Názory: Píšou poslancům podklady skládkaři?

| zdroj: www.zajimej.se0

Názory: Píšou poslancům podklady skládkaři?

To vše se snahou zachovat skládkovací byznys pro nadnárodní společnosti, kterým z této činnosti každý rok pramení miliardové zisky. Proto budí rozruch, že právě z podkladů skládkových firem vychází při svých příspěvcích poslanci v tak třaskavém tématu, jako je právě odsunutí konce skládkování využitelných odpadů. Můj příspěvek se týká tématu „kdo tahá za nitky“.

Co se nepovedlo

Paní poslankyně doslovně kritizuje přísnost, kdy se u konce skládkování odkazuje na evropské cíle, které se vážou k možnosti skládkovat maximálně 10 % odpadů v roce 2035. Návrh českého zákona přitom rok 2024 měl ve svém znění posledních 10 let, a prakticky nic se zde nezměnilo. Paní poslankyně by tak ráda skládkování prodloužila nejen o současně navrhovaných 6 let, ale dokonce o 11.

Do stejné doby, kdy bychom si současným tempem zcela zaplnili dnešní kapacity a museli bychom otevírat skládky nové. Pokud totiž budeme pokračovat stejným tempem, hrozí nám zaplnění současné kapacity skládek do deseti let. Je tak třeba kapacitu udržovat i po mnohem delší dobu, ne jen po dobu, kdy na nich necháme vydělat nadnárodním společnostem, které po konci této doby opět stáhnou svoji aktivitu do zahraničí.

V návaznosti na tento komentář navazuje naprosto divoké obhajování skládek, což je snad škoda v kontextu dnešních diskuzí komentovat.

Na otázku, co bude obce motivovat k pokračující vysoké míře separace po ukončení skládkování, a tedy po ukončení skládkovacího poplatku a třídicí slevy, je dobré odpovědět, že zdražení skládek a všeobecná snaha o rozvoj recyklačního průmyslu, který bude za 7–10 let díky investicím do rozvoje infrastruktury podstatně funkčnější než dnes, nebude motivovat k produkci tak velkého množství směsného komunálního odpadu. Příklady ze zahraničí jasně naznačují, jak se zvyšující poplatek podílí na zvyšování míry třídění a snahy produkovat co nejméně odpadů, za který se musí platit.

To, že dnes platíme až 3× více za svoz a nakládání s plasty a začínáme platit i za papír vzhledem ke zhroucení trhu s druhotnými surovinami, snad brzy změníme.

Zákon opravdu zavádí slevu jen pro obce a na komunální odpad, protože právě na ten se vztahují evropské cíle. Bohužel. Průmyslový odpad jeho předmětem není a již nyní jsou původci odpadů z průmyslu povinni zajistit separaci. V budoucnu tak mohou využívat i nové digitální platformy a dobře vytříděné suroviny obchodovat přímo, a zkrátit tak často zbytečný a drahý mezičlánek odpadových firem, přes které se mnohdy velké množství odpadů dostávalo na skládky a ne ke zpracovatelům.

Co je však zajímavé, je fakt, že paní poslankyně ve svém projevu zmínila (často téměř parafrázovala) několik aspektů, které dlouhodobě opakují zástupci České asociace odpadového hospodářství. Ta zastupuje největší české (avšak často nadnárodními matkami vlastněné) skládkařské společnosti a která dlouhodobě nesouhlasí jak se zdražováním skládkovacího poplatku, tak kontinuálně tlačí na odsun konce skládkování využitelných odpadů. Jedná se konkrétně o:

