negativní hodnotou byla velmi nákladná. Zejména pro obce, na jejichž sběrných dvorech tento elektroodpad s negativní ekonomickou hodnotou často končil, to byla velká finanční zátěž. Proto jsou za jeho sběr a ekologickou recyklaci odpovědní primárně výrobci, jako subjekty které mohou hlavní měrou ovlivnit konstrukci svých výrobků (tzv. ekodesign) a tím i náklady na jejich recyklaci. Do jaké míry, by se měli výrobci (respektive jejich kolektivní systémy), podílet na sběru a recyklaci elektroodpadu s pozitivní hodnotou, je samozřejmě velká otázka. Aktuálně jsou výnosy z elektroodpadu s pozitivní hodnotou často příjmem obcí, které z nich financují různé rozvojové projekty jako např. výstavbu dětských hřišť, opravy veřejné osvětlení atd.

Jinde se to dělá jinak

V Německu, nebo třeba v Rakousku má dominantní postavení obec. Ta je vlastníkem elektroodpadu, vlastní sběrné dvory, sběrná místa a jako vlastník odpadu také rozhoduje o jeho osudu. Je tedy jasné, že si obec ve spolupráci se svou odpadovou firmou ponechává elektroodpad, který má kladnou ekonomickou hodnotu, dále jej zpracovává a suroviny získané zpracováním prodává a vykazuje jako příjem obce. O elektroodpad z negativní hodnotou se starají kolektivní systémy, které svou činnost mají placenou výrobci. Ti mají povinnost se o elektroodpad postarat, jakmile je o to obec požádá.

V Anglii nebo třeba ve Španělsku je systém založen na tržních zásadách. Vlastníkem elektroodpadu je ten, kdo ho sesbírá a ten rozhoduje o tom, co se ním dál udělá. Odpadové firmy proto logicky sbírají pouze elektroodpad s pozitivní hodnotou, protože elektroodpad s negativní hodnotou se jim z ekonomických důvodů nevyplatí sbírat. Kolektivní systémy/výrobci mají povinnost elektroodpad, který takříkajíc zbyde, a to je právě často ten elektroodpad s negativní hodnotou. Lokální úřady stanovují kolektivním systémům přesně jaký druh elektroodpadu a v jaké výši mají sesbírat. V důsledku jsou nakonec všichni spokojeni, systém funguje jednoduše a efektivně.

U nás je to jiné - jako vždy

V České republice se řada kolektivních systémů zabývá zejména sběrem elektroodpadu s pozitivní hodnotou a do sběru elektroodpadu s negativní hodnotou jim většinou moc nechce (jsou i výjimky, kolektivní systémy, které se zaměřují na sběr elektroodpadu s negativní hodnotou, ale takových kolektivních systémů je jako šafránu). Kolektivní systém má povinnost podepsat s obcí smlouvu, praxe je ale často taková, že v případech elektroodpadu s negativní hodnotou prostě kolektivní systém spolupráci s obcí odmítá, nebo ji podepíše a po čase vypoví. Starostovi se pak kupí na sběrných místech a ve sběrných dvorech elektroodpad, který nikdo nechce.

Není páka, která by nutila kolektivní systémy sbírat všechen elektroodpad, ne jen ten ekonomicky výhodný. Důvodů je mnoho, například ten, že některé kolektivní systémy se prezentují jako velcí ochránci životního prostředí, poukazují na to, jak hodně elektroodpadu sesbírali, ale jaksi zapomínají dodat, že se často jedná o elektroodpad s pozitivní hodnotou, na kterém vydělají tím více, čím více ho sesbírají. ..

Situace řešení samozřejmě má

Odpověď zní ano. Stačí si vzít příklad z německy či anglicky mluvících zemí. Legislativa musí ovšem činnost obcí, odpadových firem a kolektivních systémů jasně ohraničit. Česká republika by si také zasloužila příklad z legislativních rámců rozšířené zodpovědnosti výrobců v okolních - odpadářsky vyspělých - zemí.

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

Satturn
AB Plast
Nadace partnerství
Partner - SOVAK