Nad kávou, opřeni lokty o vysoký stolek, jsme termínu "udržitelné teplárenství" darovali úsměv. Na jednu stranu to nejsou klacky, ale klády, které oboru kde kdo hází pod nohy, na druhou si jen těžce lze představit život v našich zeměpisných šířkách bez centrálního vytápění.
Co ve vás vyvolává spojení slov "udržitelné teplárenství"?
Už samotný termín "udržitelné teplárenství" mi připadá v této situaci jako oxymóron. Zní to jako třeba "ohlušující ticho", "příjemný výprask" nebo něco podobného. Aby bylo teplárenství udržitelné, musí projít minovým polem hrozeb, kterým je dnes tento obor a obecně energetika vystavena. To samozřejmě souvisí s tím, že všichni říkáme, že teplárenství je naší komparativní výhodou. Myšleno výhodou České republiky.
Máme tepelné sítě, které jsou přebudované z parovodních na horkovodní za cenu velkých investic. To snižuje ztráty a zvyšuje účinnost kombinovaných výhod tepla a elektřiny a obecně je tato skutečnost známá, ví se o ní. A ví to i Němci, kteří chtějí zdvojnásobit podíl dodávek tepla z centrálního zásobování. Bohužel si všichni společně díky laskavé péči evropských byrokratů sami spoustu problémů přinášíme a ty můžou teplárenství zahubit. Minimálně to uhelné. Každá firma si musí udělat nějaký plán tohoto minového pole a procupitat jím. A já věřím tomu, že celá řada teplárenských firem se minám vyhne a přežije i následujících tři až pět let, které jsou klíčové.
Jakou roli v tom všem hraje Evropská unie?
Mně připadá, že je to přesně v duchu zemědělské politiky Evropské unie, která umožňuje za jistých okolností, pěstovat banány ve Finsku, nebo budovat velmi rozsáhlá a otevřená kluziště ve Španělsku, aniž by ji nějak zásadně trápila výsledná cena. Každá země má energetický mix nastavený za prvé historicky, za druhé z hlediska vlastních domácích zdrojů a za třetí z hlediska potencionálního využití nějakých nových alternativních zdrojů.
Náš energetický mix jsme měli nastavený poměrně šťastně. Byl postaven na jádru a uhlí. Uhlím jsme udržovali jádro a to zas umožňovalo postupně redukovat výrobu uhlí a tím nahrazovat výrobu jinými substituty - biomasou nebo obnovitelnými zdroji využitými s nějakou rozumnou účinností, nebo odpady a pod.
Pokud ale během následujícího půl roku nevyužijeme poslední příležitosti rozhodnout o dostavbě jaderné flotily, tak se dostaneme do situace, že po roce 2030 můžeme mít výkonovou nedostatečnost celé té soustavy. Buď se staneme čistým importérem, nebo budeme stavět plynové zdroje, což sice uvítáme mi plynaři, ale ekonomicky je to nesmysl. Takže se dostáváme k poslední šanci jak udržet další naší energetickou výhodu a to je bezemisní nebo nízko emisní zdroj v jádru. Tento zdroj je vysoce sofistikovaný, může pracovat v baseloadovém zatížení, tedy v baseloadové základní výrobě, která nám může do budoucna zajistit postupný přechod na jiné alternativní a bezemisní technologie.
Co si myslí Mirek Topolánek o elektromobilitě?
Pokud bych se rozhodoval, jestli elektrika nebo CNG, což znamená využívání zkapalněného plynu, tak bych šel cestou CNG. Nelze podporovat ze státních zdrojů obojí. To by se oba zdroje kanibalizovali navzájem. Elektrifikace je utkvělá představa Němců. Poslední skandál Volkswagenu, který falšoval místní emisní limity, dotlačil Němce k jasnému vyjádření: Půjdeme cestou e-mobility.
Rozumím tomu a myslím si, že e-mobilita muže být postupně zaváděna. Pak ale Evropská komise nemůže vyhlašovat závazné cíle razantního snižování spotřeby. Šetřit energií a zavádět e-mobilitu jsou cíle, které jdou proti sobě. To si budou muset úředníci v Bruselu ujasnit.
Takže proti e-mobilitě nic nemám. Chci ale říct, že všechny dotované výroby, všechny dotované energie nakonec zbortí a zdeformují trh, takže ve svém konečném důsledku budou kontraproduktivní. Pokud bychom nechali věcem přirozený průběh, určitě dosáhneme lepších výsledků.
Komentáře