  • Argument údajné nefunkčnosti třídící slevy a odkazu na „slovenský model“
  • Argument tzv. gold-plattingu – tedy povinnosti nad rámec evropské legislativy
  • A argument nejtřaskavější, který se často označuje za „parametr nahrávající spalovačům“, tedy parametr výhřevnosti, které skládkařské společnosti nerady slyší vzhledem k tomu, že by to znemožnilo možnost přetřiďovat odpady a vyrábět takzvané alternativní palivo. Graf níže znázorňuje, kolik odpadů se i po dotřídění dále skládkuje, což zcela jasně ukazuje, že je to jen slepá cesta, jak si skládkařské firmy plánují zachovat byznys prostřednictvím skládkování „zkompostované podsítné frakce“. A to včetně podpory výroby paliv z odpadů, jejichž výroba je pro obce mnohem větším nákladem (obce po technologii MBÚ platí za spálení tuhých alternativních paliv, ačkoliv se ekonomika může zdát opačná, mnoho obcí žije v mylném dojmu, že za tento „výrobek“ mohou dostat zaplaceno. Tak se prakticky u technologie třídících linek platí za tuto úpravu, za spálení paliva, za kompostování podsítné frakce, která však může být jedině uložena na skládku nebo skládkována přímo, za což se buď platí, nebo se odpad ukládá jako technické zabezpečení skládky, a to zadarmo – to je docela dobrý byznys pro skládkaře, no ne? Vypadá to jako výroba na kvalitní výrobky, a přitom můžete většinu stále skládkovat. Greenwashing ve světle reflektorů).
  • Rozdílná data uváděná mezi MŽP a ČSÚ (která se v mnohém liší o významné desítky procent, a to třeba v rámci produkce množství odpadů na jednoho obyvatele, kdy MŽP udává data kolem pěti set kilogramů a ČSÚ se drží u tří set) jsou zcela správný argument, paní poslankyně však hbitě použila přesná data, která prezentuje i ČAOH ve všech svých prezentacích a na všech svých akcích. Zde člověk přestává mít naději, že je to jen náhoda.
  • Otázky na výši poplatků stanovených na 1 850 Kč s dovětkem, že je to požadavek investorů do spaloven. Přesně tuto verzi prezentuje ředitel ČAOH pan Havelka. Naposledy prezentoval na setkání se starosty Středočeského kraje.
  • Nakonec paní poslankyně dodá: „A namísto, aby směřoval Českou republiku ke splnění cílů EU, jejich splnění de facto výrazně ztěžuje. Můžu se ptát, proč tomu tak je. Není třeba vést diskuzi o tom, zda se má omezit skládkování. To jednoznačně ano. A EU k tomu stanovila jasný cíl k roku 2035. Je to článek 5, odst. 5 směrnice o skládkách.“ Zapomene na to, že Česká republika chtěla skládkování ukončit již k roku 2024 a dále obhajuje svůj pocit, že skládkovat by se mohlo až do roku 2035. To je mírný paradox, nebo se mi to zdá?

Jsou i nějaká pozitiva?

  • Paní poslankyně správně komunikuje obrovskou náročnost projednávaných zákonů. Mnoha připomínkovými místy byla Zákonům vytýkána nesrozumitelnost a nepřehlednost. Je skutečně opravdu komplikované se v nich vyznat.
  • Taktéž souhlasím s bodem, že chybí prováděcí předpisy – a to jak k počítání třídící slevy, tak ke všem dalším detailům, bez kterých není možné diskutovat o tom, co přinese zákon v praxi.
  • Současně není vysvětleno ani shrnuto, jaký bude mít dopad nová legislativa na prolnutí systémů s autorizovanou obalovou společností EKO-KOM v souvislosti s nastavením odměn za třídění, ekomodulací a dalších aspektů. I zde se shodneme. V zákonech a synergiích mezi nimi panuje obrovská nejasnost. Obce jsou zmatené a vzniká prostor pro nesrozumitelné diskuze.

Boje o skládkování se zdají být mnohem intenzivnější než potřeba řešit skutečné zavádění využití vytříděných odpadů. V mezičase projednávání zákona se v České republice zhroutil trh s papírem.

A společnosti asociované i v ČAOH místo hledání řešení, snad i snahy investovat do zpracovatelských zařízení, jen prostě obcím zaslaly dopis s navýšením poplatků za svoz papíru se slovy: „Vážení zákazníci, nepotěším vás, bohužel u papíru nastal podobný vývoj jako u plastů. Posílám ceny od února 2020. Doufejme, že EKO-KOM vám poskytne vyšší kompenzaci. Marius Pedersen.“ Tak takové je dnes partnerství mezi odpadovými firmami a obcemi.

Je pochopitelné, že se skládkovací firmy snaží zachránit svůj lobbying jednotlivých zákonodárců, avšak prostředky, které jsou neudržitelné a zdraví a životnímu prostředí škodlivé, jak ukazuje případ paní poslankyně Černochové. Pro zachování předmětu jejich podnikání ovšem hovoří téměř všechny argumenty proti.

Nezbývá tedy doufat, že to pochopí poslanci, kterým není lhostejné zdraví a kvalita života občanů naší republiky či zájmy jejich voličů. Protože jisté je, že život se 170 skládkami v ČR, které se mají začít zavírat v roce 2024, prodloužený o dalších 6 až 11 let by byl velmi špatnou zprávou pro nás všechny, kteří na provozu skládek nevyděláváme.

Spoluautor článku: František Marčík

Foto: pixabay

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

Satturn
AB Plast
KRC - partner
Nadace partnerství
Partner - SOVAK