Stanovisko SCHP ČR k návrhu novely vyhlášky č. 415/2012 Sb.

| autor: Pavel Mohrmann0

Stanovisko SCHP ČR k návrhu novely vyhlášky č. 415/2012 Sb.

Navrhovaná novela je souborem změn, které mají tři základní prameny:

I.

Přijetí novely zákona o ochraně ovzduší - zákon č. 369/2016 Sb. Touto novelou došlo s účinností od 1. 1. 2017 mimo jiné

  1. k rozšíření zmocnění § 4 odst. 9 zákona o způsob stanovení emisních limitů pro pachové látky,
  2. k rozšíření zmocnění § 17 odst. 7 zákona o úpravu náležitostí dokladu o provedení kontroly technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění,
  3. ke změně u některých kategorií vyjmenovaných zdrojů v příloze č. 2 zákona.

II.

Transpozice Směrnice EP a Rady 2015/2193/EU ze dne 25. listopadu 2015 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení.

III.

Žádost Evropské komise o informace ohledně provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) do právního řádu České republiky (EU Pilot).

Přestože většina výtek k provedení uvedené směrnice byla Komisi vysvětlena, některé nedostatky či nepřesnosti bylo vhodné v české právní úpravě opravit.

Krom výše uvedených zdrojů byly také zapracovány požadavky aktivity „Návrhy na řešení opatření k posílení konkurenceschopnosti a rozvoje podnikání v ČR z pohledu právních předpisů na ochranu životního prostředí“ (tzv. ekoaudit, například usnesení vlády ze dne 28. ledna 2015 č. 54).

§ 3 odst. 4, písmeno c)

Nesouhlasíme s nově navrženým intervalem jednorázového měření zdrojů, u kterých se provádí měření 2x za kalendářní rok. Zkrácení termínu měření nejdříve po uplynutí 6 měsíců od data předchozího jednorázového měření, namísto původních 3 měsíců je z důvodu technických a provozních možností zdrojů nevyhovující. Proto navrhujeme ponechat původní interval 3 měsíce.

Příklad:

V případě, že je poslední měření uskutečněno koncem příslušného roku (v prosinci), tak druhé měření by mohlo být provedeno nejdříve až za 6 měsíců následujícího roku (v červnu, případně v červenci v závislosti na přesném datu posledního měření a provozu zdroje), což nedává provozovateli možnost uskutečnit druhé měření opět ne dříve než koncem roku (např. až 31.12.), avšak v případě technické závady na zdroji by se měření nemohlo provést a nebyla by tak naplněna legislativní povinnost.

§ 14 odst. 2

Odmítáme úpravu bodu 2 v paragrafu 14. Není jasná provázanost s odstavcem 1. Jedná se o rozšíření platnosti limitů dle odstavce 2 i na odstavec 1? Nesouhlas s navrženým zněním – opět přináší velkou nejistotu, co vlastně znamená pojem “může mít dopad na životní prostředí“.

Není jasný výklad slova „došlo“ – jak hluboko do minulosti je aplikován minulý čas? Zároveň hrozí paradoxně odklady realizace ke zlepšení stavu – provozovatel se bude bát částečných úprav zařízení, které by mohly mít pozitivní dopady na ŽP, protože se nebude chtít vystavit riziku urychleného zpřísnění emisních limitů.

Textace ani neodpovídá zdůvodňovací zprávě, kde je uvedeno, že se jedná o negativní vliv na ovzduší – proč není toto popsáno i v textu paragrafu? Platit bude předpis a nezdůvodňovací zpráva…

Bod 6. § 15 považujeme z hlediska vymahatelnosti za nesmyslný. Ve důvodové zprávě je odůvodněn výtkami ze strany EU, takže ho asi nedokážeme odmítnout. Jedná se o zaplevelení předpisu.

Za diskutovatelný považujeme návrh Přílohy 17. Ustanovení je nejasné, předpokládá u řady věcí udělá „se“. Kdo bude identifikovat látku nebo skupinu? Kdo bude měřit koncentraci? Hledání nemusí být levná záležitost.

Kdo bude provádět výpočty a na čí náklady? Jak se stanoví frekvence měření? Celé znění je špatně formulované a přináší zmatek. Odůvodnění ve zprávě považuji za odtržené od reality.

Domnívám se, že krajské úřady mohou zabřednout do nesmyslně vynaložených nákladů na identifikaci látek a limitů. Rizika pro průmysl jsou nám všem myslím jasná – platit bude právní předpis a nikoliv důvodová zpráva, ve které je vše idealizováno…

Do Přílohy č. 13 vložil předkladatel povinnost posudkáře zhodnotit provoz zdroje z hlediska emisí pachových látek. Jsou posudkáři na tuto povinnost připraveni? Budou umět definovat, které látky a za jakých koncentrací budou v konkrétních podmínkách obtěžovat zápachem?

Ve vyhlášce postrádáme přechodná ustanovení k platnosti měněné Přílohy 8 (mění se emisní limity, např. v bodě 1.3 se mění VOC na TOC, v bodě 2.2.1 se mění vztažné podmínky, v bodě 2.2.2 se mění VOC na TOC atd.).

Opakovaně upozorňujeme na technickou připomínku k příloze 8, bod 5.2.9 „Sulfátový proces při výrobě oxidu titaničitého“. Je tam tabulka s vysvětlivkami viz níže:

SO21)

B


Vysvětlivky:

  1. Platí pro oxid siřičitý a oxid sírový vypuštěný ve fázi rozkladu a kalcinace, včetně kapiček kyseliny v přepočtu na ekvivalent SO2.
  2. Platí pro hlavní výpusti jako hodinový průměr.
  3. Platí pro vedlejší výpusti jako hodinový průměr.
  4. Platí pro zařízení na koncentraci kyselého odpadu jako hodinový průměr.
  5. Platí jako roční průměr.

Návěstí u emisního limitu SO2 (1) v mg/m3 nedává smysl, protože koncentrace uvedená pod škodlivinou se týká ve smyslu vysvětlivky 4) jiného zařízení než je uvedené ve vysvětlivce 1). Tento zažlucený odkaz navrhujeme v tabulce vymazat. U emisního limitu vyjádřeného v kg/t je to v pořádku.

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

Satturn
AB Plast
Nadace partnerství
Partner - SOVAK