Časopis

Odpadní voda je nechtěné dítě

| autor: Karel Plotěný, jednatel společnosti ASIO TECH a ASIO NEW1

9558429523_2bcb7c0a27_c.jpg
zdroj: flickr.com

Nehledě na legislativu je voda zdroj a odpadní voda je odpad se vším všudy, v Evropě dokonce i po stránce legislativní. U nás je odpadní voda nechtěné dítě, o které se nechtějí starat ani vodaři a ani odpadáři.

Až na výjimky se jí chtějí co nejrychleji zbavit i producenti a to především proto, že pokud je jí dostatek, tak je z ekonomického hlediska výhodnější sáhnout po „nové“ vodě z vodovodu nebo do podzemních zásob a použitou vodu po co nejmenší úpravě vypustit do veřejné kanalizace nebo toku. Což je typický příklad globálního přístupu založený na nejmenším odporu.

Pokud totiž odpadní vodu nevyčistíme hned u zdroje, tak se po smíchání s komunálními vodami „ztratí“ v komunálních a povrchových vodách, což ve srovnání s odpady a skládkami má navíc výhodu v tom, že odteče a zbavíme se znečištění navždy. „Dobrého stavu“, kterého jsme se při vstupu do EU zavázali dosáhnout, tím tak nedosáhneme …. no a čistit smíchané vody je nejdražší řešení. Jdeme tedy z hlediska budoucna dobrou cestou?

Naše legislativa zatím tento trend podporuje tím, že sleduje koncentrační limity, a tak se nevyplatí vodu čistit na původní kvalitu, nebo se snažit o tzv. ZLD, tj. o nulové vypouštění znečištění. Dokonce se zdá, že i do budoucna se chystáme jít spíše cestou akceptace globálních trendů – namísto snahy o ZLD jdeme cestou globálních řešení – např. u kalu to představuje jejich sušení, spálení a chemické získávání fosforu. Což je jiný přístup než např. v Izraeli – kde i z ČOV pro 4 mil. obyvatel se kal bude využívat v zemědělství a aby to bylo možné s co nejmenšími riziky, tak hlavní tlak je na producenty znečištění (problém např. těžký kovů atd. je potřebné řešit u zdroje ne až v kalu).

Je ale jasné, že u velkých čistíren je nutné brát při návrhu technologií v úvahu i další hlediska jako je logistika, nebo výroba energie na čistírnách.

Dalším problémem a unikátem české legislativy je, že i sebelépe vyčištěná voda zůstává vodou odpadní. Pokud je využita v rámci interních procesů ve firmě, tak to obvykle není problém a hygienické požadavky jsou řešitelné. Motivací je pak angažovanost nebo dostupnosti vody.

Problém nastane pokud chci odpadní vodu recyklovat za účelem závlahy nebo ji využit u jiného spotřebitele – pak legislativa (absence vychozených cestiček a přístup administrativy) zde účelně působí proti úsporám vody. V tomto případě se dá konstatovat, že buď legislativa chybí, nebo pokud by někdo chtěl na tento případ aplikovat zákon o odpadech, tak nejsou zkušenosti, i když pokusy jsou a hrdinové se nevzdávají.

Úplný unikát v rámci legislativy v Evropě je výklad, kdy závlaha vyčištěnou (stále ale legislativně v ČR odpadní) vodou je vykládána jako vypouštění do vod podzemních. Při tom aplikace hnojůvky a močůvky nebo odběr vypuštěné vody, která se právě stala povrchová, obdobné legislativní proceduře nepodléhá.

Tragikomické z pohledu udržitelnosti, nebo také ochrany zdrojů je, když se vodoprávní úřad (stávající legislativa) nutí firmu, která nemá připojení na veřejnou kanalizaci odvážet odpadní vody (i z osobní hygieny) namísto jednoduché úpravy a důvodem pro takové rozhodnutí je ochrana podzemních vod (a to i v místech, kde není co chránit). Výsledkem takového universálního postupu je pak to, že po městě pak stále jezdí několik fekálních vozů a na zeleň se používá pitná voda. To, že je ta voda původem kvalitní podzemní, ale už v úvahu vzato není.

Možná by se to dalo shrnout tak, že na jedné straně chybí holistický pohled a tedy nadhled a na druhé straně odpovědnost za nasměrování na udržitelný postup v konkrétním případě. Slibně znějící věta v Zákoně o vodách v §38 o tom, že při povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních vodoprávní úřad posuzuje možnosti omezování znečištění u jeho zdroje i omezování emisí do životního prostředí jako celku a možnosti opětovného využívání odpadních vod se do praxe zatím neprosadila.

Komentáře

  1. Obecně - chce se recyklovat voda, ale je po ni poptávka? Minimální. Chce se recyklovat kal, ale je po něm poptávka? Naopak za aplikaci kalu na pozemky musí producent zaplatit. Společně čištění odpadních vod má nejnižší provozní náklady. Mikropolutanty ve vyčištěné vodě již omezují využití i v Izraeli. Spotřeba léků stále roste, zbytky jsou v odpadni vodě. A nejen léky. Divíte se, že nikdo nechce převzít odpovědnost za zdravotní rizika použití nedostatečné vyčistěných vod? Chcete to po státu, proč by to dělal? Neexistuji koncepční materiály budoucího řešení, proto není legislativa. Opačné to nejde. Zdravím MK

Okomentovat

Partneři

Satturn
AB Plast
Partner - SOVAK
EAGB
Faircare
Inisoft
Xylem
Seven energy
Energotrans
United Energy
SPVEZ
Povodí Vltavy
Ecobat
Veolia
E-salon